Ze života loutek

Kombinácia Bergman-televízia-Nemci ma nedokázala nadchnúť. Zaujať, to áno, ale na to, aby ma nadchla by som potreboval viac Bergmana a menej Nemcov. Nepociťoval som žiadnu empatiu k hercom (často prehrávali alebo naopak odrecitovávali určený text), ani k príbehu a je pravdepodobné, že na tento televízny film po krátkej dobe zabudnem. (03.03.2016)

Zmenou krajiny som nadobudol dojem, akoby film nakrútil Bergman s Fassbinderom, avšak to je dané skôr niektorými podobnými témami, aké obaja velikáni riešili a napríklad aj témou homosexuality, ktorej sa Bergman inak nevenoval. Tentokrát je to skôr psychoanalýza jedného chlapíka, ktorý sa dopustil vážneho zločinu, než filozofická úvaha nad manželstvom, avšak ani tento aspekt Bergman nezanedbal. Je to iné, možno to viacerých hard core fanúšikov Švéda sklame, avšak opäť ide o vysokú kvalitu. Mimochodom mám podozrenie, že sa vo filme mohol čiastočne inšpirovať aj Ball pri písaní Americkej krásy. (06.04.2024)

Myslel jsem, že mě Bergman už nemá čím překvapit - jak rád jsem se opět mýlil... Tento jeho "exilový" film mi, i přes zdánlivě odlišné motivace hlavních postav, silně připomněl Fassbinderova amokem posedlého pana R. Zpracováním i námětem se sice oba filmaři odlišují, výsledek však myslím míří do stejného terče. Bergman v tomto snímku provádí důkladnou dekompozici a následnou analýzu tragického činu Petera Egermanna. Postava to pro diváka není zcela neznámá, jelikož i se svou manželkou se objevil už ve Scénách z manželského života. Film začíná vraždou a nekrofilním sexuálním aktem (že by odkaz na freudovsky anální či frommovsky nekrofilní - rozuměj hromadící, neproduktivní - charakter moderní společnosti??) a končí trestem - obé v barvě. Mezi tím však Bergman tlumeně a černobíle kmitá v čase, aby nám zprostředkoval jednak psychologické důsledky manželské neshody Petera a Katariny, jednak následné vyšetřování činu a výslechy rodiny a známých. A obě časové poloroviny (+/- od vraždy) pojímá velmi intimním způsobem: Dlouhé důvěrné rozhovory objasňují nejen pohnutky Petera, ale odtajňují také myšlenky a pocity jeho známých - vrcholem pro mě byly scény s Timem, homosexuálem, jenž byl Peterm přitahován a jehož zpověď před vyšetřovatelem je obranně ofenzivní a v závěru až nesnesitelně hluboká. Jakousi pomyslnou průvodní postavou filmu je prof. Mogens Jensen - psycholog, který je rodinným přítelem Egermannových, ale který je současně přitahován Katarinou a tedy je přímo zapleten do rozpadajícího se vztahu. Jakoby tato postava měla svou profesí zdůraznit původ všech problémů, jakoby celý svět měl být položen na psychoanalytikův gauč.... (21.10.2009)

Snímek se sotva rozeběhl a i mně svým stylem připomněl dílo Reinera Wernera Fassbindera. Psychologická sonda do neutěšeného manželského vztahu Petera a Katariny Egermannových. Pro jejich lásku je charakteristický neustálý boj o vůdčí pozici ve vztahu, promyšlené pohrávání si partnerem, snad znuděni jednotvárností hledají povyražení v nevěrách a v alkoholu. Z tohoto zkaženého podhoubí pak vyrůstá v Peterovi, navenek klidném, vyrovnaném a úspěšném chlapíkovi, obrovská touha svou ženu zabít. Svěří se kamarádovi psychiatrovi, ale ten Peterův problém nebere vážně, zlehčuje jej, protože nevěří, že by byl schopen naplnit své hrůzné představy...Další z filmových skvostů Ingmara Bergmana, tentokrát zasazen do prostředí Západního Německa. (08.01.2010)

Nelineární struktura vyprávění oscilující okolo fatálního okamžiku slouží nejen k oživení příběhu a prohlubování našich znalostí o charakteru postav. Stejně jako nabourává naše chronologické vnímání děje, narušuje a relativizuje subjektivní výpovědi zúčastněných hrdinů. Narážím zejm. na přítele-psychiatra, jehož na první pohled objektivní posouzení celé tragédie se až příliš snadno zamění za klíč k celému filmu. Léty dušená frustrace a komplexy z minulosti i tajené přirozenosti jsou hezké schéma pro vysvětlení některých krizí současného života, ale v tomto případě by se nemělo zapomínat ani na osobnější a podle mě hlavní linii příběhu hlavního hrdiny – jeho dysfunkční vztah s manželkou. Láska, snaha po splynutí dvou identit a touha po úplném nazření do druhého člověka na jedné straně, věčné puzení pryč, snaha zraňovat na druhé straně. A řešení? Odpověď najde hrdina ve svém snu (spoiler: "Otočila se k zrcadlu. Pozoruje mě v zrcadle. Je ponořená do svých myšlenek, ale dýchá těžce. Stojím za ní, v šikmém úhlu...a držím břitvu v pravé ruce. Celou tu dobu mě sleduje. A nyní mě opravdu vidí." A nyní mě opravdu vidí. Oba se mohli "opravdu vidět" jen za cenu smrti, kterou nakonec náhodou zaplatila nevinná oběť). (19.03.2014)