Láska nikdy neumírá

Nejlepší píseň z muzikálu je Learn to Be Lonely… a to ani není z toho muzikálu... takže ji neuslyšíte :) Je z filmové verze původního Fantoma. Pak ještě The Heart is Slow to Learn… která také není z toho muzikálu, tak ji neuslyšíte :) Je ze zamýšleného pokračování v roce 1998 ji nazpívala Kiri Te Kanawa. V tomto muzikálu se objeví jako titulní Love Never Dies. Tak snad aspoň 'Til I Hear You Sing mě zaujala a je z tohohle muzikálu... který nemusel vůbec vzniknout. (I Webberův kocour, nebo spíš kotě, se snažilo, v úctě k muzikálu Kočky… a celý muzikál smazalo z digitálního piana, Webber tak musel ve znovu rekonstruovat.) (25.05.2020)

Fantóm opery nepotrebuje pokračovanie a rozhodne nie takéto. Hudba bola naozaj úžasná, tej nemôžem vytknúť ani slovo a naozaj som si ju užívala. Aj predstavitelia Fantóma a Christine spievali krásne, i keď o ich herectve radšej pomlčím, ale dej a celkové spracovanie je problém. Príliš tlačí na pílu, všetko mi to príde robené strašne nasilu a nemá to tú správnu atmosféru a emócie. Ako bolo už spomenuté, keby to bol samostatný muzikál, bolo by to trochu iné kafe, ale na pokračovanie Fantóma opery to nemá. (27.12.2012)

Původně jsem tomu dala tři hvězdičky, ale pak mi došlo že vlastně není za co. Ano, hudba je krásná (ačkoliv tady tak vyzdvihovaná The Beauty Underneath už je na můj vkus až moc daleko od Fantoma, někdo tu hezky napsal, že je to příšerně kabaretní) Nelíbilo se mi ani australské obsazení, ale myslím, že ani moje milovaná dvojice Ramin a Sierra by tenhle paskvil nezachránili. Protože narozdíl od ostatních mi nepřijde, že by to fungovalo líp jako samostatný muzikál a nedokážu to ani vnímat jinak, než jako pokračování POTO. !!! SPOILERY Znovusetkání neni špatný motiv, vůbec. I bych přežila, že si Christine nakonec vybere Erika. Ale proboha! Raul alkoholikem?! Gustav?! WHAT THE HELL?! To se jako stalo jak? Fantom najednou vůbec neni zlej, ale ani trochu svůdnej, s Raulem si nakonec skoro padnou do náruče, Meg Giry jako zoufalka snažící se dostat Erikovi do kalhot... Při závěrečné scéně už jsem jen seděla plná zoufalství nad tím, jak může někdo, kdo vytvoří takové veledílo, vytvořit následně tak hnusný paskvil (tohle je jak děj z nejhorší latinsko-americké telenovely). Dávám dvě. A vlastně pořád úplně nevím za co. (05.10.2014)

Na pokračovanie Fantóma opery som bol veľmi zvedavý a odkladal som ho s obavami, ako môže dopadnúť pokračovanie geniálneho diela. Príbeh je naozaj na pováženie, ale nadviazať na poctivo ukončený príbeh by inak nebolo možné. Škoda tiež toho umiestnenia príbehu do obludária a cirkusu so zvláštnymi postavami. Hudba a spev tieto rozpačité momenty čiastočne vynahrádza a k dokonalosti by to možno dotiahlo originálne obsadenie, hlavne Sierra Boggess. Chlapec bol ok, najviac ma zaujal duet matky so synom Nehľadaj lásku očami. Kráska v plavkách nebola ani krásna ani dobrá herečka, snáď sa raz objaví iný záznam muzikálu, ktorý si rád pozriem. (04.01.2017)

Je v jistém směru legrační, minimálně mě ten fakt nepřestává bavit, že A.L. Webber jde a natočí sequel k POTO fanfiction rázu. Jsem přesvědčená, že tak učinil nikoli s vidinou balíku peněz, povězme si to upřímně, on prostě potřeboval ukojit v sobě tu rozjitřenou fanynku. Přece každá si přála, aby Christine skončila v těsném náručí zahrnuta vášnivými polibky Erika, ne? Nepochybně. Webberovi je vytýkáno, že z legendy tvoří pouhou frašku, ale považte, kdo jiný by se mohl zhostit této frašky s tvůrčí genialitou sobě vlastní než právě on? Děj je částečně inspirovaný knihou Fantom Manhattanu od Forsytha (kteroužto jsem nečetla, ale v rámci spravedlivého hodnocení bych měla), film se pyšní pestrými kostýmy a kulisami, načančanou velkolepou výpravu, a mě napadá, že Webber bude pravděpodobně ve svém perfekcionismu směle konkurovat Fantomovi. Což je jedině plus. Pravda, místy se kapku nechává unést. Když se Christine horlivě omlouvá za to, že ji anděl hudby, odpusťe mi ten výraz, "ošustil a opustil", a také za to, že jeho syn se vyděsil pohledem do zohavené tváře, mnozí to nekvitovali s nadšením. Však také na prknech museli měnit texty a přepracovávat scénář. Někteří se dokonce schylují k nelibým výrokům, že je děj přitažený za vlasy a pozbývá tu hlavu, tu patu a tu obojí. A musím jim dát částečně za pravdu... Ovšem hudba! Jaké ta skýtá potěšení pro ducha, ty nádherné, podmanivé árie s uhrančivostí se nesmazatelně zadřou pod kůži. Je místy ještě niternější než v POTO, nadpozemsky krásná, má tak božský a opojný charakter, že nezbývá než vyseknout poklonu a hlesnout budiž odpuštěno! Pozn. pod čarou - jako mnozí preferuji originální londýnské obsazení nad australskou produkcí a považuji za věčnou škodu, že neexistuje záznam s Raminem a Sierrou. Ve využití stroje času mám už jasno - půjdu na ně jednou a pak ještě nekonečněkrát. (01.05.2013)