Neznámý voják

Lesy Finské republiky uvádějí: Kterak myslivci vyháněli ruskou škodnou.. Opus o rytířích bílé Karélie skáče mezi postavami jak zajíc po poli a sic je po technické stránce vcelku konkurenceschopný, nedokáže ty tři hodiny rozčísnout bizarnostmi ve stylu německo-amerického stolování ve Fury či úřadování Einsatzgruppe v Jdi a dívej se. Nemám rád, když mě u válečného filmu přepadne otupělost.. (10.02.2021)

Tak i Finové mají moderní válečný velkofilm na hollywoodské úrovni. Jedná se o již několikáté zpracování finské knižní klasiky Neznámý voják, které nás zavede do bojů Finů proti Rusům během Druhé světové války. Viděl jsem prodlouženou tří hodinovou verzi, takže již tak pozvolné tempo bylo ještě více rozmělněné, ale i tak tomuto filmu rozhodně slušelo. Tady nejde o efektní scény a melodrama, ale o špinavou realitu zákopové války vedenou uprostřed těch nejhlubších finských a ruských lesů obklopených stovkami jezer. Akce je poměrně dost a přímo z ní sálá to reálné napětí a špína. Hrdinové umírají bez varování a většinou bez větších fanfár, prostě řadoví vojáci. Opravdu mě Neznámý voják hodně potěšil a Eero Aho je mým novým osobním objevem. Jeho postava protřelého, hvězdného vojáka, který se nikdy a nikomu nebojí říct všechno na plnou hubu, byla výborná. (10.06.2018)

Finové jedou! Tuntematon sotilas je totiž rozmáchlou válečnou epopejí, která nám bez všech myslitelných příkras, jakýchkoliv ohraných klišé a zcela bez kompromisů servíruje tříhodinovou filmovou bohoslužbu za zvrácenost naší duše a touze po přežití. Všechno od hereckých výkonů, budování charakterů, soundtrack či nápaditou a přehlednou akci, funguje jako precizní soukolí obrovské válečné mašinérie, která se "valí" přes všechny Vaše smysly. Snímek je rovněž krásně "špinavý", což Vás ještě o kousek více vtáhne do děje mezi zoufalé vojáky držící chatrné pozice stůj co stůj. Už dlouhou dobu jsem v tomto žánru neviděl nic tak povedeného, něco, co má divákovi tolik co říci, a přitom je to vlastně tak chladné a ve své hluboké podstatě zcela devastující. Režisér Aku Louhimies zkrátka stvořil mistrovské dílo hodné Vaší pozornosti. Skvělá práce! (07.07.2018)

Já jsem vážně přemýšlela, jak bych měla vyjádřit své pocity jakožto žena, která ke zbrani ani nečuchla, na vojně nebyla a válku znám jen z filmů. Ne, nebyl to první film s touhle tématikou, ale co na mě opravdu zapůsobilo, byl fakt, že takhle nějak bych si to ve skutečnosti představovala. Jejich chuť zdrhnout, momentky, kdy se dívali jen tak na brouka s těmi, kde jim šlo o holý život a bylo jim ouvej. Chvíli klídek a pak zápřah a ne jen hrrrr do akce jak to ve válečných filmech bývá a já mám pocit, že snad ani nespí. Tady se dokázali i parádně zhulákat, když byla možnost a kdo by jim to měl za zlé, já tedy vůbec ne. Proto mě ani ta zdánlivá pomalost vůbec nevadila, ono to totiž přesně zapadalo do té atmosféry. Můj topkový Aku nevynechal nic z těch hrůz. Válčilo se všude a za všech možných podmínek, jak to bylo i v reálu. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, takže budu silně přemýšlet o plné palbě. (29.05.2018)

Videl som trojhodinovú verziu a opäť sa potvrdilo, že divák sa v kresle mrví pozerajúc na hodinky iba pri zlom filme. Vôbec neľutujem. Páčil sa mi pohľad na konflikt očami vojakov guľometnej roty. Úžasné kulisy vytváral nedotknutý les a realistické bojové scény. Zásluhu má na tom aj zvuk, ktorý vytváral atmosféru, s akou sa málokedy stretneme. Aj keď boli charaktery a osudy jednotlivcov zväčša iba naznačené, úloha Antera Rokku umožnila zapamätať si spurného, skúseného a výkonného vojaka. K celkovému dojmu prispelo aj to, že je prirodzené fandiť malému a nepoddajnému Fínsku, ktoré to nevzdalo tak, ako väčšina európskych štátov, ktoré majú o sebe veľmi dobrú mienku. (12.11.2019)