Rodina Sopránů

Tak tomuhle říkám seriálová sága. Člověk nesmí čekat v každém díle přestřelky a sekání prstů (i když na ně samozřejmě také dojde). Díky 86 padesátiminutovým dílům se divák dostane skutečně pod kůži všem postavám. Právě skvěle zahrané charaktery jsou hlavní devízou seriálu, ačkoli se v něm nevyskytuje snad ani jedna postava, která by se dala označit za kladnou. Sopranovi tak stojí v kontrastu proti Coppolově Kmotrovi, jelikož postrádají onu romantiku a poetičnost. Mafiáni vyměnili elegantní obleky za pestré šusťákovky a v zájmu zisku se dopouští těch největších sviňáren. Přesto mají Sopranovi neopakovatelnou atmosféru, neboť soudobá italská mafie stojí spíše na okraji zájmů tvůrců gangsterského žánru. Včera jsem shlédl poslední díl a mám nutkání začít od příštího týdne zase pěkně od začátku. Poslední scéna je zkrátka geniální (po internetu kolují její různé výkladové analýzy) a Don´t stop believing od Journey mi zní v hlavě doteď. (26.04.2013)

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... (09.12.2011)

Tony: "I can't find Pussy anywhere." Carmela: "You know, Tony, it's a multiple choice thing with you. 'Cause I can't tell if you're old-fashioned, you're paranoid, or just a fucking asshole." Paulie: "You're not gonna believe this. The guy killed 16 Czechoslovakians. He was an interior decorator." Kto videl, vie o com hovorim. A kto nevidel... Hm... Tak ten nech to okamzite zmeni :) (06.01.2008)

Istý užívateľ spomínal, že sa dostáva stále hlbšie do rodiny Sopranovcov, ktorá mu postupom času nie je až taká cudzia. Pre mňa to platí snáď pre všetky postavy, ktoré hýbu dejom a aj niektoré vedľajšie. Štandardný seriál o mafii sa zaoberá zločinom a nezhodou bossov kvôli obchodu, v The Sopranos ide o zobrazenie túžob, psychického stavu a nezhôd vyvolaných povahou postáv, len tak akokeby mimochodom dosadených do prostredia podsvetia. Obchody, postupné rozširovanie moci, či zobrazenie denného chleba postáv nie sú dôležité, focus je zameraný na narušenia psychického stavu postáv alebo udalosti, ktoré to vyvolali. Finálne verdikty nad postavami nepredchádzajú starostlivo naplánované akcie, ale vtipné zhody okolností, pri ktorých sa divák vie zasmiať prirodzeným dialógom. Rozhovory postáv bývajú často okorenené popkultúrnymi odkazmi a priamou debatou aj o obľúbených filmoch postáv, čím svoju faunu tvorcovia podkresľujú a vytvárajú ešte reálnejší obraz existencie svojich hrdinov. Kto je kto v spoločenskom rebríčku je divákovi predložené vtedy, keď sa má dozvedieť o vnútorných potrebách niektorej z postáv, čiže v pravý čas, aby mu táto informácia mohla prísť zaujímavá a užitočná. Zrada sa nezisťuje búrlivým priamym odhalením, je našepkávaná v desivých snoch spôsobených tráviacimi problémami a necháva diváka rozlúštiť kód surrealizmu. Scenáristi nikoho nenechajú pochybovať, kto je hlavná postava – dávajú jej prevahu vo väčšine epizód série. Až po objasnené vzťahov s ňou môžu mať ostatné postavy vlastné dejové línie. Seriálový unikát, na ktorý sa nezabúda. Dosť bolo rečí, choďte si vychutnať pohľad na Tonyho užívajúceho si kačice v bazéne. Musím dodať, že kto seriál nepozerá v originále, akoby ho ani nevidel, lebo sa oberá o italoamerický slang, originálnu dikciu Jamesa Gandolfiniho, Tonyho Sirica či hlas Stevea Buscemiho, ktoré nemajú obdoby. S odstupom času vnímam The Sopranos ako asi najlepšie stvárnenie témy boja otcovskej úlohy a líderstva v práci aj v rodine s krízou stredného veku a hľadaním vlastnej identity. (21.04.2018)

V mnoha směrech revoluční seriál. Revoluční v přístupu k psychologii mafianskejch postav, revoluční svojí kvalitou na tehdejší dobu a revoluční svojí komplexností. Charakter Tonyho Soparna jenž poskytl životní roli Jamesi Gandolfinimu je jednou z nejpozoruhodnějších postav, co sem zatim v kinematografii viděl, psychologie a vývoj postavy jsou rozpracovány do nejmenších detailů. Ovšem dalším pilířem úspěchu seriálu je skvělost a rozmanitost vedlejších postav, které fungovaly v průběhu seriálu povětšinou dokonale. Potřeba je zmínit i výbornej soundtrack, kterej servíruje klasiku za klasikou ze všech žánrů americký hudby. V neposlední řadě je seriál skvělým oknem, skrze který můžeme sledovat dobovou atmosféru a a vývoj v letech 99-07, jak skrze zmíňenej soundtrack, tak taky přes módu a účesy etc., který se měnily takřka každej rok. Taky skrze dialogy, který záměrně reflektujou ikonický momenty jednotlivejch let, zejména kultovní filmy který vycházely, politický dění apod. Nejlíp se však ta proměna sleduje skrze tehdejší neuvěřitelně rychlej technologickej vývoj, od prvních mobilů ve tvaru vysílaček k těm mrňavejm, od krychlovejch televizí k placatejm, skrze desingy aut apod. Hlavním mínusem serialu je nekonzistentní kvalita. Občasný slabší díly, nebo momenty, který mi přišly šitý horkou jehlou, kazí celkovej dojem. Určitě kultovní záležitost, která naplňuje podstatu formátu seriálu, tzn běží pomalejším tempem a detailně zachycuje a rozebírá všechny aspekty děje. 90% (17.06.2019)