Klec pro dva

Jsou to spíše horší tři hvězdy. Ale tři to jsou. Tento film je jeden z těch, u kterých ani vynikající herecké obsazení nezaručuje kvalitu. I když Vladimír Menšík hraje standartně dobře. Role Jaroslava Marvana a hlavně pak jeho výkon, je podle mého názoru příliš "profesorský" a nevýrazný. Ženské osazenstvo je více méně tragické, včetně Marie Rosůlkové. Přesto je to docela pohodový film, na který ovšem člověk rychle zapomene. (20.03.2011)

Menšík si zahrál psychologicky věrnou roli silně troubovitého chlapíka, který žil 20 let sám s bláznivou matkou a tak si neosvojil správný přístup k ženám... zkrátka se zamiloval do první, která mu po smrti matky přešla přes cestu, choval se nesměle, byl strašně hodný, furt by ji na rukou nosil... prostě přesně ten týpek, který začne každou normální ženu po pěti minutách maximálně štvát a vyslouží si od ní akorát tak pohrdání. Pravda, Consuela s ním měla trochu větší trpělivost, ale jen proto, že hledala nocleh na pár dní. Jinak tahle herečka byla v tomhle věku a v té blond paruce až nadpozemsky přitažlivá... Bohužel její krása rychle odkvetla, jak prokazuje galerie na jejím profilu. PS: Fakt by mě zajímalo, co šlo v protektorátu ve čtyřicátých letech v televizi za argentinskou telenovelu, že dal starej Morávek svým dcerám jména Consuela a Aglaia. (20.12.2014)

Slušné zpracování motivu čistého dobračiska s mistrem Menšíkem a Consuelou - dívkou bez historie. Připomene pozdějšího Svatého z krejcárku (který navíc přinesl atmosféru periferie), v kratičké scéně u vody pak Mladého muže s bílou velrybou. Nijak převratný závěr přispívá k celkově obyčejnému vyznění. Autobusy na Václaváku pro pamětníky. (23.12.2013)

Příliš hlučnou samotu starého mládence Čendy v podání Vladimíra Menšíka protne divná mladá slečinka, to je v kostce dějová linka tohoto polozapomenutého filmu, který má snad jediný velký klad, totiž fakt, že jde o (smutnou) romantickou komedii, tedy v České nové vlně (kam by se Klec pro dva svým způsobem mohla řadit) žánr opravdu hodně raritní. Z celého filmu ovšem převládá šedavý dojem a pocit neuvěřitelnosti a nebýt samého finále, hodnotil bych ještě příkřeji... (16.12.2012)

Hlavní postava Čenda ztratil kvůli péči o maminku naprostý kontakt s nežným pohlavím. Když ale maminka umře, bezhlavě se zamiluje do první slečny kterou potká. Snaží se na ni být tak strašně hodný ale neví jak na ni. Ona neprovuje moc žádné emoce a je jasné, že v něčem jede (taky je teda totálně nudná ale to ponechme stranou.) Jde o poměrně úměleckou záležitost. Vše je zahaleno do tmavého černobilého vizuálu, postavy jsou vpodstatě figurky , co se ztráceji ve svých vlastních životech, atmosféra uvolněných šedesátek je velmi výrazná, film se zabývá vztahovými problémy a nikterak nepřikrášluje realitu. Tohle všechno si ale dělá svým osobitým způsobem možná v rámci napodobení nové vlny. Jednotlivé scény mi třeba připadaly spíše jen jako takové útržky. Až jsem dostával dojem, že nesleduju souvislé vyprávění ale sled různých záběrů. S hlavním hrdinou jsem souznil a jeho příběh byl určitě zajímavý. Úmělecké navození pochmutné atmosféry mi taky celkem sedlo. Ale onen útržkovitý střh mi tedy docela vadil. Když měl film gradovat, výrazné stříhání scén všemu jenom uškodilo a přestával jsem dost ztrácel nit a požitek. Z těchto důvodů nemohu bohužel dát nadprůměrné hodnocenní ale najdou se střipky, které na velmi hezké tři hvězdy postačí. Hlavně Vladimír Menšík v krásně přirozeně zahrané tragické poloze, ve které mě vysoce přesvědčil a na závěrečnou sekvenci, kdy se opět v tiskárně zavírá před světem venku, přičemž na něj už žádná slečna nevyleze a jeho oči se zahalují do smutku jen tak nezapomenu. (08.08.2020)