Ema
Ema
Ema
Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Nicolas JaarHrají:
Mariana Di Girolamo, Gael García Bernal, Santiago Cabrera, Mariana Loyola, Catalina Saavedra, Paula Luchsinger, Giannina Fruttero, Paola GianniniObsahy(1)
Co je silnější, láska k dítěti, nebo k partnerovi? Co když je člověk přinucen se nad povahou lásky pozastavit? Ema bere otěže života pevně do svých rukou a je odhodlána bít se za to, po čem její srdce touží. Nebezpečně smyslný, vzdorně emancipovaný i poutavě taneční je v pořadí osmý snímek chilského režiséra Pabla Larraína, který tepe v rytmu provokativního reggaetonu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (18)
Zvláštní, zvláštní generace. Umění prosáklé do běžného života, partnerské hovory jako komorní inscenace plné teatrálních deklamací. Hlavní hrdinka je destruktivní síla pálící společenské konstrukty, kterým se ještě před chvílí chtěla podřídit tak moc, že si i neúspěšně hrála na rodinu. Z rozporu mezi svobodou a nezakořeněním její generace a touhou po čemsi pevnějším, co generace před ní zdánlivě mají, proudí její motivace bojovat za nové normy. Po většinu času jsem Emu a její konání nechápal, a to i přesto, že jejím motivacím vnitřně rozumím. O to větší rána pro diváka je, když její destruktivní činnost nakonec přinese konstruktivní mezigenerační řešení, ve kterém jsou všichni šťastní ― alespoň pro teď. Padouch nebo hrdina... Energický de-generační manifest v rytmu elektrizujícího soundtracku s perfektním vizuálem, který si mě nakonec celkem slušně ošlehl. ()
(3/10). Po pár minutách jsem to chtěl vypnout.. To se mi u filmů často nestává.. Možná to bylo nulovým dějem, a nebo také tématem.. Dneska jsem si měl dát asi něco jiného.. ALE! Dal jsem to až do konce.. Sice s pauzami, ale dal.. Takže to takový propadák nebyl.. Rozhodně je to originální film.. Nic takového jsem předtím neviděl. Bohužel mě to nechytlo jak za srdce, tak ani celkově, takže musím dát podprůměrné hodnocení.. ()
Mám ráda filmy, jejichž důležitou součástí je hudba, takže tohle krapet ulítlé drama v rytmu reggaetonu mě prostě nemohlo nechat chladnou. Hlavní hrdinka mi sice svým chováním k srdci nějak extra nepřirostla, byla však přinejmenším stejně divoká jako hudební žánr, který vyznávala, a tak jsem se jejím prostřednictvím ochotně nechala unášet na vlnách tance a svobodomyslného životního stylu. Kromě Emy, kterou více než přesvědčivě ztělesnila nadějná Mariana Di Girolamo, mě herecky velmi zaujal Gael García Bernal. Asi zatím nejvíc od jeho parádního debutu v Amores perros. Když k tomu všemu připočtu téměř dokonalé vizuální zpracování příběhu společně s dost překvapivým rozuzlením, tak je jasné, že nebudu snímek hanět, ale jen a jen chválit. Po dlouhé době jsem vyrazila do kina a musím podotknout, že to stálo za to. Emě totiž stříbrné plátno opravdu sluší. Viděno v rámci unikátní přehlídky Tady Vary v DK Střelnice Rumburk. (80%) ()
Nejaká Ema s najdrbnutejším účesom na svete sa vyspala s polkou Chile, celý čas tam predvádzala podivné tančeky v škaredých gatiach (čo ma totálne iritovalo). Trepú tam s manželom celý čas niečo o Polovi - chlapcovi, ktorého si adoptovali, potom sa ho vzdali, a chcú ho naspäť. A jej najväčším hobby je okrem divných tančekov chodenie po večeroch s plameňometom po meste a zapaľovať menšie objekty. Tej by som nedala ani škrečka, nie že ešte dieťa do výchovy. Z Čile mám zatiaľ rada iba červené víno, lebo vraj tam majú železitú pôdu. ()
Hodně jsem se bál, že to bude jen další story o holce, která svoje trauma ze ztráty dítěte (dozvíme se to hned na začátku, tedy žádný spoiler) zahání sexem a tancem na parties. A ono to nakonec nabralo úplně jiný směr, ač souhlasím s Mattym, že to bylo přepálené a nelogické, přesto vlastně lepší závěr, než kdyby to byla tradiční banalita s poselstvím "sex a večírky nenahradí rodinu". ()
Reklama