Jackie

Dokonale smutný film, opravdu se mu na mě podařilo přenést všechny ty pocity a nálady - šok, zármutek, odhodlání... Mám rád tyhle životopisné snímky, které se nesnaží vyprávět opravdu všechno, ale soustředí se na několik dní, na jednu událost, díky které hlavní hrdiny poznáme stejně dobře, ne-li lépe. V klasickém filmu bychom čekali na scény "teď se poznali, teď se vzali, teď mají svatbu, teď má milenku, teď mají krizi..." a mohli si je v duchu odškrtávat, tady si do minulosti jen tu a tam odskočíme, když to má smysl a je potřeba vyvážit tu hroznou přítomnost nějakým světlým okamžikem. Natalia Portman je v těžké roli skvělá, z profilu je Jackie dokonce velmi podobná, a pokud hraje afektovaně, jsem si jistý, že je to proto, že se v těch situacích afektovaně chovala i Jackie. V knize, podle které tenhle film vznikl, ona sama hovoří o dvou tvářích pro soukromí a pro veřejnost a Natalia Portman to přesně zachytila - srdcervoucí pláč po atentátu versus kamenná tvář při Johnsonově přísaze. Perfektně vybraní jsou i ostatní herci, v každém poznáte skutečnou postavu (JFK je dokonalý dvojník a není to maskou), a zážitek umocňuje intimní režie a působivá melancholická hudba._____P.S. Knihu Jackie - Čtyři dny, které jí změnily život můžu doporučit opravdu všem. Vychází ze dvou rozhovorů s Jackie (o jednom z nich je tento film) a Jackie v nich je až nebývale otevřená. Když jí nahlédnete do hlavy a pochopíte její pocity, uvidíte, jak moc se tenhle film povedl. (03.03.2021)

Akurát sa pozerám na autentickú fotografiu skutočnej Jacqueline Kennedy Onassis, ktorú porovnávam, s jej hereckou predstaviteľkou Natáliou Portman, ktorá sa síce na ňu dosť podobá, ale nie je to tak, že ako vajce k vajcu, skôr si herečka osvojila reálny predobraz Jackie, v tom, ako hovorí, t. j - používanie spôsobu reči, mimiky, gestikulácia, vystupovanie, štýl chôdze. To si poriadne naštudovala, pokiaľ sa pripravovala na túto, neľahkú, náročnú úlohu, ale akosi pozabudla na to, že z Natálie - tu absolútne nič nie je vidieť a poznať ! Strašne sa chcela stotožniť s Jackie Kennedy, že zabúda na to, že to k sebe nejde dokopy. Mala z časti použiť črty z budúcej vdovy Kennedy Onassis, to je určite zaujímavé, ale najmä mala byť sama sebou, svojský spôsob prípravy, z jej strany, sa vytratil... Celkovo sa jedná o pohľad na situáciu z jej STRANY, pozerám sa na jednotlivé zábery, ktoré sa odohrali po atentáte na jej muža, 35. prezidenta spojených štátov amerických, Johna Fitzgeralda Kennedyho, ktorý sa v osudný novembrový deň, 22. v poradí, roku 1963, OCITOL, ako bažant na STRELNICI, na ktorého pália zo všetkých svetových strán... Občas sa taktiež pozriem na spoločnosť štábu vo White House, ako ich sprevádza, jednotlivými miestnosťami, a to ešte pred atentátom. Takže, dá sa povedať, že všetko začína príchodom novinára, za skormútenou vdovou, a ona mu začne vyprávať, svoju verziu, jej uhol pohľadu. Film je v niektorých pasážach, veľmi dynamický a silný, najmä vo flashbackoch - 22. 11. 1963, čo nastalo po veľkom spiknutiu. Vlastne, zaujalo ma to, ako to vidí pravý člen rodiny, t. j - jeho manželka, ktorá bola práve pri tom, keď sedela vedľa neho v luxusnej, ale málo stráženej limuzíne, a práve vtedy sa dallaskými ulicami schyľovalo k UDALOSTI, ktorá mi ešte dnes nedá spávať. Chudák, keby ten vedel, čo ho tam čaká... Snímkom ma sprevádza ustavičná nepríjemná, až mrazivo - sugestívna atmosféra, keď sa pozerám na biografický film, ku ktorému sa pristupuje, trochu INAK. Režisér Pablo Larraín ma zaujal svojim rozprávačským štýlom, ktorý absolútne nikoho nešetrí, a ani to nemieni meniť. Škoda je jednej veci, a to je prehnaný zápal hlavnej herečky svojou postavou, pretože sa čoraz viac vytráca IDEA filmu, ktorý ale treba vidieť, pretože je to atypický pohľad na tieto udalosti, z pohľadu manželky prezidenta. Videl som taktiež brilantný film Olivera Stonea - J. F. K. , ktorý sa ale venoval úplne iným veciam. Kto všetko bol v tom namočení... ? Zabúdalo sa na to, čo musela prežívať jeho rodina. Tento film mi to sprostredkoval, len mal dbať na prehnaný výkon Natálie, ktorá je síce presvedčivá, ale aj veľmi zvláštna... PS : Spomína sa tu Abe Lincoln, ktorým bola Jackie - očividne posadnutá... A dá sa povedať, že obaja skončili rovnako. Pre mňa boli Abraham a John, najlepší americkí prezidenti všetkých čias !!! (10.02.2017)

Jackie bohužel má pouze pár silných scén, ze kterých by mohla těžit. Jinak je všechen prostor věnován Natalie a to zaslouženě, zvládá roli bravurně, ale myslím si, že se látka dala pojít záživněji. Začátek opravdu velmi nudí a ponor do Jackiiny psychiky sice funguje, ale diváka zajímá opravdu jen na těch nejvypjatějších místech. (07.02.2017)

Skrz naskrz nehollywoodský medailonek, ve kterém vládnou dušené emoce a kontaktní kamera. Natalie Portman hraje jinou ligu, ale mám pocit, že by si tenhle příběh čerstvé vdovy zasloužil silnější rámování, třeba do filmu, kde nebude hrát prim, ale výraznou vedlejší linii. Larraín to koncipuje extrémně umělecky, ale to škrcení divácké empatie začne být ve druhé polovině až otravné. (18.12.2017)

Totální nuda. Celou hodinu a půl se vlastně nic neděje, není tam žádný konflikt či vývoj. Spousta scén je nevypointovaných a zdlouhavých. Hudba absolutně otravná, spousta patosu. Ani se mi tyhle všechny výtky nechce komponovat do pěkných vět, protože nemá smysl s touhle pseudouměleckou honbou za Oscarem pro Natalii ztrácet čas. (06.02.2017)