Tanec v srdci

Tento snímek musím údajně vidět než umřu, a tak přemýšlím proč vlastně? Příběh není nic zvláštního a je celkem předvídatelný, filmů o tanci je habaděj, ale (až na Billyho Elliota) jsou to podprůměrné filmy, které nemám ráda. Strictly Ballroom je lehce nadprůměrný, má docela příjemnou atmosféru, ale to asi jen díky španělsky procítěnému pasu doble. Jako plus také vidím spoustu hudebních hitů. (11.04.2008)

Hudba jako výrazový prostředek je u Luhrmanna typická a velice účinná. Tento taneční film mě překvapil a moc se mi zalíbil. Sympatičtí jsou představitelé hlavních i vedlejších rolí a i samotná cesta za vítězstvím v Australian Pan Pacific Championships je tu výstižně zachycena se všemi zákulisními intrikami, zkostnatělostí starší generace, ale i s nezbytnou dávkou klišé, proměny ošklivého káčátka a „náhodných“ situací. Pro mě ideální kombinace, k tomu skvěle vybraná hudba a skvostné závěrečné paso doble. (26.11.2003)

Kdepak, tady se Baz teprve zastřeloval. Vše co ho proslavilo později, je tady teprve v náznacích. Práce s kýčem ještě zdaleka ne tolik vychytaná. Zběsilé dialogy a nestíhatelný střih dávkovány zatím pomálu (ono to tam je, ale než se z toho člověk stihne zaradovat, tak už je to zase fuč) a tak zbývá snad jenom skvostná práce s obrazem a hudbou, dokonalý flashback s taťkou a tanec za závěsem, který mě jako jediný opravdu hodně dostal. Zbytek je pak spíš takový Hříšný tanec na hodně divnym tripu, říznutý pohádkou o ošklivém kačátku, co ke štěstí skrze tanec přišlo. Na 60% to stačí, ale podruhý už to ani možná vidět nemusim. (07.04.2008)

Technicky dokonalé dílko se srdcem (nejen v názvu). Luhrmannovo australské "Moulin Rouge" je prvním důkazem režisérova citu pro rytmus a snovou atmosféru... Rudá barva vyzařuje z každého záběru, obličeje herců jsou snímány z extrémní blízkosti a náhlé střihy mezi jednotlivými scénami ještě více stírají hranici mezi realitou, která je zde nepodstatná, a magickým filmovým světem. "Strictly Ballroom" je ale především romantická komedie, která se vrací až někam k dobám Freda Astairea a Ginger Rogers, pro které byl tanec rovněž tím jediným, na čem ve skutečnosti záleželo. 9/10 (14.04.2010)

Prvý film Baza Luhrmanna je príbehovo zvládnutý dosť slabo, to si priznajme, no jeho gýčový, farebný, ligotavý, emocionálne exaltovaný a v každom smere prehnaný pohľad na svet jednoducho zbožňujem. Navyše, postavy, nielen hlavné, ale všetky, ktoré sa v Strictly Ballroom objavujú, sú veľmi osobité a svojím spôsobom originálne. Osobne tento film považujem za prvotinu ponúkajúcu malú ochutnávku svojich následníkov v Red Curtain Trilogy... (01.01.2010)