Čtrnáctý u stolu

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného. (16.08.2019)

V roce 1943 se Oldřich Nový neobjevil ani v jediném českém filmu, částečně také proto, že byl neustále sledován štvavým nacistickým tiskem. Proto se načas uchýlil do poklidného a přátelského prostředí hostivařských ateliérů, kde společně s Antonínem Zelenkou a kameramanem Ferdinandem Pečenkou natáčel detektivní komedii podle námětu někdejší star německého němého filmu Ossi Oswaldy (1897 - 1947). Roli, na kterou by si dříve brousil zuby on sám, svěřil bez zaváhání Karlu Högerovi. I když se to nezdá, ti dva měli leccos společného - brněnské začátky, ale i jemné gentlemanské vystupování a nepředstíranou úctu a galantnost k ženám. Přímo z konzervatoře si Nový do filmu vyžádal dvě mladé adeptky herectví, osmnáctiletou Dagmar Frýbortovou a devatenáctiletou Libuši Zemkovou, z plzeňského divadla k nim záhy přibyla ještě dvacetiletá Jiřina Petrovická. Film plný nových dívčích tváří a rafinovaných zápletek, během nichž se na scéně objevuje důmyslný zločin, neměl tedy čím zklamat. Oldřich Nový si v něm alespoň zazpíval legendární píseň o náměsíčníkovi, vtipný song o pošetilém přání jednoho blouznivce. (09.03.2009)

Nejsem žádný mravouk, ale prostě mi to nejde přes pajšl, při pomyšlení, že film vznikl v době, kdy lidé umírali v koncentrácích, srali strachy před gestapem a soused udával souseda pro kus žvance. Co motivovalo tvůrce k natočení něčeho tak hloupého a laciného? Výdělek? Prostě prachy nesmrdí v žádné době? To byla v té době společenská objednávka nebo se směli točit jen takové mydliny? Než opustit pohodlí a lesk filmového světa, tak budeme hrát v čemkoliv, jen když to zacinká. To se opravdu měli chuť lidé bavit sledováním takového škváru? Češi mají jednu "úžasnou" vlastnost, přizpůsobí se prostě každé době... (17.11.2019)

Výborný film, další důkaz toho, jak šla naše kinematografie v období Protektorátu nahoru. Filmů se sice točilo méně, ale byly kvalitnější a zajímavější než ve třicátých letech (kdy se točilo hodně průměrných snímků s podobnými náměty). Není to vyloženě veselohra, spíše zajímavý film s kriminální zápletkou a dokonce i občasnými prvky noir. Karel Höger předvádí výborný výkon, a to ještě rozhodně nebyl žádným vyzrálým hercem. Dagmar Frýbortová, tak nádherná v "Mohykánovi" i "Hostinci", jde zde ještě spíše takovým malým káčátkem, které do půvabu teprve vykvete, ale nezklamala ani tady. (04.04.2020)

I když se některé scény a detaily daly lépe vydojit (závěrečné odhalení, komorničení, odhalení zloděje), přece jen se stále pracuje s napětím, jak se věci ve skutečnosti mají, a více se přiklání k romantické než detektivní rovině tohoto odlehčeného snímku, jenž se bere s nadhledem. Režie Oldřicha Nového je lehká, netlačí na pilu, mnohé momenty připomenou pozdější Pytlákovu schovanku, kde se ona parodie povedla v sevřenějším útvaru. Zde je "jen" dobrá, ale veselý a lehkovážný mladý muž v podání Karla Högera a jeho protipartnerka v podání nedávno zesnulé Dagmar Frýbortové vše vyvažují. (23.02.2013)