Lví král

Vzpomínám si na ten strašný, depresivní pocit, jakobych já ztratil někoho velmi blízkého, když umřel táta malého lvího krále...na jména si už fakt nevzpomenu, ale jako dítěti se mi chtělo strašně brečet. Pro děti je tohle fantastická věc. Tehdy když jsem byl v nějaké čtvrté třídě, brečela celá třída...i borci, co teď jezdí kamionem a na každýho ukazují "fakáče", tak za tuhle vzpomínku si film nižší hodnocení určitě nezaslouží. (08.10.2008)

Hakuna Matata! Jeden z posledních opravdu vyvedených klasických Disneyovských animáků pro celou rodinu. Písničky jsou většinou stravitelné, "hamletovský" příběh je pro děcka poučný a animace dokonalá. K tomu nádherná hudební složka od Hanse Zimmera. Navíc skoro všechny postavy jsou nehorázní sympaťáci. Samozřejmě v čele se Timonem a Pumbou, kteří to dotáhli až k vlastnímu seriálu. ♫ Hodnocení písničkového OST: 3/5 (06.02.2007)

Je příjemné si v dospělosti připomenout zapomenuté. Nádhernou animaci s neokoukaným dějem a s hrdiny, které si musí oblíbit i kus kamene. Utírám nostalgickou slzu (i rýmičkou, která se mi během filmu pořád spouštěla) a za pár let si to se svými dětmi (jestli nějaké budou) určitě velice ráda opět připomenu. Hakuna matata :o) (21.11.2010)

Proc neni ten film delsi? Kdyby to melo aspon o pul hodiny vic, aby se mohly charaktery dokonale vykreslit, a vyhodily se ulitby detem, tak by Lvi kral mohl bez problemu konkurovat vrcholnym anime. Skoda, ze se Disney nezabyva i tvorbou pro dospele divaky. Presto je to netradicne hlubokomyslna disneyovka s nekolika vrcholnymi momenty, ktere stoji na nadprumernych zakladech. Za zminku stoji rovnez krasna oscarova hudba Hanse Zimmera (inspirace Morriconeho The Mission sice bije do usi, ale... :-)) a majestatni hlas Jamese Earla Jonese. (17.03.2003)

Hollywood musical show o legitimitě moci, USA 1994. Všechna zvířata se radostně koří nositeli koruny. Reprodukčně úspěšný světlý samec vykládá dítěti svou verzi o koloběhu přírody, aniž by se na okmažik prohřešíl proti přikázání keep smiling. Rozdíly ve fyziognomii obou lvích bratrů hovoří jasně. Podlý zmetek, sžíraný závistí a bažící po moci, je ten, který sám o sobě říká, že rozum by mohl rozdávat, ale v síle je zaostalý. Vždy připraven zburcovat proti šťastné domovině síly Říše zla (takto velmi příznačně se nepřátelská oblast za hranicí našeho revíru nazývá v českém dabingu; možná zajímavější je ovšem původní obecné označení Outlands, v němž sžijí "outsideři"). Běda naivnímu mládí, které Scarovi uvěří. Po úspěšném převzetí moci splní sliby své fašistické verbovačky a ošklivé hyeny pak představují ty, na něž musejí silní dravci makat. Všechno je tady tak výmluvné, že jsem se při Mufasově záhubě neubránil pocitu jistého uspokojení. Trapné je, že pohádka se ani nesnaží naznačit, že by jeho kralování zahrnovalo něco jiného než revírní monopol a exkluzivní vládu na rodinném skalisku s harémem samic. S tím snad souvisí detailní analýza oidipovského komplexu (totiž té jeho cudné půlky - odstranění otce): Simba prchá obtížen vinou, že způsobil smrt svého otce (viz i jeho dřívější píseň "Já toužím být brzy král"). Skutečná vina je zde ovšem naložena na Simbův vytěsněný jungovský stín jménem Scar ("Jizva" - oba jsou vlastně konkurenti v nástupnictví). Prdící držitelé pohodářské životní filosofie bezstarostnosti a bezprostřední úživy se ujímají uprchlého dědice, vychovají z něj správného floutka, aby se po jeho obrácení zpět prokázali jako ti správní spojenci legitimní moci. V bitvě o kořistnický revír porážejí krásní ošklivé pomocí ultratrapného provedení oblíbeného klišé, kdy prakticky už zvítězilý hrdina daruje padouchovi život, aby ho ten vzápětí zákeřně sejmul, čímž si ovšem sám způsobí záhubu, aniž by si hrdina musel špinit ruce. Uzurpátor je sežrán svými klienty, řád je obnoven. Jediná vkusná postava je zde starý opičák (Zindulka!), výtvarně hezké pozadí, strašný postavičky (obzvlášť lvi s úsměvy z volebních plakátů). Hvězdička je pro lvici Johanku. (12.03.2015)