Řidič slečny Daisy

Tenhle film se chová stejně jako automobily, které v něm řídí přesympatický šofér hraný Morganem Freemanem. Na začátku nastartuje a jede, jede a jede. Nijak zvlášť se nežene, hlavní je, že se pohybuje vpřed, ke spokojenosti všech, a že posádka po mírné počáteční nedůvěře příliš nebrblá, protože vlastně ani nemá proč. Stejně jako slečna Daisy mohou být i diváci rádi, že se vezou, mohou se dívat po krajině, poslouchat přitom Zimmera i Dvořáka a užívat si milou, akademií oceněnou jízdu, která sice ničím nepřekvapí, neboť se přesně drží známé mapy, ale na druhou stranu citově nevydírá, pohladí na duši, uchlácholí a zahřeje. (19.11.2011)

Moc se mi líbí ta americká auta z doby, kde se odehrává tento příběh. Moc se mi opět líbila hudba Hans Zimmera. Moc se mi opět líbil výkon Morgan Freemana. Dokonce i pro mě nepříliš známá Jessica Tandy tady podala mimořádný výkon. Napříč všem pozitivním věcem však stojí velmi suchý příběh. Hoke vozí Daisy a oni si povídají a velmi pomalu se mezi nimi vytváří přátelství. Nic víc, nic méně. A kdyby se nejednalo o přátelství mezi černochem a židovkou v 50.letech, tak si troufám tvrdit, že by film skončil v propadlišti dějin. Na oscara mi to přijde poněkud chabé. Přesto je to celé natočeno, tak skvěle, že jsem neměl sebemenší problém to strávit. Bohužel to však prostě jen tak nějak proletělo, bez veškerých emocí. Kvalitní filmařina se však zapřít nedá * * *. (26.08.2011)

Pozitivní, upřímný feel good movie o milionářské prudící babičce megeře a jejím věčně pozitivním osobním řidiči, kteří k sobě hledají cestu přes různé osobnostní, názorové a genderové odlišnosti. Předchůdce The Green book, který se kolem black issue ale na rozdíl od následovníka ochomýtá jen lehce, okrajově a tvůrci se spíše zaměřují na drobnokresbu vztahu dvou typologicky zcela odlišných lidí žijících naprosto jiné životy a jejich nevyhnutelnou konfrontaci v x různých modelových situacích. Výsledek je dostačující, naštěstí není přepálená stopáž, takže konec naskočí ve chvíli, kde je to tak akorát. Za zmínku určitě stojí herecky silné ústřední duo a na tu dobu velmi povedené masky. (17.08.2022)

No jo, je to tak; i takový zvnějšku i vnitřně erodovaný, cynický jedinec jako jsem já si občas dopřeje kus kultury, u níž může vykouknout ze svého ochranného krunýře a nechat na sebe působit záležitost, která není úplně bez chyby, vyznívá poněkud naivně, ale přesto má něco do sebe. Už jsem samozřejmě viděl nejednu utopickou variaci na mezirasové sblížení, ale zrovna tento film mi docela sedí. Jasně, to téma je těžce provařené a silně mi připomíná předválečné filmy s Oldřichem Novým, jen tu nejde o romantickou lásku ale o segregaci. Ale i když si to plně uvědomuji, nemůžu si pomoct, pořád mě to baví. Líbí se mi herecké výkony, tentokrát můžu s klidem pochválit i český dabing, ale nejvíc mě bere to, že jde o vyloženě lidskou záležitost. Taky mě zaujalo, jak tady šlo po celou dobu o jedno velké téma, ale přesto ho nikdo naplno nepojmenoval. Byl to jeden náznak tady, jedna zmínka támhle a každému alespoň průměrně bystrému divákovi muselo být jasno. Tohle se už dnes nenosí. V dnešních snímcích s touto tématikou musí hlavní hrdina neustále omílat, jak se na něm těžce podepsaly roky otroctví, které skončilo před sto šedesáti lety, a jak strašlivě trpí tím, že byl vykořeněn z rodné hroudy. Jenže to všechno působí prvoplánově a lacině; nějak jsem si totiž nevšiml, že by se současní potomci otroků houfně vzdávali výdobytků bílé (a tedy otrokářské) kultury a houfně se vraceli přes Atlantik do vlasti svých praprapředků. A proto mám rád tento snímek, který se obešel bez deklamací dnes neustále omílaných frází, zato byl fest cítit člověčinou. / Poučení: Američany zrovna nemusím, ale auta uměli parádní. (30.09.2022)

Schopná sama řídit už příliš není, pořádně se rozčílit ovšem ještě ano. Jejím synem najatý černošský řidič Hoke jí zpočátku sice vadí na každém kroku/ujeté míli, nakonec však mezi nimi započne krásné, byť nikdy nepřiznané přátelství. Ona ho naučí psát a číst, on ji zbaví předsudků. Ve starobinci pak poznává jediného člověka – svého šoféra. Příběh má silné autobiografické rysy, nakonec nečekaně výrazně promluvil do předávání všelijakých prestižních filmových cen. Divák ocení vyjma hereckých výkonů četnou ironii, řadu cynických scén i velmi příjemnou atmosféru. Nakonec nicméně velmi korektní a málo dramatické. (18.09.2016)