Slavnosti sněženek

Už jsem to viděl mockrát. Už mě to nebere. I když jsou tam místečka, která jsou silná a patrně navěky tyhle scény neohrozitelně krásné a pravdivé; výřezy ze života.***Když přijel reportér do Kerska a pídil se potom, zda se opravdu takové slavnosti a legrace u nich děli, tak nad tím mávl rukou starší hospodský a řekl: "Ještě lepší." Takže za legrací a slavnostmi jedině do Kerska?*** (8.10.2010) (27.08.2010)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Mně tento film přišel vždycky nevyrovnaný, a to hlavně ve scénáři. Hrabalova předloha zde byla dost necitlivě převedena do filmové podoby a charakteristické prvky si zachovala jen aby se neřeklo. Ve slabším scénáři sice dominuji herci, jako Hrušínský, Hanzlík nebo Čepek, ale tohle je jedna z těch slabších adaptací slavného spisovatele. Film nesnese srovnání s Hrabalovou předlohou a nevyrovnal se jí. 40% (05.01.2011)

Neskutečně věrné vyprávění o lidech a lidičkách chatové osady v Kersku, která byla, jako ostatní, tak typická pro život v socialistickém Československu. Bohumil Hrabal prostě čerpal ze života a Jiří Menzel mu byl jen nápomocen. Překrásné výkony předvádí mnohkrát citovaný Jiří Krejčík (JÁ JSEM VÁS VAROVAL, PÁNOVÉ, JÁ VŠECHNO SEŽERU) - ten se musel při natáčení dobře bavit a dále pak Ferdinand Havlík v roli zasloužilého umělce, co ilustroval slabikář, podle něhož se děti učí (JÁ ŽÁDNÝ ZFUŠOVANÝ OBRAZY NEDĚLÁM!!!) (09.05.2003)

Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? (22.12.2004)