Jelenice

Je to sice prozatím můj třetí hodnocenej film od Quentina Dupieuxe co jsem viděl ale už po tom prvním mi bylo jasný, že jeho styl a filmy nebudou pro běžný filmový konzumenty. Mě jeho styl a jeho filmy evidentně sedí. Třetí film a třetí trefa do černýho...PŘÍSAHÁM, ŽE PO ZBYTEK, ŽIVOTA NEBUDU NOSIT BUNDU... já jsem se fakt neskutečně bavil. Ti co mají Dupieuxovu tvorbu rádi by zklamáni být neměli, ti co jí rádi nemají tak ať se nedívají(proč taky) a ti co jí neznají ať to zkusí a posoudí sami. Ale jak už jsem psal není to pro každýho. Za mě hodně silný 4hvězdy(skoro5). (04.06.2023)

Jelenice je jedna z nejnepředvídatelnějších a nejtrhlejších komedií roku. Zpočátku se tváří velmi nenápadně a volí pomalejší tempo. Dekor je promyšleně laděný do světlejších tónů hnědé, šedé a béžové barvy, což může působit trochu mdle, ale s Dujardinovym outfitem to perfektně ladí. Ten nesmíme opomenout... vždyť jeho bunda je druhou hlavní "postavou" filmu. Jejich společným snem je být jedineční. A právě v tu chvíli se vláčná komedie mění v mrazivou a absurdně zběsilou jízdu. Postupně se k bundě přidává klobouček, boty, kalhoty, rukavice, a rázem je Dujardinovo outfit přímo vražedný. Ani Carrie Bradshaw nemá takový styl. Nakonec nesmím zapomenout říct, že slibuji, že už nikdy v životě nebudu nosit bundu... (06.02.2020)

Krize středního věku v groteskní historce o bundě, která dělá z lidí magory. Příběhově sice přímočaré, ale o to efektivnější ve stupňování absurdní atmosféry světa, který vypadá reálně, ale z reality je zároveň něčím drasticky vykloubenej. Vybledlé podzimní barvy sedí filmu stejně dokonale jako Jeanu Dujardinovi ona titulní bunda. Quentina Dupieuxe si zapisuju mezi oblíbence jako autorského tvůrce originálně hravých filmů, které dokážou stejnou měrou uspokojit jak zaryté cinefily, tak běžnější diváky (což mi můžou potrvdit kámoši, které jsem na projekci vytáhnul, čeeest borci).10/10 (11.11.2021)

Jednoduchá absurdní komediální historka, která stojí na zábavně samolibém výkonu hlavního protagonisty a na nonsensové logice fikčního světa, jenž rezignuje na nějaké akce a reakce, o hlavním hrdinovi a jeho minulosti vám prakticky nic neřekne a jen přímočaře (avšak nikoli hloupě) naplňuje svůj ujetý námět. Na Dupieuxe takový dietní standard, je to v podstatě jen hříčka, ale obsahuje pár nápadů, jimž se dá dobře zasmát. (10.10.2019)

Georges si jako náplast na rozchod s manželkou koupí na inzerát jelenicovou bundu za několik tisíc € a navrch dostane digitální kameru. Georges pak chodí po zapadlé horské vesnici a pyšní se svou novou bundou. Tu tak miluje, že si jí začne natáčet, dokonce s ní muví a bunda mu při vhodné příležitosti sdělí, že její sen je být jedinou bundou na světě. Vzniká plán jak bez peněz, za pomoci místní mladé barmanky / střihačky, zajistit, aby nikdo jiný nikdy nenosil bundu a Georgesova buda se stala tou jedinou vyvolenou, když mu manželka zablokovala bankovní účet. Tak jako hlavní postava pracuje se starou kamerou, tak samotný obraz kombinuje barevné schéma starších Dupieuxových filmů s občasným rozostřením navrch. Celý film stojí víceméně na Dujardinově schopnosti zahrát člověka, o jehož minulosti se divák nedozví téměř nic, a který ztrácí kontakt s realitou a udělá cokoli pro naplnění svého iracionálního snu. Budete se bavit pokud přijmete koncept filmu, který je postaveny na nepřemýšlení o realistických následcích chování hlavního hrdiny - čili ať si Georges dělá co chce. Následný "úklid" není součástí komediální pointy filmu, tak si s ním nelamte hlavu. [Rakkautta&Anarkiaa] (21.09.2019)