Burákový sokol

Som celkom rád, že LeBeouf sa snaží o comeback. Príbeh je to pekný - Twainovský. Taký ten typ amerického sna, kedy neexistujú prehry aj napriek okolnostiam. Funkčné v niektorých aspektoch. V iných zase značne prikrášlené. Lenže aj napriek hodnotovosti a pohodovosti s ktorou film disponuje je celý príbeh zbytočne zdĺhavý a cítiť na ňom limity, ktoré sú úplne logické pri obsadený niekoho s Downovým syndrómom. The Peanut Butter Falcon ukazuje južanov ako milých ľudí, ktorý pomáhajú kde sa dá. Čo je možno aj pravda, keď ste biely. Ale neviem či to nie je presne ten typ filmov, ktoré len prešumia a vyšumia a zostane po nich len nejasná spomienka. Na to aby sa to udržalo v pamätí je to málo špecifické. Chýba tomu výraznejší rukopis. Ale tú hodinku a pol som si s hrdinami užil. A Dakota Johnson je krásna. (04.11.2019)

Mohli by už taky natočit nezávislý film o někom jiném než o looserech? Nebo by to pak už nebyl "nezávislý" film? Snímek je falešný a nedá se mu věřit ani ň. Hodný, mentálně postižený, chlapec se chce stát wrestlerem a cestou za svým snem se přifaří k jednomu nevyrovnanému kriminálníčkovi, který bleskem prohlédne a bratrsky nezištně se začne o kluka s Downem starat. Nenastane mezi nimi žádný spor, vše jde hladce, jen občas do toho zasáhne kriminálníkova minulost. Pak se zjeví krásná ošetřovatelka, které je zoufale ubohou nabídkou volných mužů na americkém Jihu už tak otrávená, že vezme během sekundy za vděk i vidláckým kriminálníkem bez koruny a ještě s rozmláceným ciferníkem. Všichni jsou totiž děsně hodní a ready založit tu správnou milující se rodinu. Ble. Jo, a pro Marka Twaina, kterého si berou do úst, je to leda urážka, protože jeho dobrodružství na Mississippi o něčem bylo a dodnes je důvod ho číst. SHRNUTÍ: Pohádka pro vidlácké děti. (01.03.2021)

Ztracený Tyler je nalezen opravdovským mongolákem (big up Ali G) Zackem a nastává jejich cesta americkým jihem za znovunalezením smyslu života. Nic víc nic míň. Průměrná "road movie" s velkou přidanou hodnotou v podání super přirozeného a sympatického hrdiny s Downem, standardně bezchybného Shiy a neskutečně fotogenického vidláckého jihu USA. Začínám mít podezření, že jestli se někde na světě ještě skrývá divočina a dobrodružství, je to právě na jihovýchodě USA. Tři a půl sympatického feelgood atomového hodu. (11.05.2021)

Příjemně plynoucí "buddy" snímek, který Vás zaujme zejména svým poselstvím a krásně civilními hereckými výkony. Režiséři Tyler Nilson a Mike Schwartz zde mimořádně citlivě vykreslují kamarádství dvou lidí žijících na okraji společnosti, pro něž je myšlenka na to mít rodinu a někoho blízkého dražší než všechny peníze světa. Po celou dobu stopáže čítající skromných 93 minut s nimi budete s úsměvem na tváři prožívat všechny jejich radosti i smutky a budete jim fandit při jejich wrestlingovém zápase, který svým způsobem rámuje celý tento "feel good" příběh. A právě proto byste tomuto snímku měli dát šanci, jelikož jako nenáročná a pozitivní energií nabitá jednohubka obstojí The Peanut Buttter Falcon více než dobře. Tohle se zkrátka velmi povedlo. Skvělá práce! „Tyler, I am going to give you all of my wishes for my birthday.“ (18.11.2019)

I když je tam ta správná směs divností, kterou čekáte od indie komedie - svéráznej dowňák, wrestling zápasy, jížánský white-trash kulisy atd., tak to působí nějak kašírovaně a vykalkulovaně. Možná proto, že při snaze natočit za každou cenu "feel good" filmeček natolik osekali cokoliv co by zavánělo realističností, že z toho zbyde akorát velice nepravděpodobná pohádka o tom, jak se chudý Shia LaBeouf zamiloval do slečny ošetřovatelky a s postiženým klukem, kterýho si přivlastnili, žili šťastně až do smrti (nebojte, není to spoiler, scénář je tak průhlednej že všechny zásadnější dějový zvraty okamžitě odhadnete). (14.11.2019)