Henry: Portrét masového vraha

Nejsyrovější, nejhnusnější, nejdepresivnější, nejnechutnější, nejrealističtější, nejbizarnější, nejvíce kufr zvedající film o sériovém vrahovi, co jsem kdy viděl a zřejmě snad i co byl kdy natočen. Otis je ta nejčistší a nejryzejší esence zvrácenosti, jakou znám. Je to prostě hnus. Už vám došlo, že to je pochvala? (26.06.2011)

„It´s always the same and it´s always different.“ McNaughtonův vražedný realismus ukazuje, že zabíjení je stejně snadné jako vzít si z ledničky plechovku piva. Čtyři natáčecí týdny, rozpočet lehce přes 100 tis. USD, živočišný výkon debutanta M.Rookera a brilantní realizace nápadu audiozáznamu mordu při pohledu na tělo oběti. Obyčejný a přitom velmi chytrý film, nechávající současné slashery na kusy rozřezané v zakrváceném kufru u cesty. (14.01.2010)

Rookerova první filmová role a hned bezmála strhující výkon. Myslím, že jeho Henry se mi dobře zapíše do paměti. Vlastně i celý tenhle zvláštní film. Chvílemi jakoby alternativní experimenťák, chvílemi sociální drama z prostředí bílé městské spodiny, chvílemi psychothriller o dvou vraždících magorech, z nichž každý je ovšem magor úplně jiným způsobem. A hodně mě svým civilním herectvím zaujala i Tracy Arnold, i když v její roli bych si spíš představoval o něco vulgárnější osobu. (19.01.2024)

No, teda nic moc. Myslím, že Henry: Portrait of a Serial Killer není tak důkladně a kvalitně zpracovaným profilem jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, jak zcela jistě mohl být. Postava Henryho není nijak extra zajímavá a je prezentována pouze jako "jakýsi" chlap, který si prostě jen tak vraždí, jak se mu zachce. Vlastně se o něm nic moc nedozvíme a vraždy, kterých se dopouští, nám v tomto filmu v podstatě nejsou vůbec ukázany, až na jednu. Vidíme pouze oběti, až po činu na nich spáchaném. To už mi zajímavější příšel vztah Ottise a jeho "sestry", která je ve skutečnosti neteří. Pokud Henryho i Ottisovo IQ dosahovalo nízkých hodnot, nelze se vlastně divit, že zde byli ztvárněni jako jednoduché postavy. Na rozdíl od manipulativních a vysoce inteligentních vrahů, jako třeba Ted Bundy, nebo Jeffrey Dahmer, kteří se zaměřovali výhradně na určitou skupinu svých obětí, se tak Henry a Ottis v tomto ohledu trochu vymykají "standardu" sériových vrahů. Prostě brali, co jim přišlo pod ruku. I když jejich příšerné rodinné zázemí zase naopak do tohoto formátu zapadá. Jejich činy nám jsou ukazovány jako zcela normální, běžná věc a ani oni sami se nad tím nijak nepozastavují. A o nějakých projevených emocích či svědomí při jejich páchání nemůže být ani řeč. Myslím, i tak, že se snímek mohl vydařit lépe. I charaktery ne zrovna chytrých chlapů, se dají nějakým způsobem zpracovat a dát jim nějakou tu hloubku. Když to srovnám třeba s Tedem Bundym, kterého výborně ztvárnil Michael Reilly Burke, Dahmerem, kde jsem prvně poznala Jeremyho Rennera, nebo i tím Edem Geinem, jehož si střihl Kane Hodder, tak Henry výrazně strádá jak ve zpracování příběhu, tak i postavách. A pod pojmem "kontroverzní", "šokující", nebo tvrzením "nejautentičtější portrét psychopata" si tedy představuju něco jiného. (10.04.2016)

Civilní kamera, civilní herci, jednoduchá hudba a především implicitní vraždy dělají tento film velice atmosferickou a speciální záležitostí. Film dokazuje, že hektolitry krve a brutální vraždy nejsou potřeba k tomu, aby vám bylo z špatně. Vyjímečně skutečný film inspirovaný jedním skutečným člověkem. (26.11.2005)