Hlava-22

Knihu som čítal pred mnohými rokmi a patrí do mojej Top 100. Film som už tiež videl, ale bolo už veľa hodín a nedopozeral som ho. Teraz som si ho mohol vychutnať. Nie celkom chápem odozvy, ktoré film označujú za nepodarenú adaptáciu vynikajúcej knihy. Knihu považujem za nesfilmovateľnú, aspoň podľa predstáv kritikov. Je však možné nakrútiť dobrý film na jej motívy. A to sa Mikeovi Nicholsovi podporovanému Arkinom, Balsamom, Garfunklom, Perkinsom, Sheenom, Voightom a Wellesom (podľa abecedy, nie výkonu) podarilo k mojej plnej spokojnosti. Absurdnosť vojny sa predsa nestvárňuje racionálnym správaním aktérov. (24.03.2010)

Pamatuji si prakticky každý film, na kterém jsem byl jako dospívající v kině. A tenhle jsem sledoval na počátku s napětím, že bude stejně zajímavý, jako kniha. Nelíbil se mi, těžce jsem ho den poté zepsul posluchačům, co se ptali na čem jsem byl v kině. Vše mi přišlo moc jasné, jako by z knihy bylo vytažené jen to schéma a stačí. Mě to nestačilo a nestačí povětšinou ani nyní. Ale kdo nezná knihu, kdo se seznamuje s filmem, tak ho to může navést na lepší a zajímavější filmy, takže to ani nemohu nikomu znechuzovat, jak mi to dělali jiní a já pak šel na film už apriory, že to bude blbost a pak mě to překvapilo, že mě to oslovilo. Potom si až člověk položí otázku - proč mě to oslovilo a měl by si každý na ni umět, či se naučit odpovídat. (20.06.2010)

Hlava 22, pro mne to donedávna byla legendami opředená knížka s ještě více mystériem zamlženou filmovu adaptací. Jenže tomu je dnes konec. Film jsem viděl a od knížky mě spíš odradil, než nabudil. Připomínal mi jeden velký fantasmagorický absurdní surrealistický sen. Jeho příběh mě málem udolal - jako když se vám zdá, že jdete po silnici a najednou je z ní řeka a pak vám náhle voda sahá až po krk. A voda se změní v sirup a vy musíte jít dál, dosáhnout druhýho břehu, protože vrátit se už nelze. Jenže druhý břeh je tak daleko, tak nedosažitelný, a ta voda pořád stoupá a už vám dosahuje pod nos a vy pořád jdete. Co taky jinýho můžete dělat? A přesně tak mi připadá tento film. Směs různých psychologických výjevů, absurdních rozhovorů a myšlenkových pochodů, flashbackování ve flashbacích, jež jsou šoučástmi flashbacků. Alan Arkin odvádí slušnou práci, jeho Yossarian je uvěřitelný a vlastně jediná jakžtakž normální postavička celé této magorické tapiserie. Příběh je vlastně velice okrajová oblast, hlavní bylo ukázat, jak je válka absurdní, jenže tam je na můj vkus absurdity až moc. Nevadí mi absurdní drama, Plešatou zpěvačku od Ionesca jsem četl jedním dechem a nemohl jsem se dosmát, stejně tak Havlovu Zahradní slavnost. Jenže tady je příliš málo humoru a příliš mnoho cvokaření, téměř žádné válčení a maximum absurdity války. A přesto je boj tím, co v lidské historii rozhodlo nejvíc a nejrychleji největší množství rozporů a krizí. Vždyť nebýt války, měli bysme tu Hitlera i s jeho odkazem dodnes! (29.10.2006)

Knihu milujem (z toho aj to XXII v mojom mene). Jej zložitosť však odradila nejedného čitateľa (veľa známych ju odložilo po pár prečítaných stránkach). Film preto pre ľudí, ktorí knihou nie sú poznačení, môže predstavovať poriadny zmätok. Osobne by som to nazval takým milým bonusom pre obľúbencov Hellerovho najlepšieho diela. Bonusom, ktorý obsahuje pár humorných a aj vážnejších scén podľa predlohy, ale verným opisom sa nazvať nedá. Mike Nichols to natočil v podstate kvalitne a nemám veľmi výhrady. Oveľa radšej však siahnem po knihe. (12.04.2009)

Mike Nichols natočil válečnou satiru, která si z války děla srandu poměrně vážným způsobem a možná proto je ze začátku tak vtipná. První půlka je opravdu výborná a vtipných (či spíše absurdních) situací je zde překvapivě hodně. Škoda, že to nevydrží až do konce a později humor začne upadat a film až moc zvážní. Nichols už natočil lepší kousky. (28.07.2009)