Ďábelské ženy

"Nic ji nehrozí, trosky se přece nedají zbořit. Všechny nás jednou pohřbí. Že ano ty moje malá trosko?" Pro mne velmi těžký film. Ne na sledování, ale na zhodnocení. Režisérsky se jedná o skvělou věc. Děj má jasnou linku, které se hlava nehlava drží a má až nádech kriminálky. Výraznějších odchylek v podobě příběhů vedlejších postav apod. se zde nedočkáme. Kamerově jde hlavně v poslední hodince o velmi dobrý počin a herecky? Simone Signoret a Véra Clouzot si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Velice kvalitně zahráno, až jsem měl někdy pocit, že sleduji kukátkem reálnou scenérii. Obzvláště posledních 10ti minutách byla Véra Clouzot briliantní. Osobně mám ale trochu problém s atmosférou a mírnou "roztahaností". Mluvím ale hlavně o první hodince, která se až neskutečně vleče a nic pořádného se v ní neděje. Tedy. Děje, ale v tomto podání se to opravdu vleče. Zvrat přichází v druhé půlce, v cca 65minutě. To přichází to krásné mírné zvedání atmosféry, která pomalu více a více graduje, až v posledních minutách vygraduje ve velké finále. Posledních 10 minut je opravdu skvělých. Les Diaboliques má velké kvality. Od režie, po herecké výkony. Ale chvílemi může nudit a připomínat klasickou kriminálku, kterou ale až tak není. Jen upřímně nevím, zda se na snímek ještě někdy podívám. (21.07.2013)

Noirovka, jak má být. Možná si pamatujete počin z roku 1996 Ďábelská lest s Isabelle Adjani a Sharon Stone. Ač je to téměř nemožné, novější verze se mi líbila víc, ale to jen protože, jsem ji viděla první. Ale Ďábelské ženy tady byly dříve a taky dříve vraždily, mno, i když nakonec to bylo trochu složitější. Důležité je, že jsem si zápletku vůbec nepamatovala, takže jsem si všechno prožila pěkně znovu, a většinu filmu si tak dřela jamku mezi bradou a rty, což je u mě známka napětí. Hereckým výkonům nemám co vytknout, zápletce taky ne, jen ten konec je tak trochu levný, bez toho náznaku, že zase může být něco jinak, by to bylo lepší. (13.11.2011)

Poznáte to, keď vám niekto koktavý vyrozpráva vtip? Dodrbe ho a jediné čo si odnesiete je pointa, ktorá vás pri dobrej interpretácii neprekvapí. Tu je tým koktavým remake, ktorý som bohužiaľ videl, takže som bol pripravený o napätie v zmysle - ako to dopadne. Každopádne tento originál je perfektne natočená žánrovka so skvelými hercami, nepredvídateľným dejom a vynikajúcou a vynikajúco podanou pointou ( v remaku finále pôsobilo strašne smiešne). Keď dvaja robia to isté, nie je to to isté 8/10 (23.10.2014)

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

Zatímco muž většinou o všem jenom remcá, žena jde a udělá to. V tom spočívá jejich ďábelství, protože nás muže tím donutí taky něco udělat, no a všichni jak tu jsme moc dobře víme, že muž ze všeho nejradši dělá nic. K tomu mně osobně pomohlo těchhle 114 černobílých minut, během kterých jsem fakt nepotřeboval dělat vůbec nic, jen se kochat klasikou a namlouvat si, že takového ďábla já přece nikdy potkat nemůžu. (Challenge Tour 2015, film č.25) (22.04.2015)