Fantom opery

Paradoxom je, že nástupom fantoma na scénu film stratil atmosféru a pôsobivosť úvodných scén. A začalo to excelentne, oživujúci farebný vizuál, kostýmy, temnota parížskych ulíc, decentný humor... Časom však horor zostal len v predlohe, jedna z vecí, ktoré ma dosť iritovali boli aj dlhé operné scény. (28.02.2018)

Rozhodne nemožno Lubinovmu filmu vyčítať, že nemá spád a že postavy nie sú zaujímavé a nemajú tie správne motivácie. Avšak ide o to, čo od značky s názvom Fantóm opery očakávate. Pokiaľ farebnú technicolorovú melodrámu s komediálnymi prvkami, tak si ho dokonale užijete. Temnejší nádych získa film až v záverečnej štvrťhodinke a osobne pri Fantómovi opery preferujem, keď sa v katakombách prechádzame viac ako iba zopár záverečných minút. Logiku význam riešiť nemá, viď "geniálny" policajný plán, vďaka ktorému o niekoľko minút príde o život jeden policajt, pričom nikto sa nad tým príliš nepozastavuje. 70% (08.10.2023)

Hollywoodske 40. roky chrumkám ako králik. Chutia mi. Film noir s Veronicou Lake, melodrámu s Ritou Hayworth, muzikál s Fredom Astairom. I hororovú romancu s Claude Rainsom. Ak Dario Argento vo svojej verzii príbehu prináša groteskný horor a podivné monštrum s peknou tvárou, Lubin stavia na dojímavú drámu so znetvoreným hrdinom. A príliš spolieha na dlhé operné pasáže, ktoré dielu naozaj dodávajú zdanie veľkofilmu - ja osobne by som radšej uprednostnil menej hudby a spevu (napriek alebo práve kvôli tomu, že dej sa odohráva v opere) v prospech strašidelného aspektu príbehu. Pri scéne, v ktorej Fantóm píli reťaz lustra si divák uvedomí, že predovšetkým Rains je prototypom neskorších maskovaných maniakov. Byť fanatickým milovníkom opery, dávam plný počet. (14.03.2005)

Příjemná podívaná, s možná příliš velkou pozorností kladenou opeře samotné, ale člověk se prostě neubrání srovnání s dokonalou verzí z roku 1925... čili zklamání tak jako tak. Fantom v podání Claude Rainse není zdaleka tak tajemný jako Chaneyho, ale není to jeho chyba. Myslím, že lepší bylo postavu Fantoma nijak moc nebudovat a mít ho tam už od počátku pobíhajícího po sklepení. Horor..... (19.02.2007)

Na tuto verzi Fantoma opery se dá dívat ze tří úhlů - a ani jeden není moc lichotivý. První nabízí srovnání s Lerouxovým románem, což by byl totální výbuch, společného to kromě názvu a prostředí pařížské Opery jinak nemá už téměř nic. Druhý pohled nabízí srovnání s ostatními verzemi tohoto příběhu, což sice proti Schumacherovým nepovedeným vizuálním orgiím nedopadá vůbec špatně, ale ve srovnání s geniální němou verzí z roku 1925 jde o propadák. Chaneyho film by tuto operní romantiku zadupal do země. A tak zbývá jen hodnocení filmu jako samostatného celku: a ten je vcelku smířlivý. Sice tam bylo strašně moc opery, na kterou mi vůbec nevadí zajít do divadla, ale tady neskutečně zdržovala, a také komické výstupy Eddyho a Barriera, které jinak tragicky laděný příběh posouvaly kamsi k Singing in the Rain. Claude Rains je ovšem skvělý, výprava hezká a naivita místy i roztomilá... Film samotný tedy špatný vůbec není, jen je to úplně jiný žánr, než by měl být, a název hororové klasiky si pouze vypůjčil. (11.01.2014)