Dům

Válečný veterán Roger se probouzí do snového světa osmdesátkových gumových figurýn, které dnes už moc neohromí, ba nevystraší. V první půlvteřině vám různorodá monstra napálí zblízka do kamery a v druhé půlce té samé vteřiny se vám cukají koutky z vtipné frašky. Samotný námět není špatný a tehdejší dobou to mohlo mít úspěch, ale co s tím mišmašem dnes? Ironicky vtipný horrrrrooorr..50% (19.08.2018)

Béčko ako sa patrí. Dve veci ho držia nad vodou, aby ho vlna sračiek nestiahla na dno nudy. Hlavne sú to samozrejme masky. Tie sú fakt podarené, škoda že scén s nimi nie je veľa. Druhá vec je celkom svieži humor, ktorý sa nijak nevnucuje a nie je trápny, no tiež ho tam nie je veľa. Ináč je to nudná americká sračička, no aspoň s krátkou stopážou... 60%. (20.08.2010)

Našel čas zase splnit nějaký ten restík a mrknout na některou tu hororovou sérii, která mi dosud unikala, nebo jsem ji jen hodně dlouho přehlížel. No a tak padla náhodná volba právě na House. Steve Miner není pro mne žádnou neznámou a jeho filmy mají většinou celkem slušnou kvalitu (tedy alespoň ty, co jsem dosud viděl) a tak jsem šel do prvního Domu docela natěšený. No a nezklamal ani tentokrát. Hororové komedie mám docela rád, navíc se v osmdesátkách urodila celá řada velmi solidních a kultovních filmů a ani tento jim ostudu rozhodně neudělal. Líbila se mi celková atmosféra, která byla po většinu času spíše humorného charakteru, skvěle proložena jak o hororové a fantasy prvky, tak i legrační monstra a masky. Samozřejmě nechyběla ani řada bizarních situací a hlavně se u toho člověk ani moc nenudil. Hlavní hrdina byl správně střelený, jeho vlezlý soused zase srandovní, herečky docela pěkné a monstra škodolibá. Je mi však jasné, že mladší generaci už podobné kousky asi moc neuchvátí. Což je však škoda, protože pořád v sobě mají to kouzlo – ne jak ty dnešní sračky s přehršle otřesných digitálních efektů (samozřejmě čest početným výjimkám).60% (04.08.2020)

Tento Minerův snímek jsem včera viděl po 19 letech. Čistě pro srovnání divácké percepce dítě vs dospělej jedinec. A světe div se, house stále funguje. Ano, filmu se dá vyčítat kostrbatější výustění, ale s ohledem na četnost motivů, které film zpracovává (vietnamské trauma, ztráta dítěte, haunted house) se tato kostrbatost dá omluvit. Vadit může i netradiční kombinace latexu a strachu z neviděného (duchařina), ale na druhou stranu to lze považovat i za poziitivum. House je klasické filmové dítko 80. let s jeho klady i nešvary. Cítíme z něj evil dead i poltergeist a přitom stále působí svěže originálním dojmem. majner rulez. (19.11.2009)

„Dobre, že ste sa sem nasťahovali. Tá baba, čo tu bývala pred vami, bola úplne bláznivá. Nečudoval by som sa, ak by sa ukázalo, že ju zastrelili.“ – „Bola to moja teta.“ – „Ospravedlňujem sa. Milá pani. Na svoj vek. Nezájdete na večeru?“ V roku 1980 nakrútil Sean S. Cunningham v produkcii Stevea Minera a s hudbou Harryho Manfrediniho kultový slasher PIATOK TRINÁSTEHO. O 6 rokov neskôr sa stretli, ibaže teraz režíroval Miner v Cunninghamovej produkcii. Obaja boli hororové legendy, z rôznych pozícií majúci za sebou filmy ako DEEP STAR 6, LUNAPARK SMRTI, HALLOWEEN H:20, či WARLOCK. A na ich spoločnom DOME je to poznať. Snímka zaváňa, v dobrom, Stephenom Kingom: traumatizovaný spisovateľ s umeleckým blokom odchádza napísať nový horor do temného domu, v ktorom sa v minulosti stala tragédia. Sympaticky komorný dej je obohatený vietnamským komplexom a krásnou atmosférou s tomu odpovedajúcou výpravou obrovského domu s tajomstvom. Splnený sen každého hororového fanúšika. Pomáha aj pravdovravný pohodový sympaťák George Wendt zo sitkomu Na zdravie v podpornej, parťácko-komickej roličke. Bohužiaľ, akonáhle sa duo Miner/Cunningham (s produkciou im pomáhal kultový mentorský céčkar Roger Corman) začne príliš trikovo predvádzať, stratí to časť dobre vybudovanej atmosféry a stáva sa z toho skôr šaškáreň typu GREMLINS a KRITERI 2. Masky sú výborné, len to proste nejde dokopy so serióznou atmosférou. 70%? (05.12.2004)