Sebelum Iblis Menjemput

Timo Tjahjanto je nepochybně největší řezník a talent Indonésie a letos řádí už podruhé. May the Devil Take You je solidním mixem Evil Dead, Drag me to Hell a hlavně působí jako návrat do Hongkongu 90. let kdy podobné šílenosti vznikali poměrně často, dnes už velmi raritně. Ve výsledku film překvapivě nejsou takové jatka, jak jsem doufal. Svou prvotinu Macabre už nejspíš nepřekoná a s gore se více vyřádil v nedávném akčňáku Night Comes for Us, přesto na pár chuťovek dojde a takové šťourání se ve vnitřnostech pohřbené mrtvoly, hrátky s VooDoo a scéna, kdy si démon strhne kúži z celého obličeje patří nejspíš k největšímu Highlightu. Je to však poměrně atmosféricky děsivé, intenzivní s gradujícím soundtrackem a vynikajícími masky( Démon je hodně nepříjemný) a má to i velmi dobré tempo, takže ve výsledku jsem spokojen. Slabší herci a průměrný příběh mi zde nevadil, ale někdo se s tím nesmíří. Další zastávka u hororu Dreadout, který uvidíme buď na konci roku nebo až v roce 2019. 75% (22.11.2018)

To, že Timo Tjahjanto umí už vím dávno, protože jsem snad až na tenhle kousek a jeho pokračování viděl od Tjahjanta všechno. A kromě Killers (2014) mě nikdy nezklamal. Tak doháním rest z jeho filmografie. Nezklamal ani tentokrát. Tjahjanto je prostě ďábel a servíruje tuhle démonickou podívanou u které musí chrochtat blahem i Satan a jeho konkubíny. Dobrej vizuál, dobrej zvuk, hutná atmosféra a jako bonus nějaká ta povedená gore scéna. ,,Obličejová maska" je TOP. Na 5 hvězd to sice není, protože místy je to zbytečně natahovaný (určitě bych ubral pár minut ze stopáže) ale solidní 4 démonický hvězdy si to určitě zaslouží. (19.10.2022)

Když se to tak vezme kolem a kolem, takhle se už dneska moc netočí. Většina duchařin či posedlých hororů se spíš soustředí na atmosféru a bubák jako takový se v nich často jen mihne. O to víc Tjahjanto potěšil. Vyváženě zmixoval všechny žánrové ingredience do kompaktního celku, přidal něco vyzvracené krve či otevřených zlomenin a výborně zafungovaly i voodoo prvky. Jediné, co chybělo, byly lekačky, ale upřímně řečeno zase tak moc jsem je nepostrádal. Samostatnou kapitolou jsou pak masky. Tady je krásně vidět, že když se to umí, tak nejsou potřeba žádné CGI efekty, ale kolikrát stačí trocha make-upu, falešné zuby a kontaktní čočky. Problém jsem měl tak jen s protivným asijským ječením, ale to se díky výše zmíněnému dalo překousnout. Takhle jó. 85% (23.12.2018)

Chvilkama pestře atmosférický a creepy, chvilkama naprostej bordel v příběhu a hlavně v chování postav/démonů. Prostředí typicky Evil Deadovský, premisa z Drag me to Hell a další hromada hororových vykrádaček. Na Indonésii ale dobrý, bohužel jen dobrý. Rejža umí a má cit, jen mu tady nesedla zvolená látka, která je v přesným poměru kvality a trashe, 50:50. Rozhodně si dám ale do hledáčku nadcházející díl a i když neočekávám zlepšení, tak alespoň vytrvalost zůstat jako dobrý horor. 3* a.k.a 55% (24.01.2020)

Nejprve se mi horor celkem líbil, ale i tak jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit a tak jsem dlouho váhal do jaké bodové kategorie ho zařadit. Jelikož mi však film připadal, jako bezostyšná vykrádačka lesního ducha, rozhodl jsem se ho řadit spíše níže. Tedy aspoň se o napodobení pokoušejí, což se jim příliš nepovedlo. Většinu scén totiž sami pokazí svojí schopností budování nějakého napětí a pak také uřvanými špatnými herci. V poslední řadě ještě film natáhli skoro do dvou hodin, na což není dostatek zajímavého obsahu. Abych film jen nekritizoval, tak nepopírám, že se zde nacházejí jisté dobré a občas i mírně strašidelné scény. Příběh je pak víceméně klasický. No na víc než 2 hvězdy to nevidím. 45-50% (05.03.2021)