Fukušima

Tady musím být při hodnocení maximálně přísný. Americká série "Černobyl" totiž nasadila laťku filmařských kvalit do výšin skutečně hodných 21. století. V tomto světle je pak výkon, který zde předvedli Japonci a na jehož výsledné kvalitě se nemalou měrou podílel i příšerný český dabing, opravdová katastrofa, nikoliv však jaderná nýbrž filmová. Ve snímku mne iritovaly především nesmysly faktické. Vsechno okolo tlaků v reaktorech, jejich následná a až nestoudná záměna při dalším vypravování, radost zaměstnanců z událostí a dějů, které byly naopak spíše tragické, to všechno mne opravdu děsně štvalo. A přitom kucí japonský v minulosti prokázali, že kloudný film natočit umí a to dokonce s minimálním rozpočtem viz Kitánův snímek "Brother" alias "Ve spárech yakuzy". Nevím tedy jak jiní diváci, ale já jsem byl tímto filmem dokonale rozladěn, nenalezl jsem v něm vůbec nic, co bych mohl alespoň náznakem pochválit. Konečný verdikt tedy zní - radioaktivní odpad! (16.04.2021)

Taková až příliš televízní a málo faktická podívaná. Jedná se v první řadě o adaptaci knihy "On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi", která není fikcí, ale má 300 stran a ten film jen 2 hodiny, takže... Příběh je velice přímočarý a faktický, ale stejně je toho málo. Detailnější popis se dozvíte spíše z Wikipedie (nebo ze zmíněné knihy). Úmorná nuda v podobě časté telefonické komunikace, jejichž obsah by teda mohl být divákovi podán lépe (třeba jako když se reaktor počůrá, tak ukážu čůrající reaktor, ale místo toho si to dvě postavy řeknou po videohovoru/telefonu a ministr se o tom čůrajícím reaktoru ještě ujišťuje, také telefonicky/videohovoristicky atp.). Většinu času sledujeme postavy dávající nesmyslné rozkazy které pak postavy plní nesmyslným způsobem a divák moc neví proč či za to nesly konkrétní osoby nějaké následky. Na druhou stranu to lze brát i s ohledem na určité kulturní rozdíly a dialogovou a emocionální kanonádu Japoncům tak blízkou (jako nedovedu si představit jak bolavej musel bejt dabing a kolik dialogu se z praktických důvodů muselo sesekat a všechno udělat ještě o něco zmatečnější). (22.01.2021)

FUKUŠIMA má skvelé spracovanie a niekoľko emotívnych scén, ktoré vtlačia nejakú tú slzičku, tak ako to aziati vo svojich kinematografiách už neraz dokázali. Má to patriotizmus a náležitý patos. Ale to čo mu chýba, je energia a drajv. Je to len šlabikár jednej kritickej svetovej udalosti, ktorý nemá také napätie, ako by si tento moment v ľudskej histórii zaslúžil. (29.05.2021)

Je vidět, že spousta komentujících nemá nejmenší páru o japonské kultuře, zvyklostech, ale i chování Japonců samotných. Stejně tak tu zřejmě většina neviděla jediný japonský film - o Japoncích se ví, že hrát moc neumí, dost přehrávají, což je i případem tohoto filmu, který je ale i přesto herecky na dobré úrovni. Když už se odprostím od znechucení zdejšími barbary, musím říct, že mě nakonec příběh Fukušimy mile překvapil. Ať už podcenili cokoliv, stále situaci zvládli s mnohem větší gracií, než ti sovětští pokrytci z Černobylu. A byť je provázelo i nehorázné štěstí, bez něhož by dneska byla zřejmě polovina Japonska neobyvatelná, stále jde o úctyhodný příběh skupiny zaměstnanců ochotných položit za svou zemi život. Ano, místy opravdu přehrávaný, přehnaný a napěchovaný emocemi navíc... Ale proboha, je to film! Samozřejmě, že si nezadá s výborným seriálovým ztvárněním Černobylu, ale stále je to víc než dobře sledovatelný a napínavý snímek mapující skutečnou událost a přibližující, jak moc nebezpečnými jaderné technologie vlastně jsou. (08.01.2021)

Tak jsem se dvě hodiny dívala, jak se lidé klaní a omlouvají. Ano, nerozumím téhle kultuře a nelíbí se mi filmy z Asie. Prostě čekáte akci a emoce, jenže dostanete nudu bez emocí. XY lidí jen sedí, přechází a mluví. Elektrárna se opraví sama, nikdo neví proč. Já si myslím, že chtěla ukončit tohle utrpení, tak si radši ufoukla a tlak klesnul. Tadá. (02.02.2022)