Zamilovaný Shakespeare

Myslím, že se mi to celkem líbilo, když jsem to viděla před nějakými deseti lety, ale dneska se mi to zdá skoro nesnesitelné. Přirovnala bych mé rozčílení zhruba k tomu, jak mě vytočil z La La Land, protože tento film není o pocitech, nýbrž o hercích plácajících se po ramenou, jak skvěle umí ty pocity imitovat. Možná to souvisí s tím, že já obecně nemám moc ráda divadlo, protože se skoro vždy rovná přehrávání, dramata si nejraději sama čtu. V hercích a jejich pojetí svých postav leží můj kámen úrazu se Zamilovaným Shakespearem, spolu s tvůrčím rozhodnutím nechat postavy mluvit poeticky i "mimo své role". Je to podobně otravné jako když ve filmech o komicích komikové neustále žertují, i když nejsou ve světle ramp. Dochází tím k totálnímu odcizení postavy od diváka a mizí tím jakákoliv šance vnímat je jako "skutečné" a ne jako herce předvádějící přízvuky. A nepřijde mi to ani jako platná umělecká stylizace, spíš taková přezíravá hra na vznešenost, je to celé moc namyšlené a prvoplánovité. Od Toma Stopparda bych čekala něco podvratnějšího. Jedinou zábavnou věcí na celém filmu tak pro mě zůstávají vtipy na adresu chudáka Bena Afflecka. (08.05.2019)

Realistické umění přesvědčivé autentické literární fikce není protimluvem. Jeho existence je však vzácností, protože vyžaduje prolnutí ne jedné, ale hned několika komponent. Nosný nápad je východiskem, jeho důsledné, stále tvořivé domýšlení nezbytným prostředkem a schopnost pracovat nápaditě s dějem a jeho nečekanými zákruty a výkruty požadovaným vyzněním. To všechno se tvůrcům filmu zdařilo. Mimořádný námět tak plně rezonuje se skvělými hereckými výkony. Křehký dívčí - zpočátku i panenský - půvab Paltrowové, rázná tvořivost Fiennesova (neméně dobrý je jeho LUTHER) v mých očích ustupují velmi nekonvenční osobité Alžbětě Denchové (téměř bych ji řadil výš než kreace Blanchetové nebo Mirrenové, jež samy o sobě jsou rovněž mimořádné); k dosavadnímu pojetí této osobnosti-intelektuálce přidává totiž zemitou plebejskost, z níž organicky přechází do své takřka absolutistické majestátnosti, v níž to čas od času probleskne osobitým robustní humorem. ROMEO A JULIE se za těchto okolností stávají živým a životným dramatem, které jen umocňuje náš vhled přes propast času do renesančních divadelních arén alžbětinské Anglie. Poznání, že zamilovat se může každý - i velikán - a že velké pojmy a lidé jsou v okamžicích svých všedních dnů stejní jako kdokoliv druhý, činí z renesance, zobrazené v tomto skvělém díle, součást naší současnosti. A proč ne? (16.03.2008)

Soundtrack Stephen Warbeck: 1. The Beginning of the Partnership (Instrumental) ,2. Viola's Audition (Instrumental) ,3. A Plague on Both Your Houses (Instrumental) ,4. The De Lesseps' Dance (Instrumental) ,5. A Daughter's Duty (Instrumental) ,6. In Viola's Room (Instrumental) ,7. A New World (Instrumental) ,8. Love & the Rehearsal (Instrumental) ,9. The Arrival of Wessex (Instrumental) ,10. Greenwich (Instrumental) ,11. The Brawl (Instrumental) ,12. News of Marlowe's Death (Instrumental) ,13. Love & the End of the Tragedy (Instrumental) ,14. The Missing Scene (Instrumental) ,15. The Fight (Instrumental) ,16. The Play & the Marriage (Vocal) ,17. Wessex Loses a Bride (Instrumental) ,18. The Prologue (Instrumental) ,19. The Play (Part I) (Instrumental) ,20. The Play (Part II) (Instrumental) ,21. Curtain Call (Instrumental) ,22. Farewell (Instrumental) ,23. The End (Instrumental), (12.05.2011)

Limonádička pro holky s romantickými sny. Obsahově celkem chudé, nijak extra zajímavé postavy, kdy každá plní nějakou jednoduchou funkci typu královna - "humor", Viola - city, Shakespeare - ehm, no jo, Shakespeare, vlastně ani nevím, jeho charakter je tak jednoduše načrtnutý, že tu připomíná Cimrmanovského Hamleta bez Hamleta, atd. Hezké na pohled, ale uvnitř velké kulové. (02.11.2007)

Vynikající romantický snímek popisující vznik nejslavnějšího dramatu o nešťastné lásce Romea a Julie. Joseph Fiennes zde předvádí zatím životní výkon, skvělý Geoffrey Rush a mluvit o hereckém výkonu Gwyneth Paltrow je zcela zbytečné, Oscar za ženský výkon je v naprosto správných rukou. Johnu Maddenovi se za směšných 25 miliónů dolarů (na dnešní poměry) podařilo natočit opravdu velkolepé dílo a i páni z Akademie to evidentně pocholi, 7 Oscarů udělených (o tom jestli byly nebo nebyly zasloužené ať si udělá každý obrázek sám) a dalších 6 nominací hovoří za vše. (27.11.2007)