Upír Nosferatu

Na dobu vzniku tohto filmu o Draculovi to príde po technickej stránke dosť solídne natočené. Príbehovo alebo teda predvádzanou nemou mimikou to mohlo byť o kúsok lepšie, aby to miestami až tak moc nebudilo dojem prílišnej pasivity, kde sa len postavy pohodlne prechádzajú z miesta na miesto a práve vtedy to dosť stagnuje svojou jednoduchosťou. Výhodou je že moment strachu tu je v celku dosiahnutý, či už zručnosťou a nápaditosťou vtedajších tvorcov, ale aj dobre využitej hre zo svetlom a tieňom. Hlavnou devízou sa tu stáva samotná postava Draculu a teda samotný herec, ktorý ho stvárňuje... v celkovom zhodnotený mi to príde len ako slušný priemer, ktorý má samozrejme svoje plusy a historickú hodnotu. /65%/ (04.01.2009)

Poznámka k olomoucké projekci Nosferatu v rámci Projektu 100 2009 – 24. 2. 2009: Viděl jsem dvakrát shodnou verzi filmu s hudebním doprovodem J. S. Bacha, takže jsem byl zvědavý na odlišný přístup – elektrickou kytaru hudebníka kapely Priessnitz – Petra Kružíka, od které jsem si sliboval především specifickou úroveň expresivnosti. Celý problém byl v tom, že hudba nepodtrhovala obrazy, ale strhávala pozornost na sebe. Tempo doprovodu bylo po většinu filmu neslučitelné s tempem filmu – až na povedenou část, kdy Nosferatu připlouvá na lodi a gradující kytara vzbuzovala silnou emocionální odezvu, kterou navíc dokázala udržel po celou dobu až do okamžiku příjezdu. Po zbytek filmu jaksi nedocházelo ke kontrapunktu obrazu a zvuku, ale celé představení budilo dojem, že sledujeme němý film, a do toho shodou okolností prosakuje zajímavá hudba. Navíc byl film na začátku hudebně zbytečně „přepálen“ a pak to vypadalo, že hudebník dalších dvacet minut ladí kytaru, aby nevyšel z tempa a silný úvod pak vyšel trochu naprázdno. Je to škoda – němé filmy s hudebním doprovodem jsou u nás poměrně vzácným zážitkem a například podobné klavírní doprovody Filipa Topola byly k promítaným obrazům citlivější. (12.12.2004)

Počin romantického, okultismem fascinovaného básníka, do něhož se doba vzniku otiskla prostřednictvím expresionistické poetiky. Dílem kvůli skromnému rozpočtu, dílem z vlastní příklonnosti k přírodě, nenatáčel Murnau Upíra ve studiích, kde vznikala většina expresionistických filmů, nýbrž v reálných lokacích (včetně Vysokých Tater). Děsivé stíny, nepřirozené geometrické tvary a vychýlené kompozice zároveň realitu překračují a vtahují nás do světa na pokraji zkázy, jejíž příchod ohlašuje Orlock. Krysí tvář, oči maniaka, dlouhé pařáty namísto rukou - vypadá takhle smrt? Nosferatu umožňuje vidět prototypy situací, dějových zvratů a symbolů, z nichž se později stala klišé upírských příběhů. Pro mne zůstává originál dodnes nepřekonaný a věřím, že stejně zneklidňující, jako byl pro jeho první diváky. 95%Zajímavé komentáře: Melies, Eodeon, Le_Chuck, Teya, MIMIC, Amadeo (04.11.2006)

Niektoré filmy si svoje čaro uchovajú naveky. Na svoju dobu majstrovsky odvedená práca. Z pohľadu dnešného diváka možno trocha naivne zahrané, no stále to strčí do vrecka väčšinu súčasnej žánrovej produkcie. Čo sa týka romantickej linky, to sa už ani nevidí, že by si dvaja takto prejavovali lásku. A tá hudba bola nadpozemská. Síce nie tak dychberúca ako v prípade Panny Orleánskej, no nemalo to k tomu ďaleko. Silný nadpriemer. 85/100 (17.12.2019)

(1001) Mno, po několika opakovaných shlédnutích a bezesných produmaných nocích musím říci, že tento film bych zařadila do škatulky "dostalo mě to, ať jsem nechtěla sebevíc". Při prvním sledování jsem si u strašidelné hyeny říkala, co to má být. Postupem času se něco změnilo. Teď když si vzpomenu na pitoreskní postavičku ohánějící se kolem sebe rakví, naskočí mi samé příjemné asociace. (22.05.2009)