Babička

Úprimne ľutujem každého, kto nemal takúto babičku ... Ja som mala tú česť byť isté obdobie svojho života takou "Barunkou", a možno i to je dôvod, pre ktorý tento film tak veľmi, veľmi milujem. Jeden z mála snímkov, ktorý mi vždy, a tým myslím naozaj vždy, dokáže obnoviť narušenú rovnováhu, a na ktorom - bože daj - snáď budú odchované ešte i moje pravnúčence ... Skrátka, prenádherná exkurzia do sveta nevinnosti, prostoty, sedliackeho rozumu, spolunažívania s prírodou, dobrých medziľudských vzťahov ... do sveta, kde i menej šťastné okamihy majú svoje miesto, opodstatnenie a pochopenie. Azda ani nebudem preháňať, ak si trúfnem napísať, že Božena Nemcová týmto dielom vzdala hold nielen svojej babičke, ale všetkým dobrým a láskavým starým mamám celého sveta. (21.03.2012)

Velmi hezké zpracování románu od Boženy Němcové se sympatickými herci v hlavních rolích. Sice je Jarmila Kurandová občas neslaná nemastná a vypadá často přísně než laskavě, i tak mě její babička chytila za srdce. Příběh střídá romantiku a idylku s dramatem a hezky utíká, až si říkáte, že konec si vůbec nepřejete. Bohužel, konec je neodvratný...a dojemný... (06.04.2012)

„Až keď sa človek musí lúčiť, tak až vtedy cíti, ako veľmi má rád.“ Toto musí roztrhnúť srdce každému normálnemu človeku a komu nie, môže si gratulovať: je monštrum. Ja som Babičku videl veľakrát (aj som čítal knihu), ale čím som starší, tým ju znášam horšie a horšie; naposledy to pre mňa bol taký masaker, že som si povedal, že už to nikdy nechcem vidieť. Babička vyvolá smutno-krásne spomienky na nostalgicky, v diaľke navždy stratené, detstvo (smrť či iná strata najbližších, učenie sa zodpovednosti, oproti zvyšku života bezstarostné detstvo). Dokonalá múdra starenka Jarmila Kurandová (Babička bola jej posledným a najslávnejším filmom) je skvelá diplomatka a mediátorka a do toho dobrosrdečná dospievajúca Libuše Šafránková, kroje, husi, príroda, ohne, púšťanie drakov, jesenné opekanie jabĺk na lúke. Zabudnúť nemožno ani na majstrovsky minimalistického Petra Čepka, ktorý to miestami dáva až do hororu a ktorý je súčasťou Viktorkinho tragického príbehu. "Ďěkuji ti." - "Vy mně, babičko?" (05.07.2008)

Motto: "Já těm vašim novotám nerozumím!" Jedním z důvodů, proč má spousta lidí ke knižní předloze negativní vztah, je bezesporu fakt, že je postihlo neštěstí vidět Babičku ve filmových barvách. Ono se to nabízí - koukni na zpracování klasiky, je to trochu i povinnost. Jenže ne. Žádná taková povinnost neexistuje. A lépe je nevidět. Jistě že Moskalyk a spol. byli při vytváření "babičky pro současnou generaci" konfrontováni s existencí filmové Babičky černobílé, věrně následující autorčin text, kterou lze na rozdíl od barevného pokusu doporučit místo školní četby. Povedlo se jim však jen to, že protektorátní verzi, která není sama o sobě nic zvláštního (je až příliš památníková, jak by se řeklo), můžeš tváří v tvář této novotě konečně považovat za filmový zázrak. "Stará babka" nepotěší obvzláště, ale odlišně od verze s Libuší Šafránkovou ani neurazí. Aby bylo jasno, nejsou to herecké výkony, které Moskalykovu Babičku kazí. Jarmila Kurandová vytvořila takovou babičku, jaká byla v jejích silách. No a když k ní na závěr přichází paní Šafránková, je to snad jako by vcházela mladičká Barunka Němcová. Jenomže proč? Při příjezdu babičky na Staré bělidlo je podle knížky Barunce asi šest, tady jí je šestnáct nebo kolik. Nevěřím tomu, že jí taková holka bude česat vlasy a žadonit o pohádky. Neuvěřil jsem ani na chvíli. Jistě není třeba, aby se jakákoli adaptace striktně držela původního textu, ba spíše opak je pravdou, jenomže Moskalykův film, vzniklý "na motivy povídky Boženy Němcové", je vyvrabčená Babička doplněná o vlastní pokusy někoho, kdo si myslel, že je lepší spisovatel než spisovatelka sama. A tak aťsi je Viktorka klidně napřed normální a pak se v průběhu filmu zblázní, ale neberu, že se kvůli tomu kazí všechno ostatní, včetně pointy "Viktorka má také hvězdu, ale je zakalena". Právě onen démon a středobod knížky, jehož osudům Němcová věnovala celou kapitolu, je ve filmu rozlit do všech postav, aby z něj učinil vpravdě děsný a nestravitelný film. Když v protektorátní verzi na babiččinu otázku, zda si někdo ještě vzpomene na její slova, na její českou řeč, odpovídá Barunka "Já nezapomenu!", je to přece něco. V barevné Babičce není nic. Asociace: Tři oříšky pro Popelku, Babička, Máj (20.05.2013)

Tohle nehodnotím, jakože bych se na to podíval sám od sebe a pak to normálně hodnotil. My jsme se na to museli dívat do češtiny za úkol. Chci říct, že tohle není vůbec můj vkus a je to totálně mimo. Strašně nezajímavé jak banány ve slevě, opravdu. V hodině se učitelka zeptala, o čem to bylo a vyvolala nějakou holku. Kdybych měl říkat příběh já, tak bych asi jen řekl, že o je o tom, jak se žilo a o různých věcech, co se tam dějí. Nuda. Nevím, ani to nemá nějaké emoce a Božena Němcová tu vůbec není, což mě ohromně překvapilo, když tu knihu napsala ona a psala o babičce a o sobě v té době. Zklamalo mě to, i když jsem vlastně nic nečekal. Trapný dialogy. V těch se nejvíc vyznala ta bAbIčKa. Víc trapný, o ničem a nezajímavý to už nemohlo být. Ale myslím si, že kdyby měl takovejhle film 40%, tak by to bylo divný, proto má tolik. Čekal bych i, že druhá část se třeba posune o pár let a ne, že to vlastně je furt to samý. Zasmál jsem se tu a to jen u části, kde se ta pošahaná Viktorka šíleně smála. VYHDNOCENÍ: ALE TAK JSEM TO NĚJAK ZVLÁDL (24.05.2020)