Mulholland Drive

Pro pochopení opravdu tvrdý oříšek, se kterým by si neporadila ani veverka z Doby ledový. Lynch hraje s divákem nerovnou hru a každému to nemusí být po chuti. Že se neohlíží na tržby a jede si pořád to svoje, to na Lynchovi oceňuji, ovšem distributoři Mullholland Drive asi nadšením ze sedmimilionové tržby v USA neskákali. Ironicky řečeno - být jimi, vyhlásím třeba soutěž "Kdo pochopí tento film, vyhrává společnou večeři s Mistrem Lynchem osobně". Nic by je to nestálo, protože by na ní nikdo nepřišel a postarali by se aspoň o zajímavou reklamu. Lynch nejenom, že nedává odpovědi (a to je dobře), ale on nedává ani žádná vodítka k pochopení jeho vizí. Pouze mlží, ale velice zručně. Prvních dvacet minut jsem se těžko dostával do dění na plátně,ale postupně si mě Lynch omotával kolem prstu a já hltal jeden výjev za druhým. Nepídil jsem se po vysvětlení, celé jsem to bral jako sled minipříběhů, které - možná mají a možná ne - nějakou souvislost. To sestavování střípků mně bavilo, přijal jsem Lynchovu hru. A proč tedy nedám za 5*..? Protože závěrečnou půlhodinou to Mistr PŘEHNAL. Všechno má své hranice. I Lynchovy hádanky a dějové veletoče. Úplně vidím, jak se Lynch královsky baví nad všemi diskuzemi "o čem to bylo". Opět si z diváků vystřelil a opět mu to prošlo.......A mimochodem, Naomi Watts je tady herecky i vizuálně úžasná. (16.03.2004)

Dosti psychologický film i na moje poměry. Atmosféra je naprosto skvělá to se nedá Lynchovi upřít, že on tu atmosféru umí. Možná mi nesedl Lynchuv styl vyprávění filmu nebo nejsem na tyto filmy stavěný, ale ten příběh mi moc nesedl. Jako plno lidí jsem z příběhu nepochopil ani zbla, ale přesto se na něj docela dobře koukalo. Kromě atmosféry bych chtěl ještě vyzdvihnout Naomi Watts a Lauru Harring, které hráli ve filmu nádherně, ale to je tak vše. (26.07.2006)

Filosoficky postulát skepticismu a skeptického přístupu k možnostem lidského poznání rozvíjí americký, v pravém smyslu tohoto slova ,,kultovní", režisér David Lynch. Jako to u vícevrstevnatého a významově nejednoznačného uměleckého díla bývá, různí se jistě i jeho možné interpretace, základní úhel pohledu však zůstává - Co je realita? Jsme schopni ji vůbec vnímat a poznat? Nezkreslují naše vjemy objektivní pravdu do té míry, že vlastně poznáváme jen iluze, projektujeme do výsledného počitku své zkušenosti a vnímáme věci a jevy tak, jaké ve skutečnosti nejsou? Tenhle přístup v gnoseologii (teorii poznání) v dějinách filosofie nalézáme již u Platóna a jeho Mýtu o jeskyni či u antických sofistů a přes pozitivismus (David Hume atd.) se dostal až k současným postmoderním náhledům na poznání - a David Lynch je jedním z jeho možných úhlů pohledů. Prostá fabule příběhu o dívce, jež ztratila paměť, a snaží se odkrýt roušku zastírající to, co před nedávnem prožila (příznačná Lynchovská expozice) nás uvádí do zdánlivě harmonického světa běžných západních krimithrillerů. Pozorný divák tu však již nalézá i typicky Lynchovské atributy - jistý obnos peněz (částku 25 000 dolarů), dům číslo 17 a jakýsi záhadný modrý klíč (Lynch rád používá symboliku barev a čísel). To už je nezvratné znamení v přístupu k zobrazování reality (symbolicky západního světa a jeho médií - film si bere na paškál tak trochu i Hollywood a jeho poměry), proč vlastně všemu, co vidíme na filmovém plátně či televizní obrazovce tak rádi a slepě věříme. Náhle se totiž prudce změní všechny výchozí (jednoznačně interpretované) premisy - dojde ke změně identit několika postav, realita pozvolna ustupuje iracionalitě (téměř surrealistické pasáže jakoby z Městečka Twin Peaks), dochází ke zlomu chronologie zápletky, tříští se tradičně akceptovaná kontinuita děje a dějových rovin, divák se ztrácí v bludišti filmového času a prostoru. Lynch nám implicitně dokazuje, že poznat skutečnou realitu a pravdu je nemožné, i když se stále zdá, že indicie a nápovědy dávané nám tímhle snímkem nás k nějakému poznání nutně musí dovést... Chyba lávky, jsme zajatci vlastního vnímání a skutečnou podstatu tohoto světa (jakož i filmu Mulholland Drive) nikdy nepoznáme. Uvidíme jenom pár obrazů, pár odlesků na stěně, pár siluet bytostí, naznačujících, že skutečná pravda je někde mimo dosah našich smyslů. Jsme na tom stejně jako zajatci spoutaní v šeru Platónovy jeskyně... Ztracená dálnice ale v tomhle směru šla mnohem dál a byla (dle mého názoru) kvalitativně lepší... (24.09.2007)

Velmi obtížně se k filmu, jako je Mulholland Drive píše komentář. Jedná se o mistrovské dílo, v němž si David Lynch pohrává úplně se vším. S příběhem, charaktery, dějovými liniemi, se skutečností, představami. Pohrává si s divákem, nechává ho, aby postupně propadal jeho hře, láká ho do jejích tajemných a nebezpečných osidel a zákoutí. To vše, aniž by mu podal jednoznačné, logické vysvětlení. Mulholland Drive nelze interpretovat jediným způsobem. Nabízí se spousta variant, z nich může být správná pouze jedna. Nebo všechny, nebo či snad žádná? Snímek mi dával smysl do doby, než jsme prostřednictvím hlavní ženské hrdinky nahlédli dovnitř oné tajemné modré krabičky. Poté se vše paralelně obrací a děj se odvíjí zcela jinými směry. Nyní přestává vše dávat smysl. Nyní se také možná vše vyjasňuje. Co je skutečnost, co jsou představy? Skvělé obsazení zcela odlišných charakterů. Naivní a dobrosrdečná Naomi Watts, které si chce splnit si svůj sen, stát se slavnou herečkou. Záhadná žena, s dokonale nádhernou aristokratickou tváří, Laura Harring, která při podivné nehodě ztratila paměť. Všem zájemcům doporučuji knihu David Lynch Temné stránky duše, v níž se celá kapitola tomuto dílu věnuje a zhruba na deseti stránkách filozoficky rozebírá samotný děj. Je to natolik složité a komplexní a pochopit všechny souvislosti a vodítka vyžaduje jistou dávku úsilí. Potom však možná budete Mulholland Drive rozumět o trochu více. Nebo méně:) (11.02.2013)

David Lynch je stále ve formě. Přibližně dvě hodiny sledujete "normální" příběh a ve zbylém času Lynch všechno převrátí naruby. Hlava mi šla kolem...Tenhle film jsem videl den před Štědrým večerem, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že báječnější Vánoce jsem nezažil. Kdo viděl, ten mě chápe...P.S.: Veškeré výklady, které se objevily (a i jedna "oficiální verze", která je mnohými považována za tu správnou - stačí se podívat na internetu), si nechte od cesty. Naprosto mě nezajímají - "Mulholland Drive" totiž bravurně funguje bez vysvětlování. Je totiž o atmosféře a emocích. (31.10.2006)