Odpočívej v pokoji

Postavy věčně debatují a naštěstí toho mají hodně na srdci ("Je mi fajn: vdávám se a celej den ze mě kape tvoje mrtvý dítě.") Cynismus je mi sympatický, o humoru bych ale nemluvila. Představte si, že Kennyho ze South Parku hraje živý kluk. Pořád se smějete? (02.03.2006)

Série a seriály z produkcie HBO boria všetky televízne tabu a púšťajú sa do tém, ktoré sú vlastné skôr divákom filmových klubov, fajnšmekrom a iným "filmovým úchylom". Razanciu námetu rovnocenne dopĺňa aj naturalistické vizuálne stvárnenie a herecké výkony z kategórie par excellence. ODPOČÍVAJ V POKOJI všetky tieto atribúty má, v konečnom dôsledku je ale jeho témou rodina a jej (často pokrivené) hodnoty. Nezáleží totiž na tom kto ste, ale kto Vás má rád a rešpektuje (resp. toleruje) Vás a Vašu výnimočnosť. (18.10.2004) (18.10.2004)

For ME 95% (23.01.2008)

Povedený seriál,který fantasticky mísí drama s černým humorem a slušnou dávkou cynismu.Velké zklamání jsem zažil ve chvíli,kdy jsem zjistil,že moje oblíbené reklamy se vyskytují pouze v první epizodě,ty byly geniální.Děj prvních tří řad mě úplně vtáhl,bavil jsem se nad tím,jak se rozvíjejí charaktery jednotlivých postav a zajímalo mě,jaký způsob smrti zahájí další epizodu,ale čtvrtá i pátá řada na mě působily trochu utahaně,všechno zachránil závěr seriálu,měl jsem obavy z příliš optimistického konce s nadlimitní dávkou patosu,místo toho přišlo brilantní zakončení,které mě opravdu potěšilo. (02.11.2016)

Někdy smutný, někdy naopak vtipný a to se to odehrává v blízkosti pohřebního ústavu.Ale líbí se mi to hodně je to takový ze života. (10.02.2005)

Alan Ball a jeho "excentrický civilizmus" sa plne vyrovnáva vrcholom americkej prózy 90tych a 00tých rokov (Wallace, Franzen). Morbídny humor, plná škála absurdna, precitnutia, neurózy a existenčné krízy postáv sú aj po 20tich rokoch výborná protilátka na svet "ktorý zabudol, že existuje aj niečo iné, ako zábavný priemysel... napríklad život". Vlajkovou loďou sú prieniky a vizualizácie fantázií a myšlienkových pochodov postáv, s podobnou silou, akú mali terapeutické session v taktiež hbočkárskych Sopranovcoch. Obe série predstavujú silné charakterové drámy svojej doby. A vlastne celého začiatku 21. storočia. (13.08.2023)

Něco tak hrozné silného jsem opravdu nečekala, hodnotím to s odstupem času, takže nebudu hodnotit každou sérii zvlášť, začla jsem se na to dívat na doporučení kamarádky, která mi sdělila - v tomhle seriálu hraje Dexter homosexuála, takže jsem neváhala a pustila se do toho. Musím říct, že jsem si brzy oblíbila všechny postavy až na pár vyjímek jako byla matka Ruth nesnesitelná, ale byl to spíše smutný případ a nesympatická Brenda a to ještě nemluvě o jejím bratrovi Billy, ten byl naprosto příšerný a vlastně vůbec celá její rodina. Claire, Nate a David si získali hned mé sympatie. Musím říct, že tenhle seriál si udržuje laťku přes všech pět sérií, bavilo mně to pořád a nikdy jsem nelitovala, že jsem se do toho pustila. Nejvíc mně dostala scéna, kdy je David unesen a vydírán jistým feťákem a skoro zastřelen, to bylo fakt silné kafe. Richard Jenkins je naprosto úžasný i po smrti. Prostě nezbývá než všem doporučit. Musím ještě zmínit konec, který je udělán neskutečně hezky a dojemně za hudby od zpěvičky Sia a její nádherné skladby Breathe Me. Tenhle seriál by si zasloužil šest hvězdiček! Prostě Alan Ball je mistr ve svém řemesle, nezbývá než si přát, aby zůstal takový jaký je. (02.09.2011)

1. SÉRIE (70 %): Čekal jsem asi víc, ale na druhou stranu cítím velký potenciál do dalších sérií. Postavy jsou super a s dobrým scénářem má seriál šanci vyždímat pořádné emoce, tak uvidíme. Zatím se všechny díly v první řadě držely na podobné úrovni, každý díl byl nadprůměr, ale vyloženě ze židle mě to zase nezvedlo. // 2. SÉRIE (75 %): Ale jo, druhá řada už je určitě o chlup lepší a seriál se opravdu začíná dostávat více pod kůži. Především jsem si k postavám vytvořil větší sympatie (Nate) či naopak nesympatie (Brenda), ale minimálně všechny se začínají skvěle vykreslovat, což je asi nejpodstatnější (a navíc většina předvádí skvělé herecké výkony). Vývoj seriálu mě fakt začíná zajímat a ačkoli stále čekám na nějaký vyloženě "wow moment", tak již nyní se seriálu párkrát podařilo vyvolat celkem slušné emoce. Snad budou další řady podobně gradovat. // 3. SÉRIE (70 %): Budu se asi opět opakovat, ale i od třetí řady jsem čekal trochu víc. Je to stále "stejně dobré", tedy žádný díl mě v podstatě výrazně nezklame, všechny díly si drží svůj standard, ale jen málokdy mě něco opravdu nějak více zasáhne. Uvědomuji si, že řemeslně je to vysoce kvalitní počin, ale po emotivní stránce jsem upřímně očekával jinou ligu. // 4. SÉRIE (80 %): Pro mě zatím nejlepší řada. Nevím, jestli je to tím, že jsem si už trochu zvykl na to, že se s postavami neztotožňuji nebo jestli jsem začal trochu víc chápat fakt, že nic není černobílý a to (pro mě) občas nepochopitelné chování postav tím pádem víc respektuju. V každém případě mnohem lepší scénář a mnohem víc emotivních momentů. Na 5* to sice určitě není, ale na finální řadu se fakt těším. // 5. SÉRIE (85 %): Dechberoucí řada to také nebyla, ale působivá určitě. Společně se čtvrtou řadou určitě nejlepší série. Tipuji, že obecně nejsem ze seriálu až tak nadšený, protože jsem jen prostě měl až příliš vysoká očekávání. Nicméně kdyby bylo v seriálu více takových momentů jako je závěrných pět minut finálového dílu, to by byla paráda. Měl jsem fakt husinu. (23.07.2016)

Best of. (06.08.2007)

V sedmém dílu III. série Brenda říká, že vše v životě záleží na správném načasování. Paradoxem je, že si tento seriál nemůžete nikdy pustit ve špatnou dobu. Je totiž dokonalý a pokud přece jen vyžaduje nějaké načasování, není to věc jeho, ale divákova. A v momentě, kdy budeme připraveni, budeme s rodinou Fisherových žít, užívat, prožívat a...umírat. Všech pět sérií, všechny díly: 100% (10.07.2010)

Po druhej sérii: Z času na čas, keď mám chuť rýpať, sa pýtam ľudí, prečo preboha sledujú slovenské kraviny typu Panelák. Najčastejšou odpoveďou býva: "Pretože je to seriál zo života." Hmm, nie, nie je. Videl som len zopár častí, ale nálepka "zo života" je posledná, akú by som Paneláku priradil. Možno sci-fi. Príbeh odohrávajúci sa v súčasnosti predsa nerobí zo seriálu "príbeh zo života". Tým ho robia uveriteľné postavy, ktoré konajú tak, ako by reálne postavy naozaj konali a príbeh sa vyvíja tak, ako by sa v tomto svete naozaj vyvíjal. Jednoducho hovorí pravdivo o tom, ako to naozaj chodí. O tom, o čom sa veľa ľudí bojí rozprávať, alebo si dokonca odmieta pripustiť (..a tak sa radšej necháva presviedčať, že veci fungujú tak, ako v Paneláku). Six Feel Under je skutočným seriálom zo života. Po prvej sérii som ho síce nedokázal ešte plne doceniť, ale niekde na začiatku druhej série sa mi dostal pod kožu. Po skončení ďalšej a ďalšej časti som mal pocit, že sa mi dostalo niečoho výnimočného. Takmer každú druhú vetu som mal chuť vytesať do kameňa. A nemal to na svedomí len geniálny scenár, ktorý musel písať minimálne Boh, ale aj výborne vymyslené (a obsadené) postavy, vďaka ktorých rôznorodosti sa v seriáli stále deje čosi z každej oblasti života. Teším sa na ďalšie série. (25.05.2011)

Neni pre mna. Ale Krause je sympos;) (15.07.2008)

Všichni tam jednou musíme......... Scénář : Alan Ball a Laurence Andries. Hudba : Thomas Newman a Richard Marvin. (31.05.2011)

Pri prvých dvoch sériách som medzi jednotlivými epizódami mala veľké pauzy, z toho dôvodu, že na mňa tento seriál pôsobí veľmi deprimujúco. Ani nie pre hlavnú tému, ale skôr kvôli diálogom, konkrétne diálogy postáv Ruth, Claire, Brenda. Najobľúbenejšia postava - David. Od 3.série som dialógy spomenutých postáv vnímala inak... A raw portrayal of truth - an expression which perfectly describes this brilliant show. It seems to me that any other shows tries to please the audience with its 'perfect' characters (to illustrate one´s DREAM WORLD), but this show reveals THE REAL CHARACTERS - doesn´t ignore those very things, which makes us humans (imperfect creatures). (06.11.2012)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)

Argumentovat v otázce kvality větou "Je to jako ze života" je klišé kolosálním rozměrů, kterým by si měl dotyčný mudrlant rozpenetrovat nosní dírky a pocuchat nejbližší změť paštikovité mozkové tkáně. Přesto musím v případě Six Feet Under svrhnout prověřená dogmata z útesu a nad jejich kašovitými ostatky ředěnými vlnami příboje potupně připustit, že ten podělaný seriál je jako z podělaného života. Dexter jako negromilný homofunebrák ztratil spousty ze svého ledového šarmu, což bylo také u teplokrevného, posttraumatickým stresem stiženého hošana nevyhnutelné. Pět sérií bravurně mapuje nešvary všech fází života zlaté střední třídy (rozvod, nevěra, těhotenství, úmrtí blízkých, dospívání, stárnutí, psychické poruchy, adopce...). Schizofrenní polemizování a analýza vlastního nitra s duchy nebožtíků je pak kapitolka sama pro sebe vskutku shakespearovského rázu, jejíž inkoust si zasluhuje být ředěn platinou. Bezmezná pravdivost každé molekuly seriálu je až srdcervoucí. Kvalita vlající na hřívě pološíleného mustanga se drží zuby nehty do poslední epizody a přestože si dobrodruh příležitostně narazí palec o dokola se opakující schéma, preciznosti celku a geniálně komplexnímu vývoji postav to těžko poškrábe lak. Zabolí mě srdce, když si vzpomenu na poslední díl páté série a teď mě omluvte, musím na rande s tou odpornou realitou. (20.06.2013)

Byla to celkově jen chvilka mého času -ale za tu chvilku jsem s nimi žil, radoval se, plakal, řešil neřešitelné, slepě miloval, tiše nenáviděl, překonával překážky, stárnul.......................................a až budu jednou umírat-určitě si na ně vzpomenu. (03.09.2010)

Doteďka lituju, že jsem nastoupil až na druhou sérii :( Nicméně seriál je to z řady výjimečných. Zvláště se mi líbí namíchání různých témat, které (alespoň v té době) ostatní seriály příliš neřešily. Tím seriál nabírá na skutečnosti, ne jako ty tuctové seriály telenovelovité jakosti. Co dodat, HBO prostě umí. Daleko také lépe než jejich zásoba adaptací starších historických období. Svěží vítr v záplavě dramedy seriálů, který ani po těch letech zatím nic nenahradilo. (03.06.2005)

Poctivě shlédnuto od první do poslední vteřiny. (Dík, Netflix.) Má to naprosto všechno, všechno do sebe zapadá a zapadlo. Každá scéna, každá emoce, chování a vývoj všech postav, plus trocha černého humoru a nadhledu. Před mnoha lety na mě v televizi občas nějaký díl vyskočil, už tenkrát to byl můj šálek, ale až teď to můžu konečně zhodnotit celek. Pro mě DOKONALOST. (29.12.2006)

Nááářez ... !!! Všudypřítomná smrt, drogy, sex, problémy ve vztazích, halucinace, těžká deprese, ovšem na druhou stranu mi tento seriál vždycky pomůže, když se cítím mizerně já. Je to zvláštní. Je to i proto, že je silně návykový a je těžké se se od něj odtrhnout. Pomůže vám být nad věcí (nad tou vaší věcí) a nemyslet na nic, co vás trápí. Je to taková terapie. Když jsem seriál sledovala poprvé, tak jsem se těšila na každou urvanou hodinu s dalším dílem, nesnášela jsem se za to, že musím chodit do práce, že musím chodit nakupovat, že musím spát, jíst, chtěla jsem jen sedět a sledovat osudy úplně všech zúčastněných, protože mně všichni silně přirostli k srdci (Jeremy Sisto se mi zase hodně líbil). Dokonalej seriál s vyjímečnou atmosférou, jehož konec jsem si pouštěla několikrát za sebou, protože to prostě nešlo jinak ... (22.01.2009)