Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Známe filmy nepřístupné do 15 let, ba i filmy přístupné až s dovršením 18 let, existuje ale kategorie snímků, která by měla být nepřístupná široké skupině kandidátů manželství, jinak se nám podstatně rozšíří už tak zbytnělá skupina singles, a tím se opět sníží už tak nízká porodnost. Do téhle skupiny řadím i Kdo se bojí Virginie Woolfové, která představuje dokonalý protipól všech romantických komedií o partnerském soužití. Je to hořké drama o manželství, které tmelí už jen vzájemná nenávist a možnost toho druhého co nejrafinovaněji psychicky týrat a ponižovat. Scénář vychází ze stejnojmenné divadelní hry a Mike Nichols, jenž měl do té doby zkušenosti výhradně z Broadwaye, a šlo tedy o jeho filmový debut, se vlastně ani nesnaží předstírat, že natáčí víc než efektní divadlo. Po drtivou většinu stopáže si vystačí s jedinou dekorací a čtyřmi herci. Přesto, ačkoli je to prakticky neuvěřitelné, šlo díky astronomickému honoráři Taylorové a Richarda Burtona o nejnákladnější hollywoodský projekt roku 1966. Sázka na skandály opředený manželský pár se nicméně vyplatila - zvědaví diváci se dohadovali, jak moc se filmová fikce podobá skutečnému manželskému soužití Burtona a Taylorové - navenek totiž leckdy působili jako ve filmu. Těch 5* možná patří víc autorovi předlohy Edwardu Albeemu, ale drama šlape jako hodinky a cynismem, zlobou a alkoholem nasáklá atmosféra funguje na výbornou. Oba hlavní aktéři navíc předvádí mistrovské herectví. Celkový dojem: 95 %. (17.03.2015)

Ďalší smutne zobrazujúci príklad manželstva. Spočiatku som čakal, kedy na scénu konečne vybehne Virginia Woolfová, ale nedočkal som sa. A to je dobre, pretože zastierať týchto štyroch perfektne hrajúcich hercov ďalšou postavou by bola nesmierna škoda. Takže asi len toľko, že dominanta hereckých výkonov zastiera všetko ostatné, nech bol scenár vo svojej podstate akokoľvek skvele napísaný. Niekedy takmer horrorová hádka, keď som už-už čakal, komu vypenia nervy a s tým druhým to ukončí, zaškrtí, zastrelí, prechádza behom sekundy skoro až do uštipačnej komédie s mŕtvolne čiernym humorom. Krásne smutné. 90%. (16.09.2008)

Krutost. "Tančím jako vánek!" "Pojďme hrát hru Hups na hostitelku!" A to jsem si vždycky myslel, že černobílé filmy nejsou nic pro mě. Přesto jsem byl unesen dialogovou smrští a zhoubným rozvojem všech postav. Na konci jsem trochu klimbal, proto nedávám plné hodnocení. HUDBA: Alex North - mé znalosti orchestrální hudby klasického holywoodu (či co to je), jsou natolik mizivé, že nemám co říct. (23.06.2009)

„Kto sa bojí Virginie Woolfovej?” , je naprosto brilantnou štúdiou pošramotených medziľudských vzťahov, a to konkrétne počas jednej, vskutku naozaj (veľmi) dlhej noci, kedy je zároveň k tomu i mimoriadne vysoká spotreba alkoholických nápojov, vďaka čomu sa našim štyrom ústredným postavám priam ideálne rozviažu jazýčky, predovšetkým hostiteľom Marthe a Georgeovi, ktorí privítajú svojich dvoch hostí, t. j. manželský pár. I napriek tomu, že je už dávno pokročilá doba, večierok sa práve rozbieha do ešte snáď absurdnejších, psychologických hier, než by človeka na prvý pohľad vôbec napadlo, pričom sa do nich automaticky zapájajú i Nick s Honey, až to začína byť nad ránom už poriadne vyčerpávajúce. Našťastie, nikto neodišiel skôr, a tak sa na konci "žúrky" vlastne dozviem najmä to, že obidve dvojice majú medzi sebou niečo spoločné, čo každého svojim spôsobom zásadne poznačilo... „Pozorný divák na to musí prísť úplne sám, pretože každou uplynutou scénou sa mu, ako na podnos ponúkajú samé indície a odhalenia, a to v takom zmysle, že mu to trochu pripomína „skladanie puzzle” , keď jednotlivé (filmové) dieliky skladal na to správne miesto, až ho to začalo (ne)normálne fascinovať” . / Zakaždým, akonáhle si spomeniem na túto čiernobielu klasiku z roku 1966, vždy ma spontánne napadne: „Unikátny, režisérsky DEBUT - Michaela Igora Peschkowskyho, alias Mikea Nicholsa,” ďalej by som pridal aj - surovú kompozíciu obrazu Haskella Wexlera, a napokon - strhujúci a geniálny, ženský herecký výkon v hlavnej úlohe v podaní Elizabeth Taylorovej, jeden z najlepších, aké som v histórii kinematografie zhliadol, teda, čo sa týka tých oscarových, ktorý by som bez mihnutia oka zaradil do TOP 5, a to už používam extrémne silnú argumentáciu, keďže rovnako i protagonistka predviedla svoj "performance" , čo zachádzal až do neuveriteľného extrému. Pochválil by som aj jej konkurentku Sandy Dennisová, ktorá taktiež vybičovala svoj herecký výkon až do úmoru, čo je dvojnásobná extravagancia. Richard Burton a George Segal im zručne sekundujú, keď celé herecké kvarteto predvádza čosi neskutočné, až z toho behá mráz po chrbte. Všimol som si, že film obsahuje dlhé zábery v tom význame, že som mal miestami dojem, akoby som ho sledoval v jednom celku, t. j. takmer v reálnom čase, čo je nadčasová vlastnosť. PS: Zabudnite na topornú Cleopatru (-r. 1963), lebo o polovicu kratšia "Virginia Woolf" vám totižto doslova vyrazí dych, až tak sa budete na konci cítiť strašne zvláštne ! Skrátka, akoby z vás niekto vysal celú energiu. (30.03.2021)

Film začíná dlouhým záběrem na jeden smějící se , lehce opilý pár, vracející se nad ránem domů z párty. Ti dva lidi vypadají naprosto normálně, spokojeně, s troškou dobré vůle i zamilovaně. Následující dvě hodiny nás Nichols drasticky přesvědčuje o opaku. Ze všech čtyř hlavních protagonistů (i když jako o hlavních bych měl mluvit jen o dvou) mi bylo skoro až fyzicky špatně, moje empatie pracovaly na plné obrátky a tak jsem se za jednotlivé postavy cítil střídavě trapně, poníženě, zhrzeně, nenávistně, podle toho na koho zaměřil Nichols svůj režijní hledáček. Oba "záložní herci" odehrály své party na úrovni, ale oproti výkonu bohyně zlovůle a nevděku, Elizabeth Taylor, byli stěží stíny. Byl by to její film, kdyby ovšem nebylo Richarda Burtona, který explodoval jak atomová bomba. Dle mého názoru její herecký koncert ještě o třídu trumfl (už jenom proto, že dostal víc prostoru). Ledy ve sklenkách s burbonem ponuře cinkají, alkohol čím dál rychleji povoluje i poslední zbytky zábran a starých, dlouho skrývaných komplexů a ran a Nichols (nemůžu uvěřit, že je to jeho prvotina) jistou rukou vede drama k drastickému finále a konečné pointě. Napadlo mě, že by si tenhle film měla pustit každá svatební dvojice den před obřadem, aby věděli, jak můžou skončit... ale to by se tahle už tak skomírající instituce mohla rozloučit se životem. Pro silné povahy... 90% (17.06.2007)