Vlk

Ač hollywoodský biják, přesto film s inteligentním scénářem, který využívá formát hororu velmi důmyslným způsobem. Nadpřirozené jevy zde neslouží ani tak k vyděšení diváka, jako spíše k zachycení strachu hlavních postav z vlastních nekontrolovatelných instinktů. Proměna ve vlka je tu symbolem pro podlehnutí zvířecí vášni a zatímco u postavy Jacka Nicholsona je tato transformace spojena na jednu stranu s osvěžením, vyvolává v něm též strach o dobře zavedený rodinný a kariérní život. James Spader naopak své zvířecí podstatě dává dobrovolně celou kontrolu, čímž se jeho jediným morálním kompasem stává zákon džungle, kde vyhrává pouze ten nejsilnější. Jeho postava slizkého kariéristy nemá chybu. Celkově bych vyzdvihl herecké výkony. Michelle Pfeiffer mi pravidelně bere dech a tento kousek není výjimkou. (20.11.2016)

Celý film stojí a padá s hereckými kreacemi. Nebýt Nicholsona, Pfeiffer, ale i dalších, byl by Vlk rychle zapomenut. Je totiž natočen hodně tradičně až klišovitě, i když například scéna ve stáji, a vůbec celý závěr, je brilatní. HUDBA: Ennio Morricone lehce zklamal, čekal jsem o mnoho víc, dostal jsem pouze zajímavý "vlčí" motiv. (05.04.2008)

Člověk by řekl, že má M.Pfeiffer smůlu na chlapy, když se jí pořád mění na vlky.. Nadprůměrný thriller s romantickými prvky, kde si Nicholson při natáčení scény zakousnutí srnky musel připadat jako Lugosi v souboji s chobotnicí.. Zapamatování hodnou scénou s možným využitím v praxi budiž Jack a jeho nerespektování funkce pisoáru: „I'm just marking my territory..“ (29.08.2008)

U filmu jsem neustále usínal. Buď je příčinou právě dopsaná maturitní práce a nebo film samotný. Nebylo to zlé a našlo by se dost pozitiv. Jenom všechno okolo přííběhu asi bylo špatně. Tím mám na mysli hlavně atmosféru, prostředí a hudbu. Hudba byla asi důvodem usínání, všechno absolutně nijaké, nevýrazné. Na druhé straně stojí Nicholson a příběh, který je sice klišé, ale nevadil mi. Až na amulet a závěrečný souboj, ten je opravdu zvláštní. Když koukám na svůjj výčet - vadilo mi skoro všechno až na Nicholsona. (08.04.2008)

Nicholsova sofistikovaná lykantropní hříčka umně kličkuje mezi žánry, přičemž se nejvíc opírá (a taky tak trochu otírá) především o starou dobrou hororovou klasiku. Kromě zajímavého námětu se film může pochlubit bezchybně budovanou atmosférou, zajímavou hudbou Ennia Morriconeho a dokonale padnoucím obsazením. Při pohledu na řádění charizmatické smečky ve složení Nicholson, Pfeiffer, Spader si kdekdo možná začne myslet, že být vlkodlakem může být docela fajn. PS Nemusím snad dodávat, že nejlépe se na „Vlka“ kouká pod vlivem úplňku. PPS Pozornému divákovi by neměl uniknout David „Ross“ Schwimmer v pidiroličce lehce zmateného policejního pochůzkáře. (27.08.2008)