Vlci za dveřmi

Film „Wolves at the Door“ ukazuje na tragickou událost, která jen odhaluje, jak se lidé snadno dokáží zfanatizovat a čeho jsou v takovou chvíli schopni. Fanatismus je jedno z nejnebezpečnějších chování člověka, a je jedno, jestli se nechá zfanatizovat jedinec, či větší skupina. Ty následky bývají tragické, liší se v kvantitě. Tohle ale snímek „Wolves at the Door“ nijak zásadně nerozvíjí. (31.01.2018)

Ja neviem. Nie je toto miesto, kde by som si povedal, že dobrý kameraman nemusí nutne znamenať, že sa z človeka stane rovno aj dobrý režisér? Nebudem odoberať Leonettimu ambície k tomu, že by chcel byť filmovým režisérom, no reálne mám pocit, že rovnako ako v roku 2014 s "Annabelle" sa jeho spolupráca so scenáristom Garym Daubermanom nevyplatila. Prečo? Pretože tento scenár absolútne nedokážu zachrániť relatívne obstojne spracované sety alebo jedno-dve miesta s troškou atmosféry. Pretože zvyšok filmu je podľa mňa absolútna urážka hororového žánra a rovnako aj príbehu podľa skutočnej udalosti. Keby neviem, že je to podľa skutočnej udalosti, a že tu mali vystupovať skutočné osoby, tak mi to reálne ani nenapadne. Pretože všetko bolo spracované ako klišé. S veľkou dávkou falošných ľakačiek, slabých momentiek, otravných dialógov a vedeli sme presne ako budú jednotlivé scénky nasledovať a ako to celé dopadne. A najhoršie na tom je, že nepochopíme z filmu absolútne nič. Mohla by to byť úplne normálna vyvražďovačka ako v akomkoľvek inom filme. Nebolo tu nič, čo by bolo pre mňa originálne, alebo minimálne zaujímavé. To je to najhoršie. Malo by to byť aspoň zaujímavé. Toto je film, podľa skutočnej udalosti. Vystupujú v ňom sfanatizovaní ľudia, ktorí skutočne tieto činy spáchali. Lenže v realite by som mohol povedať, že sú to proste len nemí zabijaci, z ktorých reakcií nechápem absolútne ničomu. A až zo záverečných 2-och minút pochopím, že sú to fanatici a nie len nejaké dospelé detičky, ktoré sa nejakým spôsobom v 69-tom dostali ku kópii filmu "The Purge". Lebo z podania tohto filmu to mohli byť aj nejakí ľudia, ktorí si povedali, že dokážu, že aj rozprávky môžu byť nebezpečné pre výchovu. A okrem toho tá idiotská "Little Red Hood" skladba, ktorá to musí ešte spraviť aj tak očividne... všetko je na tomto filme zle. Podľa mňa je to hororová tragédia. Nie preto, že by sme tu mali len zlý film. Možno by som mu dokázal odpustiť niektoré veci, keby to nebolo podľa skutočnej udalosti. Podľa udalosti, ktorú by som si chcel pozrieť spracovanú lepšie. Aby som mohol viac poznať udalosti ohľadom tejto rodiny a aj ohľadom zosnulých. Tento film to neprinesie, a neviem ako by sa na to dívali obete, keby ešte žili a mali možnosť vidieť tento odpad. Verím, že niektoré pocity by určite zdieľali so mnou. Hodnotenie: F (11.06.2017)

Okolo Charlesa Mansona sa bohužiaľ vytvorila aura kultovej osobnosti, ktorá má mnohých fanúšikov. Pokladám to za zvrátené, pretože Mansonova nadrogovaná „rodina“ (muž a tri ženy, Manson sa akcie nezúčastnil) na popud psychopatického kok*ta v r. 1969 mimoriadne brutálna zavraždila šiestich nevinných ľudí, vrátane tehotnej ženy a tým pádom logicky i jej ešte nenarodeného dieťaťa. Jednalo sa o menšie stretnutie priateľov a tou tehotnou ženou bola 26-ročná manželka režiséra Romana Polańského, ktorý v tom čase nebol doma. Párty sa mal zúčastniť aj Steve McQueen, ale ani on nakoniec neprišiel, čo mu zachránilo život. Keď Sharon Tate videla, že Mansonovi prívrženci ju nemienia nechať žiť, navrhla im, aby sa postarali aspoň o prežitie dieťa a povedala im, že ju potom môžu zabiť. Vrahovia nemali zľutovanie a zavraždili nielen ju, ale aj jej nenarodeného syna. Steny miesta činu, na ktorom sa ohavná masová vražda odohrala, vrahovia krvou obetí počmárali vulgárnymi šialenosťami, aké vyplodí len chorý mozog. Takýchto ľudí nikto normálny nemôže akceptovať. Kebyže ich polícia namiesto chytania odstrelí akobesnú líšku a hodí do jarku, len by tým spolčonosti urobila službu. V roku 2016 sa o tom rozhodol nakrútiť film ex-kameraman John R. Leonetti, podporený nečakaným úspechom svojho režijného hitu o zabijackej bábike Annabelle. Je zvláštne, že taký film vôbec vznikol, pretože dané udalosti sú stále živé (ako Polański, tak väčšina vrahov stále žije). Ale OK, prečo nie. Tvorcovia sa film rozhodli poňať ako home invasion, ktorým dané udalosti ostatne boli. To mi pripadalo ako zaujímavé rozhodnutie. Režisér sa vybavil sympatickými obeťami, odpornými vrahmi a prekvapivo pôsobivou retro atmosférou. Je to mrazivé a má to niečo do seba. (29.05.2017)

John R. Leonetti díky spolupráci s Jamesem Wanem načerpal tolik zkušeností, díky kterým dokáže posbírat do svých filmů to nejlepší co se naučil a funguje to. Ani Vlci za dveřmi nejsou vyjímkou. Dobře vytvořená hororová atmosféra, kamera, střih, to všechno funguje jak má a i když zde nefigurují žádná strašidla, stejně dokáže snímek upoutat vaši pozornost a tak trochu navodit tu správnou atmošku při této home invasion z konce šedesátých let. (22.07.2018)

Kůzlátka, otevřete svoje vrátka, to jsem já, váš Karlíček Mansonovic, ovšem jen v zastoupení čtyř fanatických zabijáků. Rekonstrukce událostí z léta 69, při nichž zemřela rukou sekty vedené Charlesem Mansonem těhotná modelka a herečka Sharon Tate a její přátelé, kteří přišli strávit poklidný srpnový večer do rezidence Cielo Drive, ukázala temnou stránku kalifornského snu. Předesílám ale, že sled událostí, jak je tento film líčí, se v mnohém liší, ačkoliv základní slupka tragédie je zachována. A je působívá. Filmu určitě nešlo o detailní převedení tehdejší tragédie, ostatně vynikající kameraman John R.Leonetti není natolik zdatným režisérem, aby se pouštěl do nějakých milníků, i tak se tentokrát vzepjal k enormnímu režijnímu výkonu, až film můžu směle označit za jeho nejzdařilejší počin. Plusem je určitě obsazení, Katie Cassidy jako Sharon Tate byla ideální volba, pojí je i určitá vnějšková podoba, zbytek jejich přátel moc hrát nemusel, neb byl vbrzku zlikvidován. Zvláštní kapitolou je čtyřčlenná sekta, která se mezi sebou nebavila, zkrátka nikdo z nich nevydal ani hlásku, působila vskutku šíleně, pomohlo i to, že kamera jen minimálně zabírala jejich obličeje, zvláštností je, že v závěrečných titulcích jejich role uvedené nejsou. A nyní se dostávám k slabině filmu. Každý zřejmě očekával, že pořádná "domovní invaze" se nemůže obejít bez potoků krve. Tak v tomto případě tady zurčí až bublá jen mírný potůček. Mordy, lišící se v mnohém od toho, jak tehdy proběhly, měly svůj potenciál. Parta zabijáků vyrazila s noži i palicemi, jenže veškeré vražedné běsnění probíhá mimo záběr, takže si divák musí gore domyslet. Spíše režisér vsadil na postupně houstnoucí atmosféru strachu, uvěřitelné reálie konce šedesátých let, včetně hitů té doby, které hrají v domě souseda Williama a výrazně krátkou stopáž (cca 70 minut). V závěru dokonce nechybí autentické záběry fanatických zabijáků i fota jejich obětí. Od tvůrců poměrně odvážný počin pustit se do takto citlivé tragédie. 8/10 (14.06.2017)