Psí ostrov

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)

Psí ostrov v sobě opět kumuluje charakteristický a jedinečný režisérský rukopis, který nutně nemusí být každému po chuti, nicméně mně se tyto horizontální pohyby kamery, důvtipně rozplánované záběry, osobité snímání postav a jejich specificky bizarní promluvy prostě líbí. Divák má na sto minut možnost zavítat na ostrov plný rozličných psů, kteří kýchají, libují si v odpadcích a přitom pronáší relativně smysluplné dialogy. Ze všech psích postaviček mě jednoznačně nejvíce zaujali Šéf a "vševědoucí" Orákulum. Vskutku netradičně pojatý animák, problematizující mj. i hromadné vymývání mozků, si užije každý o to víc, čím více se nechá okouzlit andersonovskými pravidly hry. (21.03.2020)

Nadhodnocená Andersonovka, kterou napoprvé snad ani nejde milovat. Po rozverném, zábavném a barevném Grandhotelu Budapešť je nám servírováno studené a depresivní Japonsko. Pokud bych Budapešť označil za nejpřístupnější Wesův film, tohle by byl naopak nenepřístupnější, často to nemá ani tu Andersonovskou atmošku. Časem se můj vztah ke Psímu Ostrovu může měnit, protože stále z toho projektu Wesova tajná přísada cítit je. Přístě bych ale prosil něco hraného než animovaného. 65% (13.09.2018)

Že si ma to bezo zvyšku opantalo aj v tomto období, kedy zažívam snáď najväčšiu vlnu averzie voči panelákovému psíčkarstvu (nie, nestalo sa nič konkrétne, len je toho už móóóóóc... a Kobayashi na hrad!), tak to snáď na vyjadrenie obrovského obdivu k práci Wesa Andersona plne postačuje. Fantastický pán Film! (zvyšok mojej domácnosti dokonca tvrdí, že fantastickejší, než fantastický...) (03.08.2021)

Japonské prostredie a psi v sprievode špecifickej Desplatovej hudby( ten človek sa zrodil k tomu, aby robil hudbu do Wesových filmov) podporených skvelými hláškami a vizuálnym charakterom robia z Isle of dogs iný, špecifický a nezabudnuteľný film. To, že Anderson dokáže kompozične čarovať a jeho príbeh má hĺbku, zaujímavé prostredie a charaktery je už výrazové špecifikum. Čo si tu ale najviac užívam je akási ľahkosť a vizuálna dominancia, ktorú pre mňa postrádal napríklad Kubo od Laiky. Čím netvrdím že je to zlý film. Ale akási dramaturgická komplexnosť je mi predsa len trochu bližšia. Hlavne ak sa jedná o bábkový film. Som náramne spokojný. Dôvod prečo nedávam plný počet, je len fakt že Fantastic Mr. Fox sa mi páčil viac aj ho mám viac napozeraný. Počkám na druhé zhliadnutie a možno aj tu vpálim plný počet. (30.06.2018)