Pásky z Nagana

Mocná je nostalgie. Najelo mi to jak před dvaceti lety a chvílemi jsem se přistihl, že mám chuť se rozbulet úplně stejně jako Robert Záruba. Ale není to žádná kýčovitá glorifikace něčeho, co za dvě dekády narostlo do národního pomníku. Je to parádně sestříhaná montáž známého i neznámého, vyvážená na všech frontách barikády a s neskutečně lehkonohou rytmikou dává do souvislosti i historické křivdy s hokejovými odvetami. Takhle plnokrevný filmový zážitek nabídne letos už máloco. (09.03.2018)

Aha. Tak tohle je ta událost, kvůli který se v devadesátým osmým přepisovaly dějiny. Tohle je ten památnej hokejovej zápas, kvůli kterýmu nakonec nebyl Adolf Hitler černoch. Proto tehdy neobjevil Ameriku španělskej masér Enrico González. Tak kvůli tomuhle si Severní Korea nepodrobila většinu Evropy. Záruba měl tenkrát držet hubu a vysrat se na veškerý přepisování dějin, člověk v tom má akorát bordel. Mně tenkrát bylo sedm, matně si vzpomínám, jak fotr zrovna mlátil matku a pak řval po celý garsonce: „Ty píčo, Svoboda to dal, to mě pojeb!" Dodneška na to vzpomínáme s modřinou v oku. Nejvíc mě pobavil neprůstřelnej Dominátor, kterýho fanaticky úctívaj po celý planetě, i malí křováci na jihu Chile si pinkaj klackama šutry do zhnisaných rán a u toho hučej Haškovo jméno, a ta slovutná legenda si v tady v Práglu točí tutoriály pro autisty, jak správně do skleničky nalívat jeho Smarty drink. To je tak, když dvacet let dostáváte pukem do lebky. Jako jo, pěkný, ale na můj vkus přehnaně nasládlý. Kdyby to aspoň nebylo tak starý, člověk nemůže věčně oslavovat něco, co se jednou kdysi povedlo. Já si taky každoročně nepřipomínám svůj jedinej pohlavní styk. Ale co se hodnocení týče, obchodník s vlastenectvím, imigrant Okamura s maminkou z Moravy, by z vás měl orgasmickou radost. (21.04.2018)

Po dlouhé době jsem brečel jako želva a to hned dvakrát. Není divu, protože, když se vysloví slovo NAGANO,tak mám neskutečný mráz po zádech a jsem plný emocí a věřím, že nejsem jediný. Když se hrálo finále, tak jsem seděl v obyváku přilepený k obrazovce ( kdo v té době nebyl, že :)))) Vidět, jak Svoboda dává vítěznou branku Rusákům je neskutečný pocit. Víte, co je zajímavé, že Finsko ,ČR a Rusko bylo spolu ve skupině a všechny tři dosáhli na medaile. Dodnes mám schované noviny s názvem TURNAJ STOLETÍ. Jsem moc rád, že jsem to zažil, protože tohle se už nikdy nebude opakovat. DĚKUJI KLUCI! Všichni v Naganu měli All-Star, ale my jsme měli Haška .-)))))) https://www.olympicchannel.com/en/playback/the-nagano-tapes-five-rings-films/ (02.03.2018)

Zajímalo by mě, jak by tento dokument hodnotili lidé ze zemí, které jsme v Naganu vyřadili, případně ze zemí, které tam ani nehrály. Nemá smysl skrývat zaujatost a hrdost na naganskou partu, která se určitě podepsala na tomto textu i na hvězdičkovém hodnocení. Dokument má světový formát, nejedná se jen o strohý sled událostí protkaný příběhy některých z klíčových účastníků, ale Ondřej Hudeček zapracovává i to, co se mi dějepisáři a dějepisářky snažili celý život vtloukat do hlavy - historické souvislosti. Určitě to není dokument pro každého. Pamětníci si moc dobře pamatují jak to všechno tehdy bylo. Myslím si ale, že každý fanoušek hokeje si to užije tak jako tak. Nebo by alespoň měl. Vždyť tropa David vs Goliáš je populární už kdovíkolik let. A celkově téma radosti není u lidí nepopulární. A jestli to tu čteš, Ondřeji - Dobrá práce. (03.03.2018)