Reklama

Reklama

The Accountant of Auschwitz

Obsahy(1)

Sedemdesiat rokov po druhej svetovej vojne je Oskar Gröning, jeden z posledných preživších príslušníkov SS, súdený za účasť na vražde 300 000 ľudí v koncentračnom tábore v Osvienčime. (Arsenal83)

Recenze (5)

Hellboy 

všechny recenze uživatele

V první řadě je film o soudu s "účetním z Osvětimi", Oskarem Gröningem, jenž přišel do Osvětimi ve 21 letech, a ve svých 93 letech byl souzen za podíl na smrti 300 tisíc Židů - byť se přímo žádné vraždy neúčastnil. Film se snaží odpovědět na takové klasické otázky, jako jestli má vůbec smysl soudit tak starého člověka, a nakolik je zodpovědný, když jenom poslouchal rozkazy vůdce národa, který je ve válce, byl drobným kolečkem v celé mašinérii. A proč je takový důraz kladen zrovna na něj, když ve vyhlazovacích táborech pracovaly stovky či tisíce dozorců. Stejnou měrou je ale film také o tom, jak se Němci se svým dědictvím (ne)vyrovnali po válce, o Norimberských procesech a dalších soudech, během nichž byli náckové ze Sobiboru nebo Treblinky odsouzeni třeba jen na 3 roky, o Johnu Demjanjukovi, a také o současnosti - o popíračích holocaustu a dnešních neonacistech. Zajímavostí je, že sám Gröning nikdy nepopíral zločiny nacismu, a také vnuk Rudolfa Hösse, velitele Osvětimi, je v současnosti zapálený antifašista. Informačně bohatý, dobře sestříhaný dokument. ()

Dzeyna 

všechny recenze uživatele

Hodně povedený dokument, na který jsou asi hodně rozporuplné názory. Respektive na soudní procesy po tolika letech. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Hellboy dokonale popísal dokument, ktorý má svoju hodnotu. Za mňa len výrok Oskara Groeninga ohľadom pôsobenia v Osvienčime: „Boli sme presvedčení, bol to náš svetonázor, že nás zradil celý svet, že ide o sprisahanie židov voči nám. Keď sme zabíjali deti, my sme v nich nevideli nepriateľov, ale kolovala v nich krv nepriateľa a nepriateľské teda bolo to, že by raz vyrástli v žida, ktorý bol potenciálne nebezpečný. Bola to zvláštna situácia, následkom ktorej ale vzniklo mnoho priateľstiev, o ktorých ja teraz môžem povedať, že spomínam na nich s radosťou. Žili sme tam ako na v jednom malom uzavretom meste. Boli tam obchody, kde sa dalo nakúpiť, kantína, kino, divadlo, športový klub, kde som sám chodieval. Bola tam zábava ako v normálnom meste. Je pravda, že tam nebolo ale veľa disciplíny, spať sme chodili skoro vždy celkom opití. Boli sme tak leniví zhasnúť svetlo, že sme strieľali po žiarovke.“ ()

kotrlak 

všechny recenze uživatele

Na tomhle případu je nejzajímavější to že Oskar Gröning sám vystoupil z anonymity s úmyslem vyvrátit tvrzení revizionistů holocaustu. Odměnou mu bylo že se sám dostal před soud. Zkrátka tragikomika v reálu. Židovským nazihoničům radikálně vymírá revír, tak musí paběrkovat na tom co zbývá. Tenhle dokument je koncipován přesně k tomu účelu. Podstatnou část zabere připomínka procesu s Demjanjukem, a další podstatnou část výpovědi přeživších židů bez jakéhokoli přímého spojení s obžalovaným, jímž je Gröning. V dokumentu se zmíní že nikdo v tehdejším Německu nebyl potrestán za to že se odmítl zapojit do činností spojenou s likvidací vyvoleného národa. To je asi pravda, protože v totalitním režimu si to zaprvé nikdo nedovolil a také protože nazi výchova a propaganda plnila svou roli (wikipedia - "After witnessing this, Gröning claimed, he went to his boss and told him that he could not work at Auschwitz anymore, stating that if the extermination of the Jews is necessary, "then at least it should be done within a certain framework". Gröning claims that his superior officer denied this request citing a document he had signed before being posted, forcing him to continue his work").. Dál se tu diskutuje to že je nutné jít i po "foot soldiers", protože přeci bez nich by režim nefungoval - to je sice pravda, ale pak je třeba soudit 80% přestárlé německé populace. A ještě je tu jedna věc - WWII je první válka, po jejíž skončení následují dalších x let soudní procesy. A všude se zmiňuje jen židovská populace. Čím to asi je? Tím nechci nikterak snižovat židovskou tragédii ve WWII, jen poukázat na to že 'holocaust industry' není mýtus, ale skutečnost. Už by měl někdo natočit film o tom kolik peněz proudí z Německa do Izraele a zmapovat židovské lobby v USA. ()

Reklama

Reklama