Sloní muž

Ještě jsem nikdy nezažil u filmu, abych po jeho skončení stále tajil dech dalších 30 minut. Jakoby mi něco bránilo normálně dýchat, stále kolem sebe cítím tu atmosféru 19. století, ve kterém jsem se ještě před chvílí nacházel s vynikajícím Hopkinsem, coby lékařem nebo Johnem Hurtem a la sloním mužem. Lynchova prvotvorba se hodně liší od né nejnovější, ale stále jsem toho názoru, že je genius a atmosféru umí vybudovat jako nikdo. Skvělý film o tom, že největší bestie se skrývá u nás a nedej bože, pokud ji dobře "krmíme"... (28.08.2008)

John Merrick trpí niekoľkými závažnými chorobami, "vďaka" ktorým je jeho telo i tvár, zohavená na nepoznanie. Notorickým alkoholikom Bytesom je využívaný ako atrakcia, pod prezývkou - Sloní muž. Jedného dňa sa dostáva do "rúk", uznávaného, perspektívneho lekára Dr. Trevisa. Ten sa rozhodne, že mladíkovi, napriek jeho zovňajšku, za každú cenu pomôže. Podarí sa mu ľudskú "príšeru" zaradiť do spoločnosti, ktorá ním opovrhuje? Tento snímok môže zanechať chladným len niekoho, kto sa v živote nestretol so žiadnym trápením. Veľmi smutný, depresívny príbeh v ktorom sa jeden muž, snaží dať nádej tomu druhému. (20.01.2014)

"Lidé mají strach z toho, co nedokáží pochopit," říká David Lynch ústy Johna Merrica, muže znetvořeného na samou podstatu lidské bytosti a mně se v tu chvíli vybavují všechny ostatní Lynchovy snímky, ve kterých také rozum stěží chápe a je nakonec spíše odkázán čelit vlastnímu podvědomí. Podvědomí, do kterého vede temná skulina jak do pytle, jímž si sloní muž kryje vlastní tvář. Ale jak podivně jsem se cítil, když v kontrastu k neforemnému Merricovu tělu mi on sám předkládá miniaturní model chrámu, který pomalu zhotovuje ve svém nemocničním pokoji. Kde se tedy vlastně nachází člověk? V tom zkřiveném, odulém těle, kterého se bojím a nemohu ho rozumem pojmout, nebo v té dokonalé a krásné geometrii věží, portálů a vysokých oken? Kdo ví... (01.05.2008)

Debutová snímka Davida Lyncha z roku 1976 Eraserhead je hrôzostrašnou víziou priemyselného sveta plného syčiacej pary a tovární znečisťujúcich životné prostredie, dokonalých katalyzátorov pre základné pôrodné fóbie Jacka Nanceho. V The Elephant Man Lynch pracuje s mnohými rovnakými témami a obrazmi, tentokrát však nesúvisia so žiadnou podivnou, nevysvetliteľnou metaforou, ale s dojemným humanistickým posolstvom. Mel Brooks sa roky usiloval o to, aby priniesol na plátna kín pravdivý príbeh Johna Merricka, kvôli nádorom kruto prezývaného „The Elephant Man“. Rovnako usilovne sa snažil priviesť na scénu Davida Lyncha. Režisér pracujúci s nádherným širokouhlým čierno-bielym obrazom zobrazuje Londýn 19. storočia ako škaredé, nepríjemné miesto, kde sa stretáva prudérna (hanblivá) viktoriánska precitlivelosť s nevyberavou, drsnou realitou priemyselnej revolúcie. Hurt hraje Merricka s citlivosťou a dôstojnosťou, ktorá vyžaruje aj spod kilogramov líčidiel, pod ktorými ho vôbec nemožno poznať. Rovnako vynikajúci je i Hopkins, ktorý si uvedomuje, že navzdory svojim pôvodne dobrým zámerom Merricka zrejme podvedome zneužíva ako lekársku zvláštnosť. Film predstavuje pre všetkých zúčastnených naprostý triumf, predovšetkým však pre Lyncha, ktorý obdržal nespočet pôct, ktoré mu umožnili uniknúť z ghetta umeleckého filmu. 85% (27.02.2011)

Nemám Davida Lynche příliš rád, ale na jeho dosud nejlepší film jsem se podívat chtěl, protože už samotný námět stojí za to, a hlavně to stále točí člověk, který točí sice kvalitně, ale zvláštní příběhy nepříběhy tak zvláštní formou, že to nemůžu ani vydržet dokoukat. Jenže příběh sloního muže je trošičku někde jinde, založený na pravdě a hlavně tak mocným dílem té doby, že nevidět by tenhle film byl hřích. Na rovinu řikám, že tohle je opravdu kvalitní film, samotné hodnocení mi dá jasně za pravdu, a určitě si budu stát za tím, že to je nejlepší Lynchův film, který se kdy objevil, dále už to byly samé geniálně nepochopitelné patvary, na které logika příliš nesázela ani korunu, jenže u sloního muže je přesně daný příběh, každou scénou vím, co se kde děje, jak se to děje a hlavně zírám na to všecko, co se režisérovi podařilo dát dohromady. Je vidět, že s příběhem si dal neskutečně záležet. U mě je to sice za "pouhé" čtyři hvězdičky, protože plný počet v tom prostě necítím, ale na druhou stranu ten film obsahuje snad nejhezčí, div ne nejhezčí filmový konec, který jsem kdy v životě vůbec viděl, takový přirozený, nádherná, no a ta hudba...Nebudu se o tom dále bavit, nechte se překvapit. Celý film je tak přirozený, a prostý, až to na Lynche vlastně vůbec není obvyklé. Tady tedy dokazuje to, že je kvalitní režisér, jen mě zaráží, proč točí to co v současnosti točí. Možná by měl natočit zase nějaký takovýhle hit, aby si současný divák uvědomil, že přirozenost je na filmu to nejlepší co může být, a David Lynch to natočil s takovou grácií vlastní, že zde vlastně koukáte na příběh, u kterého Vás mrazí nebo Vás nutí přemýšlet, ale hlavně na něj jen tak nezapomenete, dny, týdny, měsíce, roky...takovéto náměty jsou skutečně vděčné téma, a ještě k tomu, když se toho zhostí zkušený režisér. (12.06.2009)