Tři kroky od sebe

Keď som si prečítal popis k filmu, tak som si len povzdychol, že to bude ďalšie teenage slzavé údolie prekryté ironickým feelingom á la "nič sa nedeje, veď len umierame". Napriek skeptickým očakávaniam, to bolo napokon celkom fajn a tá náklonnosť medzi Stellou a Willom tomu dodalo veľmi príjemnú atmosféru. Aj keď bolo úplne jasné, kam to celé speje, bolo pekné, že si boli takouto oporou. Záver bol absolútne zbytočným tlačením na pílu, a fakt nechápem ako je možné, že by dvaja smrteľne chorí pacienti len tak uprostred noci mohli ujsť von z nemocnice... Fakt absurdné. Ale chápem, bolo tam treba dodať dramatickosti, aj keď si myslím, že sa to dalo aj inak, ako týmto nezodpovedným útekom cystických zaľúbencov. Bol som rozhodnutý, že dám 4*, ale ten záver to zrazil na tri. (28.07.2021)

Příjemně, svižně rozverný začátek, přehnaně (očekávaně) "slzičkodojný" konec. Teenagerská romance dvou mladých, sympatických, nevyléčitelně nemocných lidiček, kteří v prostředí špitálu zápasí s nepříznivými prognózami ("hvězdami") o naději na pár let života… či obyčejnou lásku, přestože se k sobě nemohou přiblížit na tři kroky. Klišé, upřímné a dlouhou dobu nevtíravé, ve druhé polovině přeci jen lepkavě přitlačí na pilu těžkotonážního melodrámatu. (14.12.2021)

Poměrně obstojně zpracované klišé a vlastně přesně to co jsem od filmu očekával. Oba hlavní herci padávají v celku dobrý výkon. Taky se mi líbí že na rozdíl od většiny filmů stejného ražení, kde se obě postavy navzájem nesnáší až se po dlouhé době dají dohromady, je tady vidět že obě postavy mají vůči sobě minimálně nějakou tu "initial attraction". Vlastně ta klasická will they, won't they výplň většiny romcomů je tady poměrně přeskočena, což byla pro mě krásná změna. Bohužel jakmile se dostaneme do druhé poloviny filmu, kdy už spolu jasně obě postavy chtějí být, do cesty se dá gimmick tohoto filmu. A to že musí být minimálně 2 metry od sebe, jinak by se mohli navzájem nakazit. No nejsem žádný doktor, ale jsem si poměrné jistý že kdyby kontakt se jiným pacientem byl vážně tak nebezpečný, tak by je nenechali jen tak chodit po nemocnici s právě těmi dalšími pacienty. Navíc je ve filmu nespočet momentů, kdy je toto pravidlo porušené, z velké části kvůli záběru. Na druhou stranu kdo by čekal nějakou extrémní logiku od romcomu, takže tohle bych byl schopen filmu odpustit. Problém to ale začné být, když to je hlavní zápletka finále filmu, kde se Will rozhodne opustit Stellu, protože je pro ní "hrozně nebezpečný". (23.12.2020)

Atypický teenage romantický film, odohrávajúci takmer výhradne v nemocničnom prostredí. Príbeh s klasickými prvkami, ktorému sa (samozrejme) nepodarilo vyhnúť klišé momentom, ale to som ani nečakal a ani to, aby to bol film, kde tlačenie na citov je trošku minimalizované (pretože toto v tomto konkrétnom prípade je takmer nemožné). Napriek tomu film ako celý z nejakého dôvodu „funguje“ (aj keď je to po prvom videní veľmi krehké – možno časom už to bude pevnejšie). A jednoducho si to neviem vysvetliť. Z hry dvojici H. Lu Richardson a C. Sprouse som cítil úprimnosť (hlavne keď som sa pozrel do ich očí), páčili sa mi nápady na organizáciu spoločného programu (oslava narodenia, rande). (A áno, za určitých podmienok môže existovať „Sex“ bez dotyku. Stačí, keď sa pozriete do očí zamilovaných.). Film obsahuje nemalý počet idealizovaných a „dokonalých“ scén (fakt existujú takéto nemocnie s takým personálom?). Na poste „vedľajších hercov“ bol najvýraznejší M. Arias. Pekný a dojímavý záver (mám na mysli rozlúčku zamilovaných), pri ktorej len málokto dokáže zabrániť slzám v očiach. P.S.: Vážte si svoje zdravie a ten „čas“! Osobné hodnotenie: 80% (****) (29.09.2019)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)