Městečko Twin Peaks

Více snovosti, více mystéria a především méně keců o ničem, nezajímavých obyčejných větví příběhu, dílů, ve kterých se nestane absolutně nic a taky méně zcela nesnesitelných postav. Pak by to mohly být i tři hvězdičky :-). Seriálu Twin Peaks jsem zasvětil hrubého času skoro dva roky, samotného mě šokuje, jak dlouho mi trvalo zkouknout třicet dílů. Proč jsem to vlastně dělal, když se mi to nelíbilo? Je možná fakt, že jsem byl malinko zvědavý, jak se celá záležitost vyvrbí, ale mnohem méně bych byl ochoten připustit, že nademnou Lynch vyhrál a já seriál vzdal. Dílo je to pro mě rozporuplné od první do poslední minuty. Seriál má dle mého tři geniální díly, Zen, or the Skill to Catch a Killer v první sérii, který jsem vlastně poznal už dávno v parodii v Simpsonech, poté Arbitrary Law uprostřed série druhé a pak samozřejmě díl úplně poslední, který je prostě jízdou. Ne náhodou jsou dva z těchto tří dílů režírovány Davidem Lynchem. Těch několik epizod, kdy usedl na režisérskou stoličku, se totiž vyznačují tím, jakoby byly úplně z jiného světa. Ostatní díly jsou v podstatě normální, sledujeme ty obyčejné nudné životy postav, které bychom nejraději sami zavraždili (Andy, Lucy nebo ta kravka s pirátskou páskou přes oko), ovšem Lynchovy díly, tam jsou hned dialogy jiného směru, okamžitě dávají menší smysl, děj směřuje do záhad mnohem větší rychlostí než jindy, setkáváme se v nich taky se skvělým tančícím trpaslíkem, jehož hraje herec, kterého jsem si zamiloval ze seriálu Carnivale. Často také s oním Bobem, jehož přítomnost mě naopak poněkud iritovala. Twin Peaks je v mých očích počin hodný pozornosti, kdyby se ale celý děj zkrátil do nějakých šesti dílů, jednalo by se o skvost. Většině lidí to přijde jako skvost už nyní, druhou sérii ale já považuju za nesmírně natahovanou, odhadem prvních šest dílů druhé série bylo přímo tragických a zhruba od dílu dvanáctého se situace opakovala. Jsem nakonec rád, že jsem tento seriál zhlédnul, jestli ale lituji toho času, to si ještě promyslím. (25.08.2008)

Slušný úvod - to je to, co mě napadá jako první. Většinou si můžeme užít celkem ponurou a depresivní atmosféru, to je fajn. Líbivá a zároveň teskná hudba dodává snímku správný nádech. Jinak ale nic, z čeho bych skákal do stropu. Některé herecké výkony mi neseděly - obzvláště křik. Střídání dramatických poloh s komediálními mi přišlo křečovité a štěkání ve vězení a závěrečná scéna vyloženě trapná. Jsem tedy zvědavý na ten "vlastní sex" viz Radyo. (01.10.2006)