Dva bratři

Řekl bych, že určitě jeden ze slabších filmů mého velmi oblíbeného režiséra, ale i tak se jedná o poctivý kus dobré filmařiny za čtyři hvězdičky. Annaud opět předvedl jak brilantně dokáže pracovat s kamerou a zvířecími "herci", které si musí zamilovat i ten největší cynik. Scénář je narozdíl od staršího a dosti podobného Annaudova filmu Medvědi, daleko průhlednější a více zaměřený na mladší diváky, i tak jsem mu to ale zase sežral i s navijákem :-) jako dobrodružný příběh pro celou rodinu můžu jen doporučit a milovníci zvířat si klidně můžou hodnocení ještě zvednout :-) (27.10.2008)

Jak on to ten Annaud dělá, opět zdánlivě obyčejný příběh, ale v jeho podání opět neskutečný zážitek, na který se pěkně kouká. Překrásné filmové scenérie, nejlepší herci jsou samozřejmě zvířata, nezapomenutelný Freddie Highmore v jedné z prvních rolí, mnoho dalších neméně zajímavých mělo ještě následovat. Poutavý příběh dvou tygřích bratrů, každý je povahově jiný, ale jejich vzájemné pouto je velice silné a divák může přemýšlet nejenom o tom, jak by se chovali v mezních situacích i bráchové lidští. Tady ti lidští "hrdinové" prohrávají s těmi zvířecími silně na body a nejde jen o herecké výkony, ale daleko více i o zvířecí/lidské povahy i priority. (30.12.2018)

Vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty - a to dvojnásobně s ohledem na to, že se jednalo o mazlíčky pro jejichž jídelníček bychom mohli představovat zajímavé zpestření. Chvílema to sice nabíralo lehce kýčoidních tónů, ale popravdě mi to tady ani nevadilo. Ucházející rodinná zábava. (21.04.2012)

Krásný příběh. Ze začátku sem se na film něchtěl ani dodívat, protože mi to přišlo trochu nudné. A ono se to rozjelo a vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty. Filmy o zvířatech prostě miluju. Úžasná příroda a vše je tak krásné a miloučké. A velmi hezký konec. (30.12.2018)

I když se jedná o film povýtce dětský, musím uznat, že mě Jean-Jacques Annaud nepřestává překvapovat. Jako by si své filmové příležitosti co nejvíce šetřil a současně se snažil každý svůj film natočit tak, aby absolutně v ničem nepřipomínal ty předchozí. Tak se po celkem konvenční, i když kvalitní komedii Hlavička stal autorem svého patrně nejlepšího (a to nejen v rámci jeho filmografie) filmu Jméno růže a také o nic horšího, silně experimentálního Boje o oheň, a teď dokazuje, že si poradí i s dětským divákem a s téměř už úplně profláknutým žánrem "zvířátkovského" rodinného filmu. Aspoň o ten kousínek výš ho určitě posunul. (10.01.2019)