Rain Man

Dustin Hoffman zřejmě ve své životní roli. Tom Cruise mu snaživě (leč neúspěšně) konkuruje a tak tady máme jeden z nejlepších snímků 80. let. Výborná je především scéna v kasinu, ale takhle by jsme jich mohli napočítat víc a víc. Vlastně každou, ve které se Hoffman objevuje, protože si je všechny ukradl pro sebe. Takže díky, Rain Mane. (18.11.2009)

"Nikdo nedokáže propočítat kombinaci šesti balíčků současně." Tak tady bych si dovolil opravit, že to nedokáže nikdo kromě výborného řidiče autisty Rain Mana. Ten mě hrozně bavil, kdykoli neměl záchvat. Jakmile ho však dostal, tak ... o-ou. A namachrovaný Charlie mě nebavil vůbec. Nejdřív hýřil nepříjemnou arogancí a jeho překotnou změnu jsem mu prostě nevěřil. Já jsem totiž úplně normální, takže hned zjistím, kdo je na první metě a jelikož je úterý, tak mám ve 12:00 smažák. To je za 41 minut a 35 sekund. Teď už 23 sekund. (08.01.2019)

Hit pozdních osmdesátých let, kterému vedle mimořádně propracovaného scénáře pomohl životní výkon Dustina Hoffmana. Ten jako známý puntičkář věnoval přípravě mimořádně náročné role bezmála pět měsíců a žil i s autisty v léčebně. Cruise se vedle Hoffmana snažil nezapadnout a vytáhl se na jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Všechno ve filmu šlape, jak má. Jeden z největších filmových zážitků. Film je doslova nabitý emocemi, ale nepřekračuje hranice kýčovitého sentimentu. Celkový dojem 95 %. (19.01.2008)

Zatímco u špatného herce může atraktivní vizáž zafungovat jako berlička, u dobrého totéž skoro ruší. Přestože neexistuje prokazatelný vztah mezi vzhledem a nadáním, mám pocit, že ti ošklivější bývají lepší herci. Každopádně Tomík mě v každém dalším filmu přesvědčuje, že u něj to neplatí. Tady je brilantní - a to mám v TOPce Dustina Hoffmana, pro jehož výkon v tomto filmu už vůbec neexistují slova. Když ti dva jsou "na plátně" spolu a dohadují se o tom, jestli spodky z Kmartu jsou hadr nebo ne, říkáte si, že snad nemůže být nic lepšího. (14.12.2004)

Autismus v mainstreamovém balení, tj. s výraznou neautistickou postavou pro naši identifikaci (a pro vývoj vyprávění, protože Ray se změnit nemůže), s vyvážením hrdinovy nemoci jeho fenomenální pamětí, s pečlivě dávkovaným „hřejivým“ humorem, s melodramatickým omezením původce všech konfliktů na nevyléčitelnou duševní chorobu. Můžeme se ironicky vysmívat Levinsonově snaze vyprávět s láskou a porozuměním o člověku, pro kterého je hlubší náklonnost k jiné osobě neznámou emocí. Nebylo by však spravedlivé přehlédnout při tom, že Rain Man je zároveň natočen velmi vkusně. Bez přehnané sentimentality, bez snahy vyeliminovat vše jen trochu „unheimlich,“ bez stoprocentně pohádkového konce (bratrská láska je fajn, ale instituci specializovanou na pacienty jako je Raymond nenahradí). V mezích žánru věrohodné charakterové proměně Toma Cruise paradoxně nejvíce pomáhá v jádru neměnný, ovšem na své filmového bratra pozvolna jinak reagující Dustin Hoffman. Ačkoliv ve skutečnosti jsem v tom filmu Dustina Hoffmana nikdy neviděl. Vždy vidím jenom Raymonda Babbitta. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Subjektiv (24.09.2013)