Mulholland Drive

Pro pochopení opravdu tvrdý oříšek, se kterým by si neporadila ani veverka z Doby ledový. Lynch hraje s divákem nerovnou hru a každému to nemusí být po chuti. Že se neohlíží na tržby a jede si pořád to svoje, to na Lynchovi oceňuji, ovšem distributoři Mullholland Drive asi nadšením ze sedmimilionové tržby v USA neskákali. Ironicky řečeno - být jimi, vyhlásím třeba soutěž "Kdo pochopí tento film, vyhrává společnou večeři s Mistrem Lynchem osobně". Nic by je to nestálo, protože by na ní nikdo nepřišel a postarali by se aspoň o zajímavou reklamu. Lynch nejenom, že nedává odpovědi (a to je dobře), ale on nedává ani žádná vodítka k pochopení jeho vizí. Pouze mlží, ale velice zručně. Prvních dvacet minut jsem se těžko dostával do dění na plátně,ale postupně si mě Lynch omotával kolem prstu a já hltal jeden výjev za druhým. Nepídil jsem se po vysvětlení, celé jsem to bral jako sled minipříběhů, které - možná mají a možná ne - nějakou souvislost. To sestavování střípků mně bavilo, přijal jsem Lynchovu hru. A proč tedy nedám za 5*..? Protože závěrečnou půlhodinou to Mistr PŘEHNAL. Všechno má své hranice. I Lynchovy hádanky a dějové veletoče. Úplně vidím, jak se Lynch královsky baví nad všemi diskuzemi "o čem to bylo". Opět si z diváků vystřelil a opět mu to prošlo.......A mimochodem, Naomi Watts je tady herecky i vizuálně úžasná. (16.03.2004)

Mysteriózní smyslový zážitek z "dream place" L.A., kde si krásně sedne temně čarovný kouzlo oblasti Hollywood Hills, povědomý už ze Sunset Blvd., milý humor a pozitivní pocity se střetávají s noční můrou a znepokojivě hororovou atmosférou a la Twin Peaks. PLUS nádherný vizuál a prsa Laury Harring. Realita se začne skutečně převracet a ohýbat až zhruba ve dvou třetinách, ale ve finále je to příjemný otazník a ne co jsem absolvoval včera s Inland Empire. P.S. Cením až nyní, při druhé projekci 7 let poté. (x) (15.02.2024)

Velká lekce z vnímání, to je Lynchův Mulholland Drive. Stejně tak velká lekce z moci vyprávěče. Nad fikčním světem, jeho obyvateli, ale i nad těmi, kteří se ho snáží rozkódovat. V první části filmu láká režisér do pasti tradičního narativního vnímání, do svěrací kazajky jednot času, děje a postav. Odvíjí před divákem zdánlivě jednoznačnou thrillerovou zápletku o ženě, která ztratla paměť během automobilové nehody a s pomocí začínající hollywoodské herečky Betty se snaží hledat indicie. Nalézá tři materiální konstanty, která záhy zůstanou jedinými konstantami v chaotickém víření snu i reality – dům číslo 17, modrý klíč a 25 000 dolarů. Následující zemětřesení, které zničí divákem pečlivě budovanou a rekonstruovanou zápletku je typicky lynchovské. Postavy změní jména, děj souvislosti a čas se stane relativním... A v rukou zůstává klíč, který divákovi nic neodmyká, dům číslo 17, jehož obyvatelka je nám známá a přece neznámá, a 25 000 dolarů, jejichž určení tušíme, ale nedostává se nám pro to opory. Co je skutečné a co je horečným sněním? Jak zapadají do fabule filmu podivné a zneklidňující epizody, které Lynch jakoby asociativně vkládá do toku vyprávění? Co je vlastně Mulholland Drive? Odpověď neznám. Je to klasická mentální časovaná bomba, která vás zmate, naštve, ale vlastně nemyslíte na nic jiného. Lynch vytvořil znepokojivý labyrint, ve kterém zrcadla tříští klasickou narativní strukturu, ve kterém se pitoreskně odráží pokrytecký a prázdný svět Hollywoodu (mistrovská scéna s oživování nesmyslného a prázdného textu na castingu), ve které se divák nutně ztratí, pokud vnímá naučeně – materiálně, kauzálně. Labyrintem s geniálním a takřka schizofrenickým hereckým výkonem Naomi Watts... Lynch je velkým mágem snů, náznaků a hádanek. Kapelníkem, který tvoří iluze nástrojů, aby vzápětí odhalil, že vše pouští jen z pásky – falešné, umělé... matoucí. Nedám body, dokud film neuvidím podruhé, potřetí... přiznám se bez mučení, že vlastně nevím, jestli jaký film jsem viděl. Po formální stránce bezesporu mistrovský (zvuk, střih, kamera, hudba a celková atmosféra z nich plynoucí je mrazivá, temná, uhrančivá...), ale po stránce jeho vnitřku jsem stále příliš vzdálen jeho jádra, než abych vynášel soudy. (30.07.2004)

Dalsi narez od Lynche, kterej tentokrat trochu ustoupil od psycho stylu, jako je treba v Ohni se mnou pojd a vic propracoval pribeh, takze je stravitelnejsi. Vetsinu casu se jedna o takovou jakoby detektivku, kde ovsem nechybi jedinecna Lynchova atmosfera a ponura hudba. Ale je tu silene mnozstvi postav. Kdyz film skoncil, tak jsem si uvedomil dve veci. Za prve, film jsem pochopil, nechci tvrdit, ze jsem pochopil uplne vsechno, spoustu postav Lynch nedoresi, ale aspon jsem chapal, co se to deje, az do konce filmu. A za druhe, Lynch podle me to obrovske mnozstvi postav pouzil proto, aby odlakal od hlavniho pribehu, ale ve skutecnosti spousta postav nema nejakej vyraznejsi vliv na pribeh, ale jen dokresluji tajemnou atmosferu. Opet jsem zcela spokojen, protoze malo kerymu filmu se podari udrzet divakovo pozornost 150 minut a ani na moment nenudit. Btw. vetsina Lynchovo filmu jsou v podstate dramata a jsou dost hruzostrasny, takze si myslim, ze kdyby natocil cistokrevnej horor, rozdejchal by to jen malokdo. (01.02.2005)

Moja prvá skúsenosť s Lynchom a musím povedať: "ďakujem neprosím mistře". Že držať niť a pochopiť Lynchoviny je občas nadľuská úloha som vedel, ale v tomto prípade mám pocit, že si tu z diváka niekto robí srandu. A to v mojich očiach degraduje ináč formálne prezíny film. Posledná 15-minútovka diváka hodí do úplne inej príbehovej dimenzie a ostane len jeden veľký, škaredý, ušmudlaný otazník. Dávam filmu druhú śancu s tým že sa posunie moje hodnotenie o dve hviezdy. Hore či dole mr. Lynch? (04.08.2004)