The Pawnbroker
Režie:
Sidney LumetKamera:
Boris KaufmanHudba:
Quincy JonesHrají:
Rod Steiger, Geraldine Fitzgerald, Brock Peters, Jaime Sánchez, Juano Hernandez, Warren Finnerty, Charles Dierkop, Reni Santoni, Raymond St. Jacques (více)Obsahy(1)
Jde o vůbec první film, vypořádávající se s následky na těch, kteří přežili koncentrační tábory nacistického Německa. Sol Nazerman, prodavač v zastavárně, a přeživší z koncentračního tábora se vyrovnává s hrozným vnitřním konfliktem. Zcela pohlcen newyorkským ghettem, trpí Sol ve vracejících se vzpomínkách. Ve vzpomínkách srovnává chování lidí v koncentráku s chováním sousedů v ghettu. Ačkoliv jsou vzpomínky v některých bodech nepřesné, jejich pointa je zachycena výtečně. Vše vyúsťuje v niterný konflikt - podlehnout stejným bezprávím, jaké již jednou se svou rodinou přetrpěl, nebo vzepřít se bezpráví. (Fary)
(více)Recenze (40)
23. Zlatý Glóbus za rok 1965 - nominace (1) - Nejlepší herec (drama) - Rod Steiger ()
Vyborna rezie Lumeta a Kaufmanova kamera dela z filmu nezapomenutelny zazitek. Zajimave prostredi zastavarny se spoustou zvlastnich postavicek. V cele s prodavacem Sol Nazermanem, ktery si sve vzpominky z valky bere za velkou louzi. Skvele zpracovane myslenky a vzpominky, ktere se hlavni postave neustale prolinaji s pritomnosti. Skoda nekterych pasazi, ktere tam byly bud zbytecne nebo se mohly udelat trochu jinak. Celkove temer za plny pocet. Ma to atmosferu. ()
Zvlášny film, nielen svojim vyznením, ale aj spracovaním. Prirovnal by som ho skôr k nezávislej tvorbe. Stret minulých útrap s prítomnosťou, ktorej treba čeliť, je častokrát bolestivý. Depresívnosť prevedená na plátno tak naberá na sile. Ťažko však povedať, do akej miery za to môže Steiger v roli hlavného hrdinu, pretože film je aj o mnohých detailoch. Bohužiaľ, až na scénu v metre, sú všetky ostatné flešbeky slabé, vrátane chaotického strihu. Do toho nechutná 60-tková jazzová hudba a krehká, aj keď nie nezaujímavá atmosféra sa tým vytráca. Netradičný film, svojím spôsobom zaujímavý, ale asi som čakal od príbehu a jeho niektorých liniek trochu viac. ()
Rod Steiger je už poněkolikáté vynikající a Lumet v roce 64 už umí, to je vidět, ale když už se točí film, tak věřím že ten příběh by snesl i více toho. Jen občasné několikasekundové vzpomínky a z toho pak žít -čumět na stojatou vodu- 20 minut je pro mě málo. ()
Nejvíc mě zaujal zlom návratu citovosti... ()
Na jedné straně zajímavá hlavní postava a dobře vystavěná atmosféra (z kratičkých flashbacků mě někdy trochu zaboleli oči, ale jsou velmi efektní), na straně druhé velmi pomalé tempo a absence zásadnější dějové linky. Chvíli mi trvalo než jsem se do té tíživé atmosféry ponořil. Film, který doslova stojí a padá se svým hlavním představitelem. A Rod Steiger se opravdu vyznamenal. ()
Uff to byl ale nepříjemný film, měl jsem problém to vydržet až do konce a dal jsem si i pauzu. Silné téma, v podobě vyrovnání se (nebo spíš nedokázání se vyrovnat) s vracejícími otřesnými vzpomínkami z koncentračního tábora společně s protivnou hudbou, roztřesenou kamerou a neúprosně rychlým střihem, dává dohromady vskutku místy až odpornou atmosféru. Navíc neustále srovnávání se skutečností, která nevyznívá o moc lépe, je tristní samo o sobě. Naprosté odmítnutí všech emocí se postupně jeví jako nefunkční řešení a hrdina si nakonec už jen přeje smrt. Ač to zní hrozně, vyznění snímku pro mě je, že někdy je to nejhorší, co vás může potkat, to všechno přežít. Zastavárník je přesně ten typ filmu, který už nechci vidět znovu. Přesto mu po právu náleží vysoké hodnocení. ()
Tohle se nedá objektivně zhodnotit. K nepoznání namaskovaný Rod Steiger hraje žida, který prošel koncentrákem a snaží se žít jako obyčejný zastavárník. Je mi jasný, že si prošel peklem, což je vidět i ve flashbacích, ale prostě režisér neudělal naprosto nic, aby člověk měl jakýkoliv důvod s ním cítit. Hlavní hrdina je prostě netečná zombie, která až na pár chvil od sebe hrubě odhazuje všechny lidi a nepustí k sobě nikoho. Jako svědectví super, stejně jako pohled na špinavou realitu velkoměsta roku 1964, kde (snad poprvé v takto starém filmu) nechybí ani dílčí ženská nahota. Jako film neusledovatelné, protože je to čistě subjektivně nuda, ve které jsou Vám všechny postavy úplně volné. ()
Neuvěřitelně uvěřitelný výkon především Roda Steigera! Velmi živé prostředí s univerzálními přechody do minulosti. ()
Where'd you get these numbers tatooed, uncle? Kde většina filmů o holocaustu končí, Zastavárník začíná: Nazerman 25 let úspěšně úspěšně krotil vzpomínky na evropskou minulost. Jeho stoický postoj má paradoxní důsledky, když jej série evokativních událostí vrhá surově zpět. Způsob, jímž Lumet a kameraman Boris Kaufman nechávají vynořovat vytěsněné vzpomínky uprostřed newyorského provozu, je úchvatný. Lví podíl na drásajícím návratu do minulosti má i maniakální Quincy Jones a hlavně Rod Steiger, jehož tvář rozbrázděná světlem vrhaným přes pletivo kvelbu/lágru platí za nedostižnou školu minimalistického herectví. Hrůza vrcholí ve scéně z metra, která si nezadá s tím nejhorším z Sofiiny volby. Europe is great, you can almost smell the difference. / It's rather like a stink if I remember. ()
Silný film s geniální Steigerem v hlavní roli. Introspektivní reflexe toho, jak člověka zlomí zkušenost s holocaustem a jak velká je cena, za kterou je ze své misantropické rezignace vytažen zpět na světlo světa. Lumet natočil krásné a lidsky cenné intimní drama. ()
Zvlastni film, ve kterem exceluje Rod Steiger. Jeho hrdnina se nemuze vyrovnat s vyhlazenim rodiny v koncentracnim tabore. Nektere flashbacky napr. z metra jsou vyborne. ()
Chvílemi jsem se i nudil ale 80% musím dát za skvělý výkon Roda Steigera,který se výborně zžil s postavou pana Nazermanna,který zažil koncenták a hledal klidné dožití v New Yorku v zapadlé zastavárně. ()
Zajímavý film, který asi chtěl být "velkým", ale právem se velkým nestal, neboť má scénář, který do hloubky svého tématu pouze nahlíží, ale bojí se ponořit (dnes se tento druh "humanistického" psaní oceňuje Oscary), Roda Steigra, jenž je skvělý pouze do té doby, než se v jeho postavě probudí emoce (to, že se v ní probudily, divák pochopí i bez těch šklebů a gest) a Lumetovu sice odvážnou a dynamickou režii, ale myslím, že tomu tématu by více prospěl umírněnější a vyzrálejší styl (třeba takového Zinnemanna nebo Kramera). No a ten Quincy Jones - některé jeho soundtracky mám rád, ale on fakt není ten skladatel, kterého bych si vybral, když dělám film o holocaustu. Holocaust není rock´n´roll ani jazz... ()
Skvělá atmosféra! ()
Do půlky filmu jsem byl zvědav, co se bude dít, jak se to bude dále vyvíjet. Po půlce mne to začalo nudit. ()
Rod Steiger je popravdě fantastický. Každé hnutí mysli je přesvědčivě ztvárněno, ve vypjatých situacích jeho herecký výkon způsobuje mrazení v zádech. Film se napínavě posunuje k pointě, která je nakonec ale poměrně otevřená a nedramatická, škoda. Zbývá ještě ocenit kvalitní hudbu Quinceyho Jonese, který ten jazz asi prostě uměl. 4* ()
Celkom chápem, čo sa snažili zobraziť týmto filmom, ale na mňa im to nejako nevyšlo. Mne sa nepáčilo to spracovanie, pripadalo mi to ako rozprávka "Cisárové nové šaty"....rozprávanie o niečom, čo nikto nevidel(resp. skôr nezažil), alebo reklama Coca-coly v starých filmoch, kde Coca-cola preblikávala v náhodných snímkoch, ktoré ste samozrejme nepostrehli, ale na konci filmu ste mali strašnú chuť napiť sa. Takáto podprahová reklama je už momentálne zakázaná, každopádne v tomto filme je vidieť, ako podprahové zobrazovanie utrpenia funguje....viem si predstaviť, v akom psychologickom rozpoložení bol divák, ktorý v šesťdesiatych rokoch vyšiel z kina, kde premietali tento film, pretože napríklad aj mňa tento film trochu zdeptal, a to nemám rád. A najhoršie teda bolo na tom to, že som ani nevedel prečo, až neskôr som si uvedomil, že to boli asi tie podprahové zábery. Inak porovnávanie so Schindlerovým zoznamom je úplne od veci, to je porovnávanie hrušiek s jablkami. Takýto film vôbec nemohol pochopiť bežný divák, ktorý nevedel, čím si väzni v koncentračných táboroch prešli, a tento film veľa vysvetlenia teda nepodal. ()
Hezky a výmluvně zachycena emoční otupělost, jen jsem přežil a jen žiju. Nebaví to, ale žiju. ()