„Marečku, podejte mi pero!“

80% - Parádní komedie, co se taky jiného dalo od této herecké sestavy s Oldřichem Lipským na režisérské stoličce čekat? Jen ty tovární sekvence mohly být vtipnější nebo nejlépe žádné, ale to by asi nešlo :). Když však dojde na školní lavice, přichází jedna perla za druhou v podobě kultovních hlášek... (22.06.2007)

"Kam až sahají Hujerovi?" Führer všech konzervativců Václav Klaus svého času prohlásil, že Mareček je nejhorší český film (to mě nepřekvapilo - smysl pro humor a sympatie k liberální dvojici Svěrák-Smoljak jsou to poslední, z čeho bych Herr Klause podezíral). A v následném průzkumu veřejného mínění vyšlo najevo, že mu dramaticky klesla popularita u voličů (to mě naopak hodně překvapilo a byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy jsem byl na Čechy hrdý). Poradci dali Velkému Reformátorovi na čepec a jeho další názory na téma film proto vyhřezly až v době, kdy byl historickým dopatřením zvolen prezidentem (nelíbil se mu třeba Shrek, věřili byste takové ignoranci?). Ale k Marečkovi. Co si budeme namlouvat, ten film samozřejmě pár chyb má. Iva Janžurová snad poprvé šlápla vedle a dobový kontext taky nesmažeme. Jenže to pozitivní, krásné a vtipné prostě převažuje. Tak třeba: nikdy u nás neexistoval hvězdný systém, takže skoro o každém českém filmu můžeme říct, že je "hvězdně obsazený". Ale zatímco jinde je to třeba jen z kosmetických důvodů, v této komedii má každý od Sováka až po Trégla v nejmenší roli co hrát, každý má svůj hvězdný výstup a pointu. A z každé druhé repliky vykrystalizovala "hláška". Vyšší index citovanosti mají z českých filmů jen Pelíšky. 80% (12.08.2005)

nojo, klasika....kdo by neznal stále nepřítomného hliníka a věčně se hlásícího plhu, který dychtil po vědění.....musím se přiznat, že já patřil k těm, co se hlásili jen v kritickejch situacích,,,ty byly celkem dvě,,,,,jedna, když na mě přišlo náhle kakání a druhá, když sem si zapoměl bačkůrky,,,vlastně, eště byla třetí,,,pomoc příteli v nouzi...stalo se to v okamžiku kdy do třídy vlítnul ředitel na nečekanou inspekci,,,byl to typ člověka, kterej očekával oboustranou aktivitu, a protože s učitelem smě měli fér dohodu, že ho necháme 45 minut prospat a von nás nechá vzadu tiše mastit texas holdem, koukal z toho teď docela průser,,,hlavně bylo jasný že nestačí jenom projevit zájem, ale je potřeba taky něco mlhavě tušit..... naštěstí členové poker teamu zachovali chladnou hlavu a vymysleli plán....o pár vteřin později přistála mistrovi na brejlích papírová kulička s návodem..................pravá - vím...levá - nevím, nevyvolávat!... za chvíli profesor vyslovil svou první otázku ke třídě a zvedl se celý prales rukou.....je pravda že většina byla levejch, ale prává se vždycky aspoň jedna našla....a bluff zase jendou slavil úspěch.....to byly ony tři situace, ve kterých sem exceloval, ale jinak jak říkám, ruce v kapsách.... a stejně tak jeden můj kolega, který se naopak zase styděl za to, že "ví"...jednou, v červnu, zrovna den po tom, co si nechal u kadeřníka umotat svůj letní sestřih, mu naše postarší, mírně prošedivělá s mastnou pletí, profesorka pres dějiny, právě během probírání nacismu vyčinila slovy: "tak když znáš odpověď, jene, tak proč se nepřihlásíš, proč proboha nezvedneš ruku když to víš?"...a jenda si přejel hranou ruky svojí holou lebku a povídá: " na to ale máte sakra řídkýho kníra, abych kůli vám zvedal ruku"... (28.03.2009)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Napriek tomu, že táto legendárna česká komédia nepatrí ani do mojej top 3 českých komédií, aj tak je to za plný počet. A to niečo o kvalite hlavne socialistických filmov niečo svedčí. Vynikajúci Sovák a nezabudnuteľné hlášky, niektoré už zľudoveli a niektoré sú tak nenápadne vsadené do filmu, že človek si ich všimne až na piate sledovanie. Neviem, čo Smoljak so Svěrákom mohli ešte napísať do scenára, aby ulahodili niektorým, ktorí tu píšu, že je to "normalizačná sračka", "socialistická agitka" alebo "komunistický fekál". To už je fakt na diagnózu. (01.01.2022)