Psí ostrov

Je úplně jedno jaký máte vztah k filmům Wese Andersona, ale něco se mu musí nechat: Filmy si dělá po svém a to i co se týče podivného smyslu pro humor a speciálního vizuálního stylu. I přesto, že mě tak jeho filmy nikdy moc nestrhli, vždy jsem ho bral jako tvůrce kterého je potřeba si cenit. A nějak se moje postavení k němu nezměnilo ani po Psím ostrovu. První půlku jsem byl vlastně nadšený. Stop- motion animace je nádherná, humor je tak zvláštní až funguje a je to hrozně neobyčejný a potěšující. Zajímavý je ten nápad, že psi mluví/štěkají anglicky ale japonské postavy potřebují buďto překlad od překladatelky či americky mluvící postavy. Na Japonsko v loutkovém světě se kouká nádherně, Wes Anderson je očividně fanda Japonské kultury a tak seká jeden odkaz za druhý a dojde tak na sumo zápasy či rituály. Po první půlce ale jaksi dojde plyn. A je úplně jedno jak je ten film divný ale zůstává vlastně obyčejný. Příběh tkví v tom, že jde z bodu A do bodu B a klasicky se při tom zjišťuje jak je přátelství důležité a tak dále. Po první půlce se tak z neobyčejného filmu stane obyčejný, předvídatelný film a je to škoda. ALE.... ten film pořád není špatný. Na to jde pořád o chytře odvyprávěnou podívanou. Čekal jsem přece jenom ale větší utržení ze řetězu,,, protože- a nalijme si čistého vína- to i ty Buchty a klobásy vykřesali z tématu víc. A to šlo o 3D animák pojednávající o oživlém jídle. A ne... neznamená to, že bych chtěl aby byl Psí ostrov sprostou, brutální podívanou. Spíše jsem čekal pěkně ostrou satyru a ta se prostě nedostavila. A to je asi největší škoda. (11.05.2018)

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)

Psí ostrov som minulý rok obchádzala, nakoľko mi tvorba režiséra Wesa Andersona osobne nie je až taká blízka. Ale cez články a rôzne iné zdroje sa ku mne tento film stále vracal, tak som si povedala, že to asi bude osud. Tak geniálny a neuveriteľne originálny animák som za posledné roky snáď ani nevidela (okrem čínskej Begónie a veľkej ryby). Tá animácia, hudba, hravosť a postavy, ktoré vás chytia za srdce...nádhera. (31.01.2019)

Tento film se mi velmi špatně hodnotí, jelikož mi osobně nesedí Andersonův suchý styl humoru a práce s emocemi, které v jeho podání působí jaksi chladně a odosobněně. S jeho stylem prostě nejsem na stejné vlně. Na druhou stranu ale zrovna v tomto filmu párkrát emoce fungovaly dobře (abych mu nekřivdila) a za mě bylo obzvlášť zajímavé zasazení příběhu do Japonska. Mohla jsem si tak užít i tu jazykovou linku, kde postavy mluvily japonsky, což bylo schválně uděláno tak, že nevadilo, že tomu diváci narozumí. Jenže pokud se náhodou najde divák, který japonsky umí, tak musí uznat, že v tom je určitá přidaná hodnota (dokonce jsem se jednou nebo dvakrát zasmála přidanému vtípku v japonštině, přestože ve zbytku kinosálu vládlo ticho). I příběhově to bylo fajn, takže co mi opravdu vadí je pouze ten syrový styl vyprávění (povětšinou to ani nebylo líbivé na pohled - už jen ta věčně trčící hřídel, co se hlavní postavě zapíchla do hlavy a už tak zůstala.... zkrátka na to, že jde o pejsky, se opravdu nejedná o nic roztomilého a hezkého na pohled). Ve výsledku jsem v hodnocení trochu rozpolcená (taky bych o něco zkrátila stopáž, protože absence otevřených emocí dělala dojem, že se film trochu táhne), ale v zásadě je to podle mě jednoznačný nadprůměr. ~(3,8★)~ (27.05.2018)

Na úvod prezradím odpoveď na najdôležitejšiu otázku. Je Psí ostrov lepší než Fantastický pan Lišák. Nie je. Je naopak výrazne horší, a to po všetkých stránkach. Vizuálna štylizácia je síce na vysokej úrovni s veľkým zmyslom pre detail, ale z oživlých psov už tie emócie nejako netryskali. Hlavná negatívna postava celého filmu bola až priveľmi vzdialená centru diania. Priveľa postáv bolo, významom pre príbeh samotný, zbytočných. Oproti Lišákovi sa oveľa viac hralo na city, prihodila sa nejaká tá eko agitka. Príbeh nemá spád. Zastaví sa, potom „nabušená“ akcia, zasa počumovanie okolo atď. Vrchol filmu? Scéna s výrobou sushi. (19.02.2023)