Klid noci

Objektivně film na čtyři hvězdy, subjektivně dávám pět. Moje naprosto regulérní dětská noční můra, která trvala několik měsíců. Můj lehkovážný otec mě na tenhle thriller vzal do pražského kina 64 U hradeb v době, kdy mi bylo snad deset, maximálně jedenáct let, aniž by tušil, co tím způsobí. Byl jsem v sále jediné dítě a někteří diváci s policajtskými náturami se po mně významně ohlíželi. Představení začalo navíc předfilmem o svržení atomové bomby na Hirošimu, s výživnými autentickými záběry popálených a třesoucích se obětí, takže jsem už před filmem s nuceným úsměvem poznamenal, že "to jsem teda zvědavej, jak strašidelnej bude ten film, když tohle byl jenom předfilm". Flegmatický otec se pouze flegmaticky pousmál, aniž by nejspíš mou varovnou poznámku vzal vůbec na vědomí. A pak TO začalo. Neustále jsem do té doby všechny okolo přesvědčoval o mé zálibě v horrorech, s rozkoší strašil mladší sestru i bratránky a sestřenici, stále na našich žadonil, ať mi dají přečíst Drákulu a podobně, takže dobře mi tak. Celý film měl už od počátku mistrně zlověstnou atmosféru, která se ovšem změnila ve skutečný horror tehdy, když se počal zobrazovat sen, který vyprávěl pacient svému lékaři. V té chvíli jsem věděl, že jde do tuhého, protože ve snu je možné cokoliv, a tenhle fakt mi vždycky přišel nesmírně, nadpřirozeně hrůzný. A nemýlil jsem se. Děsivá scéna s holčičkou a medvídkem, která mu nejprve utrhne očičko a pak pronásleduje vypravěče až do strašlivého okamžiku, kdy se zjeví v pokoji s příšerně velikýma očima, mě poté pronásledovala ještě po spoustu následujících nocí. A to ani nemluvím o závěru filmu, a scéně s okem a nožem ve škvíře ve dveřích. Samozřejmě jsem o tom tehdy nikomu neřekl, abych nevypadal jako srab, naopak jsem všem tvrdil, jak to byl "boží" film, ale pravda byla taková, že takhle jsem se u filmu bál už jen jednou v životě, a to coby ca šestiletý prcek u premiérového vysílání Třiceti případů majora Zemana, když jsem při dílu s názvem Studna, při scéně s "otcem" starým Brunou a jeho sekerou, zalézal pomalu ale jistě se svou malou dětskou židličkou za matčino křeslo. Still of the Night je i s odstupem času opravdu mistrovský, stylově čistý osmdesátkový kousek, na který se rád znovu podívám, navíc s vynikajícími hlavními představiteli (sympatický Roy Scheider a éterická a přitažlivá Meryl Streep), a je pevně ukotvený v mé pomyslné Top 10 osmdesátých let. (23.03.2013)

Vždy jsem si myslel, že nikdo už nedokáže zfilmovat lepší horor než Alfred Hitchcock. A zřejmě je to pravda. Ovšem takový thriller s hororovými prvky je něco jiného. Tyto záblesky hororu se Hitchcockovi přinejmenším vyrovnají. Při scéně s malou holčičkou mi bylo pěkně úzko. Ovšem i zbytek je pěkně zpracovaný a nepostrádá dobrou atmosféru, skvělé herce a napětí. (25.12.2009)

Vysoce strukturovaná myšlenková činnost tlumí nebo zcela vytěsňuje emoce, jelikož je energeticky převáží. Podstata působení psychologie i její účinnost tedy spočívají v tom, že psycholog pomáhá člověku racionalizovat podvědomá nutkání a emoční hnutí, a tím samým je alespoň zdánlivě dává pod kontrolu člověka. Cokoliv, co je v moci nebo pod kontrolou člověka, byť je to jen sugesce neboli placebo efekt, poskytuje člověku uspokojení, ne-li rovnou slast. Otázka zní: zvyšuje se ta účinnost, pokud je matka člověka psychiatrička, psycholožka nebo filosofka? Protiotázka zní: Pokud ten člověk vidí modrý pokoj a v něm ženu, jež se mu líbí, napůl přikrytou červenou látkou a podstupující masáž, dokáže jeho racionální sebeovládání zabránit vzniku pudových potřeb? Neboli co je silnější – racio nebo pud působící přes emoce? ___ Vizuálně a obsahově Hitchcockovsky vystavěný krimi thriller s Freudovskými sny. (03.02.2013)

Na svou - i dnešní dobu - myslím velice solidní psychologický thriller, s dobrou atmosférou, napětím i lekačkami. EDIT - Docela jsem se bál po letech na to kouknout, ale i když je to typický thriller 80. let, tedy pozvolna a pomaličku vyprávěný, velmi dobře hraje obrazem, atmosférou, a pak samotným, ústředním snem, se kterým se dále pracuje. Původně jsem si říkal, že Meryl Streep je tady jen kvůli velkým, modrým očím a ochotě se svléknout, ale její vyprávění o jejím otci ke konci filmu, nakolik je to špalek textu, bylo poutavě a strhujícím způsobem podané. (26.02.2010)

Hororově laděný kriminální thriller, který se snaží kráčet ve stopách např. Hitchcockovy klasické tvorby. Slušný scénář a především kvalitní herecké obsazení, zejména Meryl Streep znamenala díky své vysoké herecké profesionalitě oživení, podobných postav si příliš mnoho nezahrála. Celkový dojem: 75 %. Několik scén filmu stojí určitě za zapamatování. (18.06.2006)