Nikdy neodvracej zrak

Tak to mi zec kokot s takým filmom. Trojhodinová píčovina o umelcoch a chabých tieňoch minulosti. Rozťahané, nudné, vyšklbal som si kotlety. Koho to do piče toto zaujíma? Dejovo nudná, sterilná dráma, ktorú dezolát natočil na tri hodiny a svet sa z toho pojebal. Ty bláho, aj by ma zaujímalo konanie postáv, absencia rozprávača, kde sa všetko vyjadruje emóciou, hudbou a podobnými keksami, ale v takej stopáži a v takom tempe som to mohol jebať. Za cecky a každodennosť 2 z 5 (30.12.2020)

Hodne zajimavy nahled na cast nemeckych dejin dvacateho stoleti pres umeni a jednu rodinu. Myslim, ze stopaz v tomto filmu je opodstatnena, i tak je vyklad dejin strucny a dej filmu nenudi. Slusna vyprava a dobre herecke vykony s vybornym Kochem. Sice by to bylo na ukor umeni, ale skoda, ze postava lekare nedostala vetsi prostor. (29.01.2020)

Německo se vyrovnává s minulostí. Velmi zajímavé dílo, jelikož se "u nás" taky ještě vyrovnáváme. Dá se to dělat jinak, než trestat, hledat viníky našich sraček, stát na místě a krčit se zlomeně v koutě. Dá se prostě normálně začít znovu a po svém, a je jedno co bylo. To je pro nás Čechy, kteří se často vymlouvají proč to či ono nejde, docela revoluční přístup k věci. Náš hrdina není konfrontační typ, má prostě jiný hodnotový žebříček.  První půlka dost nuda, po hodině teprve kvalita vyplave na povrch. Pak mi to teprve všecko došlo. 75% (20.01.2024)

Netradičně jsem se podíval níže, zda najdu někoho, kdo vnímal tento film podobně jako já. A kupodivu; hned druhý (Insilvis **) a pak několik dalších píší o kýčové formě. Ovšem; kýčový je ale i (a pro mě především) obsah. Společným problémem německých pop-filmů poslední doby je úporná snaha o přepisování dějin. Servírování podivných příběhů, které mají dokládat: Němci dobří, Hitler a SS-Waffen špatní, i když ani to se nedá tvrdit úplně přesně: vždyť i zarytý (skalní) Esesák, který jako doktor bez jakéhokoli soucitu sterilizovuje a nechává zplynovat, zachrání matku a dítě ruského oficíra, který ho předtím zpohlavkoval. Nebo jiný válečník (prostý radista) sestřelen nad ruskou stepí žije rok v jurtě, kde se vyléčí z popálenin "vyššího" než 4 stupně, a pak se vzdá Američanům. No a teď bychom se mohli trochu věnovat samotnému Gerhardu Richerovi a jeho obrazům, ale nebudeme, už jsme dost romrzelí a nemáme na to tu správnou náladu. (30.05.2019)

Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Německo. Další opus režiséra von Donnersmarcka, u nějž vás těší, že se díváte, ačkoli se díváte na řadu bolavých momentů, skutků a událostí. Nejlepší scény jsou spojeny s přítomnosti ďábelského Sebastiana Kocha, jenž hraje jako z partesu. Tom Schilling se nenechá zahanbit, na něj nezapomenu díky Oh, boy, takže mě nemůže zklamat ani nikterak nepříjemně překvapit. A obě krásné německé herečky mi učarovaly, proto se na ně zaměřím. Výborná německá záležitost, že trvá nějak moc dlouho jsem vnímal až ve třetí hodině celkové stopáže. (27.12.2021)