Owarimonogatari

Zaklepu, ale zatím solidní rozjezd. Shafťáci nahazují novou vlnu mysteriozní nálady; dle všeho opět budeme zachraňovat mírně prokleté slečny. Nemůžu říct, že by se mi líbila náhrada za starého Oshina, ale třeba si zvyknu. Senjougahara is back! [po 2 epizodách] Edit: Po dokoukání, jak už to u monogotari série bývá, jste více zmatení, jak po několikaletém spánku, ale to oproti pocitům někdě uprostřed sérky je ještě slabý odvar. Pokud chcete, aby vám monogotari dal porci pocitů a spojených s tím zážitků, je třeba bý vskutku fundovaným fandou a nejlépe i čtenářem. Jak jsem se sám přesvědčil, návrat po roce k dokoukání Owarimonogotari mě nechalo zpočátku hodně tápajícího, protože spoléhání na chronologickou souslednost je marná práce. Celý monogatari svět vůbec funguje na úplně jiných principech než jsme u většiny anime zvyklých, takže pokud hledáte odreagovačku, doporučuju sáhnout jinam. Vztahy, prostředí, dialogy, logika, důležitost rozhodnutí, to vše má úplně jiný řád s výjimkou věčně nevědoucího Araragiho. Owariminogotari dosahuje špičky ve vyprávění a v rozvedení nejbanálněších věcí/situací do nejrozvětvenějších možností, které končí nekonečnýma diskuzema. O to více pak potěší pár minutek telefonického hovoru mezi Araragim a Hitagi, kdy si pak řeknete, že není možný mít zvláštnější pár, ale zároveň těžko může být dokonalejší. Je obtížné si zamilovat děj, který je pomalý jak to nejvíc jde, ale úroveň postav a hlavně animace od Shaftu, jsou stále něco, co nenajdete nikde jinde. Oproti Monogatari Series Second Season mírné zlepšení, ale na Bakemonogatari to stále nemá. (12.10.2015)

A jak nám nedavno vydaný Kizumonogatari otvíralo obrovskými vraty svět Monogatari, tak druhé Owarimonogatari nám ho celé po 8mi letech uzavírá. Drobné slzičce jsem se nedokázal vyvarovat, ale dozajista převláda hřejivý úsměv; protože jak se říká: konec dobrý, všechno dobré. Pokud vás totiž cestování skrz tento lidí absentující a pravidelností abstraktní svět plný problémových slečinek, přízraků a neustále pokládající si otázku "Co je správně?" v dlouhých chvílích úspěšně zabavovalo, pak 2. série Owarimonagatari nemůže zklamat. Nejsem si úplně jistý, jestli je to dáno Isinovým géniem (autor předlohy, pozn. red) anebo to časem vyplynulo anime adaptací Shaftu, ale příběh obsahuje 2 zbraně hromadného ničení: Nenuceně vrací divákům nejoblíbenější postavy na scénu a všechny, jak ty drobné tak i hlavní, linie úspěšně pojí do jediné, které pozornému divákovi vykrystalizuje před očima závěr vhodný uznalého pokyvování. Líbí se mi empatické střídání všech 3 arců (vážný představení -> rozkošný "filler" -> konečné drama) a jak jsou vztahy Araragiho maximalizovány v těch parametrech, na jaký jsme v jeho interakcích s ostatníma postavama (Araragiho přivítání s Hachikuji, Kiss-Shotina protekce, Senjougahařino naléhání a drajv) zvyklí. Prostě totální sázka na jistotu. A i když příběhově to opět není žádné terno (našly si mě pasáže, kde jsem si zívnul), tak se mi úvaha o tom, jestli přijmout změnu anebo zůstat věrný svým zásadám (zvlášť během dospívání) zamlouvá a nebyl by to Araragi, aby ji nevyřešil po svém. Animace dál pokračuje v zaběhlém geometrickém a líně magickém podkresu; vyřádit se na téma "peklo" muselo být pro animátory Shaftu potěšením, hudba je též perfektní (obě OP se povedla). Když to vemu okolo a okolo a okolo a budu se se sebezapřením snažit objektivně zhodnotit Owarimonogatari Second Series, tak zdaleka to není počin dokonalý. Bohužel anebo spíš bohudík, jsem už divák až natolik do Monogatari vtažený, že v rámci této bezvadné podívané jsem si nemohl přát krásnější zakončení. Nebyly to vždy časy za sluníčka jasné, ale i tak děkuji za ty strávené chvíle. Slabší famfárový 5*. P.S.: K plnému docenění je třeba shlédnout téměř všechny série (je to minimálně doporučeno, ale prominul bych vynechání méně důležitého a vcelku nepovedeného Nisemonogatari) a z OVA Tsukimonogatari. (16.08.2017)