Dubček

Po pečlivém zvažování jsem dal nižší hodnocení. Z mého pohledu jde dost o zklamání. Celý film je takový mdlý, je postaven na jednáních v Moskvě. A něco takového jsme už viděli v Českém století. Dále je nám ukazována zvláštní kombinace nových a dobových záběrů. Z nich je dost patrně, že je velká nevyváženost herců. Na jedné straně se řada lidí povedla. Dubček, Smrkovský nebo Černík. Na druhé člověk musí přemýšlet, koho vidí. Je to Brežněv? Svoboda? Husák? Jakoby to byl úplně někdo jiný. (21.08.2018)

Na konci Dubček říká, že "oni" zničili život několika generacím. No, tak to mě dostalo: byl to Dubček, který podepsal pendrekový zákon, na jehož základě milicionáři povraždili několik demonstrantů v roce 1969 a následujících dvacet let na jeho základě šikanovali každého, kdo nebyl "jejich". Ať se jde soudruh Dubček vycpat. (01.12.2020)

Laco Halama odviedol kus roboty. S minimálnym rozpočtom a bez nejakých známejších slovenských hereckých "hviezd" nakrútil pútavý životopisný film. Čím viac o udalostiach z roku 1968 a života Dubčeka viete, tým budete spokojnejší. Film sa totiž až prekvapivo vo veľkej miere drží faktov a obsahuje minimum udalostí, ktoré by si vymyslel alebo nejak inak zjednodušil. Herci stvárnili historické postavy vierohodne a film nepokazili. Nízky rozpočet, je vidieť najmä na tom, že film je zväčša len konverzačkou a udalosti pri ktorých by bolo treba vyšší rozpočet neukazuje vôbec alebo si pri ich zobrazení pomáha dobovými historickými zábermi. Čo mi však vôbec neprekážalo. Ako človeka, ktorého najobľúbenejší predmet na škole bol dejepis, ma tento film zaujal. Aj keď objektívne si myslím, že pre väčšinu ľudí bude Dubček nudný, pre absenciu základných znalostí z našej histórie zmätočný a že v kinách zrejme žiadne milióny nezarobil... 75% (23.02.2021)

Dubček je silný ve faktografii a Adrian Jastraban ho hraje skvěle, ale České století bylo zkrátka mnohem více emocionální a mělo téměř permanentní vnitřní napětí. Tady se události skládají za sebou jak v nějakém dokumentu a všechno to už (většinou?) známe. Třeba ta osudová jednání v Moskvě byla odbyta několika scénami a monologem o ohromném tlaku, který ovšem nebyl vidět. Chyba! (03.09.2018)

Myšlenka snímku je dobrá, ale celé je to bohužel nějak nedotažené. I když se jedná o ryze televizní projekt, celý film působí spíše jako hraný dokument. Docela vadilo už na začátku Dubčekovo vnitřní filozofování, neboť to jakoby předpovídalo značnou televizní nudu. Co se týče událostí a osudů politiků včetně Dubčeka, kteří byli uneseni do Sovětského svazu se zodpovídat a být přinuceni podepsat tzv. ´Moskevský protokol´, je z historického hlediska velice přínosné, neboť o tomto se nijak zvlášť nemluví ani nepíše a tak současná veřejnost neví co si prožili a myslí si o nich ve své naivitě své. Jenomže nejenže není zohledněno vše, ale mnohé scény nic neosvětlují a tak neznalý divák neví, jednoduše řečeno, co, kde, jak a proč. Jako příklad lze uvést scénu z letiště, kde byl odmítnut start k návratu do Československa, dokud nebude přiveden František Kriegel. Kde byl a proč byl zadržován se ze snímku prostě nedozvíme. Osud Františka Kriegela je sice kapitolou samo o sobě a taktéž by si zasloužil svůj film, neboť jako jediný odmítl ´Moskevský protokol´ podepsat, což byla na tu dobu neskutečná odvaha a následky samozřejmě nenechaly na sebe dlouho čekat, ale když už je o něm, zmínka, tak tedy se vším všudy. Nic naplat, za komunismu se také točily takovéto politické snímky o politických jednáních a je neoddiskutovatelné, že byly daleko napínavější. Jejich ideologii protentokrát ponechme stranou. Jde jen o to, jak byly natočené. Ale zpět k Dubčekovi. Scénář se věrně drží historie a jak je psáno výše, mnohým osvětlí, co se s těmito představiteli vlády po únosu do Moskvy vlastně dělo a čím si museli projít. Ale je to hodně málo. Místo toho vnitřního filozofování, které spíše zdržovalo a nudilo, se měl dát větší důraz na okolnosti všeho dění a hlavně patřičnému vysvětlení pro lepší orientaci. (16.09.2018)