Psí ostrov

Mám pocit, že Wes Anderson je génius. A vie robiť skutočne originálne filmy. A "Isle Of Dogs" je rozhodne toho dobrým dôkazom. Myslím si, že tu máme zaujímavý príbeh s dobrými nápadmi, skvelým dabingom a výborným animovaným spracovaním. Mám pocit, že som si okamžite obľúbil Atariho a Rexa. Ten má pár dobrých hlášok. Čo sa týka Chiefa... tam to trošku trvalo, no vzťah medzi ním a Atarim je podľa mňa highlightom filmu. Stojí to za to vidieť a funguje to skvele. To je podľa mňa na filme najlepšie. Plus aj hlavná myšlienka funguje a fakt, že ľudia robia hrozné veci len preto, aby boli spokojní bohatí, ktorí majú svoju víziu. A film sa na nič nehrá a ukáže veci narovinu. Vyzerá to vynikajúco a osobne mám pocit, že tento stop motion štýl filmu absolútne sedí. Sú tu podľa mňa skvelé scénky, ktoré v podstate opäť idú k tomu čo som už hovoril a to je skvelý vzťah medzi Chiefom a Atarim. A sú si bližší, než by si mysleli. Páči sa mi aj to, že niektoré maličkosti, ktoré sa len spomenú, sa neskôr vrátia do filmu a sú to také pekné malé fóry. Ako celok je to podľa mňa skvelý film. Má výborné postavy, ktoré chceme sledovať, vynikajúcu atmosféru a celý čas to ide ďalej a ďalej a buduje sa k niečomu skvelému. Takže v tomto smere dávam poklonu. Myslím si, že to bude o nejaký čas klasika. Hodnotenie: A (30.05.2018)

Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100% (14.05.2018)

Wes Anderson je úkaz, který dělá filmy po svém, kašle na studio, vždy s ním jdou výteční herci, má působivý vizuální styl, jenže prostě onen divně ulítlý smysl pro humor mi sedí víc třeba u Jima Jarmusche. Čtyřnozí kamarádi jsou aktuálně vyvrženci z rozhodnutí japonské vlády a s čumáky zabořenými v odpadcích a decimováni psí chřipkou trpí v karanténě na Ostrově odpadků. Bez páníčků. Dostane se mezi ně ovšem i adoptovaný syn starosty Megasaki City, jenž ukradl letadlo a odletěl hledat svého psího kamaráda. Začíná to výtečně, kdy všechno je sympaticky divné. Svérázný Anderson lpí na detailech, na slovních hříčkách, na energickém a nápaditém pojetí. Ctí japonskou kulturu. Jenže jeho smečka mluví v angličtině, ovšem japonština mnohdy vyznívá bez vysvětlení, což je myslím škoda. Brzy se navíc tak trochu vyčerpáme a onu svéráznost a divnost přebíjí všednost. A z originálního pojetí se stává klasický příběh o tom či tamtom. K srdci nepřirostl. 65% (10.07.2018)

Nejslabší Anderson. Chybí tempo a po většinu času jde jen o roztomilé a milé hemžení bez vnitřku. Náznaky vyprázdněnosti s sebou nesl už Grandhotel a tady jde Wes bohužel ještě o kousek dál. Zabrzdit a přestat s cirkusem. Pořád hodlám sledovat každý krok, ale čím dál víc nostalgicky vzpomínám na období Rushmore, Tenenbaums, Life Aquatic. 3,5* (25.08.2018)

První třetina je osvěžující peckou, že jsem ani nedutal. Kdo by tedy řekl, že se celá ta krásná vypiplaná práce zadrhne na příběhu, jenž by stačil na stopáž delší povídky. Lišák měl skvělý background Roalda Dahla, měl jasnou vystavěnou linku a fungoval emočně, proto nad Psím ostrovem jasně vyhrává. V rámci geniálního Wese Andersona jde o "slabší kus", kterému chybí památné okamžiky. Navzdory tomu všemu pořád to nejlepší, co dnešní kinematografie může nabídnout. 70% (12.05.2018)