Komissar
Komisárka
The Commissar
Obsahy(2)
Jen zázrakem zachráněný film o lidské důstojnosti, lásce a toleranci, vyrvaný ze spárů sovětské komunistické nomenklatury. Příběh se odehrává během občanské války na maloměstě, kde vedle sebe stojí synagogy, pravoslavné kostely i katolické chrámy. Zde, v Berdičevě, vede prapor pokleslé morálky komisařka Klavdija Vavilovová. Kvůli pokročilému stupni těhotenství je proti své vůli nucena odstoupit od velení a ubytovat se u chudé židovské rodiny, která zažila nejeden pogrom. V malém domku hýřícím životem šesti dětí má přísná Klavdija možnost si uvědomit, že těžší než válka je porodit robě, stejně jako jej vychovat. Původní myšlenky na potrat se rozplývají spolu s myšlenkami na mír a svornost pracujících lidí. Nedlouho poté, co Klavdija zplodí syna, začne v dáli výstražně znít svolávací trubka. Nad městečkem propukne palba. Klavdija pokládá novorozeně na postel, obléká vojenský kabát a odchází vést svůj oddíl k útoku... Jediné celovečerní dílo, které za sebou scénárista a režisér Alexandr Askoldov zanechal, se stalo jedením z nejslavnějších trezorových snímků sovětské kinematografie. Ačkoli Komisařka vznikla roku 1967, v příznivém času měkké totality chruščovovského tání, znovu uvedena do širší distribuce byla až s koncem 80. let. Velký ohlas Askoldov získal na 38. ročníku filmového festivalu v Západním Berlíně, odkud si roku 1988 díky znovuobnovené premiéře odvezl hned několik ocenění, mimo jiné, zvláštní cenu poroty v podobě Stříbrného medvěda. Dílo bylo natočeno na motivy povídky V městě Berdičevě zdejšího rodáka Vasilije Grossmana, kterou Askoldov obohatil o znepokojivou vizi genocidy evropských židů. Nejprovokativnější podnět z dobové perspektivy ale nalézáme v rozkolu mezi zarytým fanatismem hrdinky a probouzejícími se mateřskými pudy. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Doufal jsem, že tento trezorový film bude jiný, ale ne, já prostě sovětským a ruským filmům neholduji. Zcela mě to skoro vždy míjí ať svým zpracováním, podáním či příběhem. 37 % ()
Sovětská/ruská kinematografie mě v poslední době míjela (nebo spíš já jsem se jí vyhýbal), ale tento film mě chytl už od úvodních titulků. Výborná kamera i hudební/zvuková stránka. Konec (který tolika komentujícím nesedl) mi zvláštním způsobem připomněl závěrečnou scénu Ocelové vesty - a snad i může mít podobné vyznění(?). ()
Podobenství celého ruského národa v jednom snímku.Znásilněná země a její lid bojující za něco, co už ani sami nechápou.Většina těch,kteří trpí v každém boji.Obyčejných lidí,kteří touží po klidu.Postava komisařky, která se na čas změní v obyčejný lid,mámu,která se stará pečlivě o svého synka.Fanatismus,který však poznamenal celý národ je silný a zrůdný a to tak silný,že vytěsní mateřský pud. ()
Naprosto realisticky a působivě natočený snímek. Tím, že je černobílý to dodává na působnosti. Hrdinka v závěru zůstane věrná svým ideálům, odloží plačící dítě a jde se věnovat revoluci. V některých momentech filmu mě až mrazilo, a to se fakt často nestává. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1989/90. Už dlouho se mi v kině nestalo, abych tak nenáviděla hlavní hrdinku. Láska ke straně zvítězila nad láskou mateřskou - tam chtěly rudé svině dohnati lid prostý. Moje emoce jen dokumentují kvalitu filmu, neb tam Askoldov mířil: ukázat zrůdnost komunismu. ()
Film bol natocený za Brežneva, zakazany este pred jeho dokoncenim a teda niet sa comu divit. Je to jeden z tych krásnych filmov, ktory musel bolševika riadne nasrat. Chudobná ukrajinská židovská rodina urcite nie je idealny portret nového sovietskeho života. Tito ľudkovia nevidia rozdiel medzi bielymi a červenymi. Vsetci im prinášaju len skazu. Nebojuju za sovietske idealy, len trpia vojenskou represiou a svojim naboženskym presvedčenim. "Co už je to za zivot, ked sa o mňa začali zaujmat komunisti," zanarieka otec, ked im do rodiny privedu krasnogvardejku. Režisér Askoldov bol za film vylúčeny z komunistickej strany, vykázany z Moskvy a žiaden další film uz nikdy nenatočil. Komissar je nadherna a silne humanna meditacia o vojne, nabozenstve, detstve, o zle a dobre. Za všetky jedna silná scena, ked tri deti hrajuc sa, mučia štvrte, kričiac "špinavy žid", pretože takto to odpozorovali zo sveta dospelych. "A kto je tomu na vine ?" pyta sa otec rodiny. Kto je za tu všetku hrôzu na vine ? 77 % ()
Mezi moje oblíbené spisovatele patří Isaak Babel a tenhle film přináší originálně natočený a mimořádně působivý babelovský příběh z babelovského prostředí. Najdou se tam sice vedle úžasných scén i malinko slabší místa, ale celkově je to mimořádný film. ()
Nevšední film, zaujme po umělecké stránce, obsahově už tolik ne. 65%. ()
U mne tak za 3 a pul, nektere obrazy byly skvostne. Nejvice me oslovila detska hra koncici lyncem. Nejednoznacne, ale dobre, i kdyz nakonec tento film je spise jako zajimavost. Ale chapu proc byl film zakazan. ()
Humanistické protiválečné dílo na netuctový námět, ve vysoce kumštovním provedení - i když chvílemi tvůrci co do patosu přestřelují. Opakující se obrazy dětského násilí zčásti vyvažují předrýsovanou kresbu židovské rodiny, u níž naše komisařka najde nejen dočasný azyl. Motiv matky opustivší se zbraní v ruce své dítě zpracoval střízlivěji Polák Borowski ve skvělé povídce "Lednová ofenzíva". ()