Americké graffiti

Vemte si židli, sedněte si v noci k nějaké frekventované silnici a máte jistotu, že si prožijete minimálně podobnout zábavu. Během první hodiny jsem měl co dělat, abych si neuhryzal nudou ruku. Dialogy byly většinou tak mizerné, že jsem se málem unudil k smrti. Nebýt pár skvělých scén a Harrisona Forda, který už v té době ukázal, že je velmi nadaným hercem, asi bych nedal ani ty 3. Mimochodem, všimněte si SPZ na Johnově žlutém autě (THX 138 :o)) 6/10 (11.09.2007)

Teda Georgi, ty se toho nebojíš. Americké graffity jsou filmem v úplně jiné smyslu tohoto slova než pozdější slavné Hvězdné války a upřímně mohu říct, Lucas uměl (a já doufám stále umí) točit film. Tady trefil skoro vše, co mohl. Retro 60. léta do posledního detailu a jedna dlouhá noc několika kamarádů. Rozhodování o budoucnosti se tu potkává s pochopením vlastních citů a uznání vlastní smrtelnosti/porazitelnosti. Příjemný 110 minut bez slabšího místa, které odsýpají i přes nikterak extra nabitý děj. Graffity jsou mimo jiné také jukebox největších hitů 60. let a se správnou náladou jsou trefa do černého. PS: Robert Zemeckis se při natáčení Návratů do budoucnosti minimálně maličko inspiroval:) (22.12.2009)

Tak se mi zdá, že Hvězdné války (asi) zabily jinak docela velký talent - THX 1138, Americké grafitti... Co by býval Lucas natočil, kdyby zbytek své kariéry nespojil s fenoménem rytířů s blikajícími meči? Protože American Grafitti je vynikající retro - ten feeling rock n' rollu, pomády, drive-in kin a naleštěných kár je prostě super! K tomu mladičký Ron Howard nebo cameo Harrison Forda! Prostě škoda, George už se asi nikdy k takovéhle čisté filmařině nevrátí. (24.05.2009)

Dvě hodiny shrnující jedinou noc v roce 1962 v životě americké mládeže. Film sleduje příhody středoškoláků noc předtím, než má jeden z nich Curt opustit rodné maloměsto a vydat se na univerzitu. V průběhu této noci neustále jezdí po městě ve svých super autech, snaží se balit holky nebo se s nimi rozcházejí, Curt se snaží zjistit, jestli vůbec na univerzitu chce a všichni si celkově užívají svůj navýsost americký život. Ale tohle není žádná generační výpověď! Tohle je nenáročná komedie. Nevím proč (vlastně vím), ale s jejich problémy jsem se nedokázal identifikovat. Ježdění v autech na hlavní třídě, tancování na klasický rock'n'roll, kradení aut, pouliční gangy, strach z Kozího zabijáka a závodění na nějaké okresce - nic mi to neříká. Jako by se Lucas pokoušel vyvolat u diváků nostalgii po minulosti, kterou jsem ale nezažil, dokonce ani nic podobného. Ostatně co říkal podtitul filmu "Kde jste byli v 62. roce?" divákům o dékadu později, kdy film vzniknul? To umístění do šedesátých let jsem nepochopil. Ostatně jsem si všiml, že se mnoho lidí domnívá, že se film odehrává v 70. letech - POMO, gouryella, Isherwood, genetique... Pokud mládež v 60. (50.) letech, pak Návrat do budoucnosti. (01.04.2010)

Doba, kterou nemiluji a filmy, které o ní vyprávějí, mi moc nesedí a přesto se našel filmař, od kterého bych to nejmíň čekal, a představil mi ji v naprosto jedinečném obraze, do kterého jsem chtěl po celých sto deset minut vklouznout, abych se stal svědkem onoho jedinečného dění, které tam probíhalo. Bez květinek a dýmu z marihuany, natočil George Lucas jedinečnou generační výpověď, vyprávěnou s lehkostí mladého nadšence, kde dokázal umě skloubit jednoduché protkávání různých charakterů od brýlatého šprta počínaje, přes partnery v krizi, až po všudybylské frajery. Samozřejmě, že občas je třeba nad věrohodností některých dialogů a situací přivřít oko stejně tak jako nad tím, že ta noc – ve které se celý děj odehrává – občas vypadá v jednom záběru jako ranní rozbřesk a v následujícím jako pár minut po půlnoci a kdekoho pak napadne, že to nebude jenom nenadálou zvýšenou koncentrací měsíčního svitu. Ale nad tímto vším se dá lehce mávnout rukou jako jsem to udělal já a tak si říkám, že když jsem si i já – absolutní hudební analfabet – během filmu pobrukoval polovinu znějících písniček, něco na tom všem možná bude, na filmu i na 70. letech jako takových. (15.07.2005)