Zločiny Velké Prahy

První díl byl pro mě velkým zklamáním, ale postupem času jsem se začala na jednotlivé epizody těšit. Doma jsme se totiž skvěle bavili, když jsme se předháněli, kdo dřív uhodne vraha. Ovšem těch komediálních prvků se zde dalo najít podstatně víc. Dotyčnému jedinci, který vymýšlel některá staročeská příjmení, bych dala pusu, občas jsme při jejich vyslovení fakt umírali smíchy. Vzhledem k tomu, že vyšetřování zločinů nebylo moc napínavé, tak jsem vděčná za tu sondu do soukromého života detektivů a jejich rodin. Co vám budu vyprávět, třeba morousovitého inspektora Hynka Budíka v podání Jaroslava Plesla jsem si docela oblíbila. Taky jsem toho názoru, že nemusí téct potoky krve a policisté mluvit sprostě jako dlaždiči, aby vznikl dobrý kriminální seriál. Pokud se oprostím od jisté scenáristické nemohoucnosti, pak nemám důvod Zločiny Velké Prahy házet do jednoho pytle se seriálovou tvorbou komerčních televizních stanic. (55%) (06.04.2021)

Těšil jsem se na další povedenou detektivku z mého oblíbeného období první republiky, která by se teoreticky konečně mohla kvalitativně přiblížit legendárním Četnickým humoreskám. Očekávání bylo tedy obrovské. Už první díl dal ale jasně najevo, že veškeré mé očekávání bylo až zbytečně moc velké. Nemohu tvrdit, že by se tvůrcům nepovedlo dobové prostředí nebo atmosféra, to nikoliv. Největší problém jsem měl s všudypřítomnou nudou a hlavně totálně odfláknutým příběhem. Každá epizoda sice měla jiný zločin a vyšetřování, dohromady ale všech 10 epizod nepřineslo nic zajímavého, co by stálo za poohlédnutí, nedej bože k opakovanému shlédnutí. I slibné herecké obsazení mě svým způsobem zklamalo, Jaroslav Plesl ani Jiří Langmajer na mě nijak nezapůsobili a jejich pověstné charisma jako by se zcela vytratilo. Příště to třeba soudruzi z ČT vymyslí mnohem smysluplněji a hlavně zajímavěji, aby se nejednalo jen o pouhou tuctovou, podprůměrnou, ale především jednorázovou záležitost. 3/10. (24.04.2021)

Co se mi nelíbilo: Detektivní zápletky tak nějak postrádaly moment překvapení, chvíli, kdy zůstanete koukat s otevřenou pusou, překvapivý závěr. Děj a postup vyšetřování často dospěl k závěru takovým pomalejším tempem, indicie jsme se dozvídali postupně, že se na konci žádné šokující vyvrcholení nekonalo. Nebylo tam poirotovské posezení plné překvapivých odhalení ;-) Co se mi líbilo: I přes výtky, hlavně to, že to je detektivka. Ty mě ke sledování vždycky přitáhnou nějak víc než jiné žánry. Herecké obsazení. A to jak hlavních postav, tak vedlejších i epizodních rolí. A za třetí, prostředí první republiky, pro které mám trochu slabost. Na rozdíl od Hříšných Lidí Města Pražského, kteří se natáčeli koncem šedesátých let, kdy po 20+ letech totality padala z domů omítka a ulice byly šedivé a ušmudlané, což se do seriálu moc nehodilo, máme naštěstí dnes už spoustu hezky opravených míst jak ve městech, tak na venkově, kam se dal seriál zasadit. Shrnutí: Říkám si ale, že když by se děj odehrával v současnosti, první díl by byl asi i můj poslední. P.S.: Víte, že jeden z herců hrál i v Harry Potterovi ;-) (12.04.2021)

Já budu asi jeden z mála těch spokojených, vážně se mi to líbilo, ale pozor, neznamená to, že by Zločiny byli bez chyb, jsou tam a některé jsou tak nepochopitelně hloupé, že by je neudělal ani Jaromír Soukup (když by se teda rozhodl natáčet Kriminálku JS). Největěí problém je nevyváženost scénáře, některé díly jsou výborně vypointované, někde člověk ví od prvních minut, co a jak, pokud v životě pár detektivek viděl/četl (hned první část), někde je zas divácké trapno nad tím, jak je nepochopena dobová technologie (opravdu se v roce 1922 nedalo fotografovat v paparazzi stylu v lese, aniž by si vás někdo všiml, opravdu, opravdu ne) a vrchol je v ukrytí inkriminujícího důkazu na fikané místo, kde je to schované asi stejně, jako bílá myška v hadím hnízdě. Další mínus je to, že některé díly hrozně odnášejí fakt, že se natáčí ve dvou světnicích a jedné louce, naštěstí některým dílům byl dán vyšší rozpočet. Co mě ale bavilo neskutečně je hlavní postava inspektora Budíka, který je ideálním protikladem lidových charakterů inspektora Vacátka, nebo četníka Arazima, naopak je to muž distingovaný, uměřený a ne úplně nadšený z nových poměrů - a to je hrozně fajn změna a jako bonus naprosto přesné herectví páně Plesla dodává výsledku na genialitě. Ano, vzhledem k přerývavé kvalitě jednotlivých epizod to u mě hraničí s označením guilty pleasure záležitosti, ale pořád jsem spokojen a pokračování ve stejné atmosféře bych se vůbec nebránil. (05.04.2021)

Krimiseriálů historického typu u nás existuje řada a nutí diváka ke vzájemnému srovnávání. Já si seriály Hříšní lidé či Panoptikum města pražského, Četnické humoresky i seriál Četníci z Luhačovic cením daleko více v porovnání s touto krimisérií. Tento seriál mne neoslovil, je takový depresivní, ponurý, studený, temný, šedivý, neosobní, strohý, smutný a nevím jaké další přívlastky bych k němu přiřadila. Odehrává se převážně ve tmě, chybí mu lehkost a humor. Je natolik nudný, že mne nevtáhl do děje a dokonce mne přestalo zajímat v některých dílech rozuzlení, kdo je pachatelem zločinu. Žádná z postav mi není blízká, protože není přirozená i policajti jsou příliš komisní. Pokud by měl do příběhů vnášet humor mladý vyšetřovatel Šafařík či proutník Langmajer, tak to moc nevyšlo. Šafařík je postava spíše tragická a Langmajer trapná. Teď nemám na mysli herecké výkony, ale charakter postav v příběhu. (04.04.2021)