Indické nokturno

Indické nokturno je typická pociťovka, které se vyhněte, pokud vám jde o silný příběh a hrdiny a efektní zápletku. Nakonec totiž není důležité, jestli Francouz hledal svého přítele nebo svůj ztracený stín. Někdy i cesta může být cíl a tady jde o zajímavou road movie po indických městech a dopravních trasách. V jedné ze scén filmu líčí spolucestující barvitě krásy Madrásu a všechny turistické cíle a když se ho nakonec hrdina zeptá, jak tam obvykle cestuje, odpověď zní, že tam dosud nebyl, ale že není důležité být v přímém kontaktu, aby se člověk stal znalcem. Indické nokturno ale sděluje, že osobní kontakt s cizí kulturou a prostředím je hodně důležitý a některé zkušenosti jsou nepřenosné. Ve filmu hraje důležitou, v podstatě dominantní roli kamera, která zaznamenává bídu slumů, depresivní prostředí velkoměstské nemocnice, noclehárny i luxusní hotely. Pokud má pravdu česká novinářka, která tvrdí, že lidé na své dovolené vyhledávají exotiku, která znamená, že v oněch zemích nic pořádně nefunguje, pak je Indie pro takové cestování nejspíš ideální cíl. Nokturno je pomalý film, na který je potřeba se vyladit a být odpočatý. Celkový dojem: 60 %. (27.04.2014)

Snímek, který mě mile překvapil svou originalitou, ale také zároveň skoro unudil k smrti. Divák u tohoto snímku musí mít podle mého názoru velmi silnou vůli nepřepnout a nebo odejít z kina. Velmi se mi líbilo ztvárnění indického prostředí a způsobu života, ale některé podle mého zbytečně dlouhé pasáže byli na mě opravdu moc..Musím se přiznat, že mě velmi lákalo odejít z kina, ale cca v posledních 40 ti minutách mě film opravdu zaujal, jelikož se blížil k velmi zajímavému konci. Nejdůraznějším a nejdůležitějším prvkem tohoto snímku je ale podle mě velmi silná a výrazná hudba. (23.11.2009)

Film ve své většině ukazuje divákům Indii takovou, jaká skutečně je - bez příkras a pozlátka pro turisty. Kdo to zná, nebude nijak překvapen, kdo to nezná, může být třeba okouzlen, nebo znechucen. Jde o celkem syrový příběh, snad i pro otrlejší povahy. Filmu skoro chybí muzika, ale když se ozve (od Franze Schuberta), je to velmi příjemné oživení. Nebýt povedeného závěru, nedal bych víc než 60%, takto snad až 70%. 3*, 29.-30.4.2014. (30.04.2014)

Jímavě smutný, citlivý film zpředmětňující jalovou svůdnost unikání a ztrácení se před vlastní odpovědností za svůj narativ a svou plnohodnotnou roli, o nezralé fascinaci z dálky, na prahu dveří, v bezpečném lůnu ještě nerozlišených možností, o rozpolcující neochotě onen práh přestoupit, zkonkrétnit svůj příběh a převzít odpovědnost za jeho rozvíjení, třebaže opak nutně znamená, že dveře se zavřou a nestane se vůbec nic. *~ (22.06.2020)

Nádherné putování po Indii za doprovodu fyzických pocitů i dušeních vzpruh. (Marný) pokus o klování záchytných bodů pro zavěšení někdejší indo-evropské kultury, jejíž indickou část jsme dokonale zapřeli a převálcovali nejen zde, ale i v Indii. Na druhé straně mě ale při koukání napadlo, že si uvědomuji jen dvě věci (fenomény), které Evropa světu (jako obvykle) ukradla, ale uchovala je a posléze vrátila i s pronájmem, úroky a valorizací inflace: černošské blues a indické myšlení. (08.03.2023)